Zápas proti Boleslavi byl tím nejnepříjemnějším, jaký jsem hrál, přiznal Darrell Hay

17. 11. 2011

Autor: Štěpán Tomš

M l. B o l. – Po svém návratu z krátkého libereckého působení se upřímně podělil o své pocity. Chvílemi se usmíval, jindy působil hodně zamyšleně. Rozhovory s Darrellem Hayem (na snímku) nejsou nikdy obyčejné a oproti všem ostatním zkrátka působí tak trochu jinak. Vždy své odpovědi rozvede a přidá i něco navíc. Přestože po ztraceném zápase s utkáním byla nálada v kabině mizerná, kanadský obránce neskrýval optimismus. "Nasazení nebylo špatné. Musíme se naučit zvládat vyrovnané zápasy."

Co bylo příčinou ztráty dobře rozehraného zápasu proti Pardubicím?

Musíme hrát celých šedesát minut. Proti Pardubicím jsme hráli jen čtyřicet. Udělali jsme množství chyb, které takový tým, jakým Pardubice jsou, využije. Je to v našich hlavách, nedá se vymlouvat na štěstí a podobné věci. Prostě v momentě, kdy vedeme o dva góly, nemůžeme dělat takové chyby.

Na ledě jste strávil dost času, navíc jste si připsal asistenci...

Jsem vyčerpaný! (smích) Nahrál jsem toho snad nejvíc za celý rok.

Jste tedy spokojený s pozicí, kterou zastáváte v Bruslařském klubu?

To ano, i když bych byl radši na ledě za stavu, kdy vyhráváme zápasy 4:3, ne je prohráváme. Děláme chyby, fauly. Proti tak silným týmům se to nesmí stávat. V závěru nás v přečíslení sestřelil Pavel Brendl, hráč draftovaný NHL, který umí rozhodovat zápasy. Sice jsme nevyhráli, ale tvrdě jsme pracovali. To je první krok k tomu, aby ta chemie začala fungovat. Máme na čem stavět, krůček po krůčku se budeme zlepšovat.

Přemýšlel jste před svým návratem o konci hokejové kariéry? (Darrell Hay se chce po skončení kariéry stát profesionálním hasičem – pozn. red.)

Hlavou se mi honilo všechno možné. Bylo pro mě zklamání, když jsem vycítil, že o mě už v Liberci není zájem. Z obou stran byla očekávání trochu odlišná. Já jsem čekal víc prostoru, oni jiné a lepší výkony ode mě. Byly to těžké dny, jednoduše to nefungovalo. Hokejista v mém věku ví, co je pro něj důležité, a já chci hrát hokej. S vědomím, že v záloze mám to požárnictví.

Co definitivně rozhodlo o vašem návratu?

Milan Hnilička mi stále volal a lákal mě zpět. Mám tu nějakou minulost, známé, je tu spousta dobrých kluků. Bylo to pro mě nejlepší řešení, protože to tady mám zkrátka rád. Užívám si zdejší působení, jsou tu také skvělí fanoušci. Cítím to tak, že je to vzájemná pomoc. Já můžu pomoci klubu po sportovní stránce, klub mi na oplátku dal další šanci. Jsem za to Milanovi vděčný, že o mě i nadále stál a já tu mohu působit. Chci přispět k posunu Boleslavi ze dna. Vidět, že hraje roky po sobě na poslední příčce, je deprimující. Není to nic, čím byste si chtěli projít opakovaně. Jak říkám, opravdu to tu mám rád. Milan se to snaží rozhýbat a změnit. Proto jsem přišel já a Andrej Podkonický. Musíme se sehrát, to nějakou dobu trvá. Je to proces. Rozdíl mezi týmy ve vyrovnaných zápasech byl vidět proti Pardubicím. Oni takové zápasy zvládají, zatímco my ne, a proto jsme na dně tabulky.

Měl jste i jiné nabídky?

Jako hráč musíte občas zvážit, co je pro vás dobré a kde budete šťastní. Mohl jsem zkusit jinou soutěž, zemi, ale neučinilo by mě to šťastnějším. Byl bych jenom nováček. V Boleslavi to znám, což je pohodlné. Navíc vím, že tu dostanu prostor.

Na Facebooku fanoušci založili skupinu, ve které si vás žádali zpět. Víte o tom?

Ano, viděl jsem ji. Taková věc je hrozně milá a potěšující. Když jsem přijel do Mladé Boleslavi v dresu Liberce, bylo to zvláštní a asi nejnepříjemnější utkání, které jsem kdy hrál. Když jsem viděl ty známé tváře… Není to běžná věc. Boleslav je skvělé město, jsou to skvělí lidé. A to je pro mě motivace – dostat se z posledního místa a dát těm lidem něco, na co mohou být pyšní.

Děkujeme za rozhovor.