V závěru nám bylo úzko. Ale zvládli jsme to, radoval se střelec jediného gólu Milan Mikulík

1. 2. 2012

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. – Stal se takříkajíc hrdinou večera. Na poslední chvíli. Na prvního (a nakonec jediného) střelce utkání mezi Mladou Boleslaví a Kladnem se čekalo dlouho, přesněji do 53. minuty. Tehdy se Milan Mikulík (na snímku) chopil kotouče, protlačil se mezi dvěma obránci Rytířů a vystřelil. Ačkoliv sám přiznává, že jeho úmysly byly poněkud jiné, ze šťastného gólu měl obrovskou radost, což dokázal i několika svéráznými gesty přímo na ledové ploše. "Je to pro nás ohromné povzbuzení," hlásil po zápase.

Milane, zápas s Kladnem jste doslova ubojovali. Předpokládám, že zisku tří bodů si velmi ceníte, že?

Strašně moc. Párkrát jsme měli namále, hráli jsme několikrát v oslabení, jednou dokonce ve dvojnásobném, které trvalo plné dvě minuty. Hodně dramatický byl i ten závěr, i tehdy nás vlastně bylo na ledě o dva méně. Ale ubránili jsme to a, jak říkáte, ubojovali.

Je to sice hodně teoretické, ale dá se říct, že jste porazili tým, se kterým byste se mohli přetahovat o předkolo play-off. Je to velké povzbuzení?

Ohromné. Ono vyhrát zápas 1:0, dokázat udržet takhle vyrovnaný stav, to je vzpruha sama o sobě. Pro brankáře, pro obranu. Samozřejmě, pro útočníky už to tak dobré není, ale i takové zápasy prostě jsou. Jsme strašně rádi, že jsme to zvládli.

Přestože Boleslav byla prakticky po celou dobu lepším týmem, gól jí tam pořád ne a ne spadnout. Co bylo ve vašem případě jinak?

Především skvělá práce Andreje Podkonického a Jardy Balaštíka. Podařilo se mi vystartovat dopředu, doufal jsem, že mě Jarda uvidí. Prokázal svoje kvality a skvělý přehled o situaci na ledě, protože o mně doopravdy věděl a poslal mi to. Pak už jsem jenom šlapal do brány. Sice jsem dostal sekyru, ale naštěstí mi to ten obránce neurazil. Chtěl jsem střílet nad lapačku, ale trochu mi to sjelo, takže ten puk šel nakonec pod ní. Hodně při mně stálo i štěstí.

Co vám v tu chvíli běželo hlavou? Neříkal jste si: "Už to tam přece musí spadnout!"?

To ani ne, spíš jsem přemýšlel o těch dvou obráncích, co mi stáli v cestě. Modlil jsem se, aby mi to nevypíchli, nebo nevyrazili. A pak mi pochopitelně proletělo hlavou, kam to pošlu. Jak už jsem řekl, nebylo to přesně podle představ, ale na tom už teď nezáleží.

Nezačala na tým postupem času padat nervozita? Přece jenom ve vaší situaci potřebujete tři body, šance jste měli, ale skóre bylo pořád 0:0…

To si nemyslím. Soustředili jsme se na obranu, nechtěli jsme udělat žádnou hloupost. I kdyby to neměly být tři body, hlavně jsme nechtěli prohrát v základní hrací době.

Na konci jste ale určitě nervózní byli. Minimálně na střídačce, hráči na ledě na to nejspíš neměli čas, protože to bylo hodně krušné a hodně rychlé, že?

To máte pravdu. V závěru nám opravdu bylo úzko. Kladno tam mělo snad dvakrát prázdnou branku. Ale Jarda to výborně vychytal a na co nedosáhl, o to se stačila postarat obrana. Opravdu klobouk dolů před hráči, co hrají oslabení.

Děkujeme za rozhovor.