Václav Drábek: Vzpomínky na Boleslav jsou nostalgické. O to víc prožívám, že si tu ještě můžu zahrát

Venco, jak prožíváte návrat do Mladé Boleslavi, potažmo do extraligy?

(úsměv) Já si myslím, že je to skoro zbytečná otázka. Je to úžasné, když se člověk může vrátit do míst, kde zažil úžasné věci, když ještě může naskočit do extraligy a zahrát si pár zápasů. Pro mě je to prostě paráda, do Boleslavi se vždycky rád vracím.

V létě jsem o vás četla, že jste začal trénovat malé děti, taky jste prohlásil, že byste rád stabilně působil v první lize. To nezní jako někdo, kdo by ještě doufal, že se podívá do nejvyšší soutěže…

Máte pravdu. Opravdu jsem začal na Mělníku trénovat děti, taky jsem řekl, že bych rád hrál v první lize, co možná nejdéle to ještě půjde. Takže ne, nečekal jsem, že bych se ještě mohl objevit v extralize.

Jaké vzpomínky ve vás mladoboleslavský stadion vyvolává?

Krásné. Působil jsem tu tři roky, byl jsem v týmu, který postoupil do extraligy, což je asi největší úspěch nejen klubu, ale i můj osobní. Ty vzpomínky jsou možná až nostalgické. O to víc asi teď prožívám fakt, že si tu můžu ještě pár zápasů zahrát.

V zápase se Spartou jste dokonce nastupoval v jedné obranné dvojici s Pepou Jindrou, což je jediný hráč, který tady z těch dob ještě trvale působí. Nepřipadal jste si jako o pár let zpátky?

To ne. (smích) Ten hokej je prostě takový. Je pravda, že Pepa je tady jako poslední hráč z toho mančaftu, který tu pamatuji já při postupu, ale takové to prostě je. Hokejový život je život kočovný.

Fanoušci si vás tu očividně ještě dobře pamatují, dokonce skandovali vaše jméno. To vás určitě potěšilo, že?

Určitě, moc mě to potěšilo. Zahřeje to u srdce, když zjistíte, že na vás lidi nezapomněli a ještě to dají najevo.

V Boleslavi máte zatím jen střídavé starty. Berete to tak, jak to je, nebo doufáte, že by z toho mohlo být ještě něco víc?

Ne, beru to, jak to je. Jsem na telefonu, a když zazvoní a řeknou mi, že mě potřebují, rád přijedu.

Ve středu, den před zápasem se Spartou, jste nastoupil za Litoměřice. Není to pro vás přece jenom trochu zápřah?

Je to náročnější, ale upřímně řečeno: když před vámi leží taková šance, tak všechno ostatní jde prostě stranou. Zvlášť únava. Ta momentálně jako by nebyla. Člověk na to prostě nemyslí. Jak už jsem řekl, pro mě je to prostě parádní, že si ještě můžu zahrát extraligu a navíc ještě za Boleslav. Jsem za takovou příležitost vděčný. Snad to dokážu oplatit dobrými výkony.

Děkujeme za rozhovor.