Pane trenére, seženete mi podpis?

11. 2. 2012

Autor: Zdena Bobková

M l. B o l. - Je jim mezi šesti až sedmi lety, chodí do sportovních tříd a na ledě válí - ostatně diváci jejich hokejové snažení mohou sledovat o prvních přestávkách zápasů extraligového "A" týmu. Řeč je o malých hokejistech Bruslařského klubu Mladé Boleslavi. Jejich trenér, Lukáš Zörkler, si udělal čas, aby nám o svých svěřencích povyprávěl. Z jeho slov můžete jasně rozpoznat, že ho práce a čas strávený s malými hokejisty baví a dělá ji rád. Zeptali jsme se ho na pocity malých hráčů při extraligových utkáních, na jejich oblíbené hokejisty a na spoustu dalších věcí, které úzce souvisí s minihokejem.

Na ledové ploše krátí čas divákům o první přestávce extraligových zápasů. Jak své chvilky slávy prožívají? "Kluky hodně potěšilo, že si mohou zahrát. Na každý zápas se jich hlásí třeba dvacet a já můžu vybrat jen pár z nich. Ale snažím se je střídat," říká jejich trenér. "Mají z toho hroznou radost. Když jdeme z ledu, tak tam čekají, aby si mohli plácnout s klukama z áčka nebo i s hráči soupeře." Podle slov Lukáše Zörklera je dobré, když malí hokejisté vidí své hvězdy, sledují je při hře, mají je doma na kartičkách a sbírají jejich podpisy. "Chodí za mnou a ptají se: Pane trenére, seženete mi podpis?" směje se a vzápětí dodává: "A pan trenér jde a sežene ho."

Zajímalo nás i to, jestli tak malí hokejisté pociťují nervozitu. "Bojí se, jsou nervózní. Nejvíce asi gólmani, protože nechtějí dostat gól před celým stadionem. Jednou se mi stalo, že jsem ho musel přemlouvat, ale nakonec šel." Malí hokejisté u sledování hokeje příliš dlouho nevydrží. "Nabádáme je, aby se na hokej koukali na stadionu nebo i s rodiči doma, ale takhle malí kluci u toho dlouho nevydrží. Baví je to jednu třetinu a pak zalezou do kabiny a řádí," usmívá se Lukáš Zörkler. Podle jeho slov si nejvíce za vzor berou Davida Vrbatu a líbí se jim také Boris Žabka. "On do toho řeže, a to se jim líbí. Rádi sledují bitky," svěřuje se trenér. Ze zámoří obdivují nejvíce Alexandra Ovečkina a Sidneyho Crosbyho.

A jak se vůbec dostat k hokeji? Trenéři Bruslařského klubu dělají nábory ve školách a školkách, organizují pravidelná bruslení se školkami. Pokud některé dítě či jeho rodiče projeví zájem, dostává se do přípravky, která je zdarma. Tam je trenéři naučí bruslit. "Pokud vidíme zájem, snažíme se je dostat na základní školu Dr. Edvarda Beneše (3. ZŠ), na které fungují sportovní třídy." Vše se děje za podpory města, které spolupracuje se školou a dotuje pronájem stadionu. Rodiče nemusí mít o děti strach, protože trenér si pro děti přijede do školy, odveze je na trénink, zaváže jim brusle a zase se postará o to, aby se děti umyly a dostaly zpátky do školy nebo družiny, kde si je vyzvednou rodiče.

Sám trenér přiznává, že hokej je finančně náročnější sport. "Děti v přípravce neplatí nic, stačí jim jen brusle a chrániče (lokty, kolena, rukavice) podobné těm na kolečkové brusle, helmu dostanou. V kategorii prvních tříd ale chceme, aby děti měly svou vlastní výstroj. Naštěstí mezi rodiči funguje bazar, kde se dají hokejové výstroje pořídit za levnější peníz. Měsíčně rodiče hráče z prvních a druhých tříd zaplatí 400 korun."

Při bruslení a trénincích se trenéři snaží v dětech probouzet zájem o hru. Talent tam vůbec nehraje roli. "Před každým tréninkem děláme pětiminutové rozbruslení. Hodím jim puk, a poznám, kdo o to má zájem, kdo se za ním žene. Řídím se pravidlem – neřvat, chválit," usmívá se mladý trenér. "Nejsou to klasické tréninky, je to především o tom, naučit je bruslit a pohybovat se po ledě. Celý trénink probíhá jako hra. Rozdělím si je do čtyř družstev a kluci spolu závodí, motivují se navzájem."

Hokejisté první třídy hrají Liberecký pohár, což je soutěž čtyř týmů – Liberce, Mladé Boleslavi, Sparty a Hradce Králové. Výsledky ze všech turnajů se sčítají a poté se vyhlásí celkový vítěz. Hráči druhých tříd hrají Středočeský pohár. "Je to turnaj v minihokeji na celou neděli, není to jako u dospěláckých soutěží, tady se odehrají tři zápasy a jede se domů," vypočítává trenér. Turnaje se hrají jednou za čtrnáct dní, vždy o víkendu. A jak děti takový zápřah zvládají? "Myslím si, že jsou k neutahání. Zvládají to úplně v pohodě," směje se trenér. "Trénují třikrát týdně, dvakrát odpoledne po škole a jednou týdně ráno. V současné době je, kvůli nižším teplotám na malé hale, beru raději do tělocvičny. Netrénujeme fyzičku, spíše koordinaci pohybu, bruslení, gymnastiku, strečink. Na náročnější tréninky jsou ještě příliš malí."

V současné době trénuje Lukáš Zörkler 17 dětí v přípravce, 16 dětí v první a 18 dětí v druhé třídě. Podle jeho slov se počty dětí, které se dostávají k hokeji, snižují. "Hokej je finančně náročný sport a v současné době je také více možností vyžití, širší nabídka kroužků." Třeba ale právě tímto článkem motivujeme rodiče dalších budoucích hrdinů boleslavského hokeje.

Přejeme hodně úspěchů a děkujeme za rozhovor!