Marian Jelínek: Některé věci si s trenéry řekneme, jiné se musí vyvinout časem

Pane Jelínku, začneme asi tou nejlogičtější otázkou: Proč jste se rozhodl právě pro Mladou Boleslav? Proč – minimálně v tuto dobu určitě – 1. liga?

(úsměv) Proč 1. liga? Vy jste to řekla, jako kdyby to bylo něco skoro hanlivého…

To vůbec ne. Ale tak nějak se nabízí, jestli to pro člověka s vašimi zkušenostmi není určitý krok zpátky…

Já to takhle nevnímám. Jedním z těch velkých faktorů byl Franta Výborný, který mi volal asi čtrnáct dní potom, co jsem skončil v Liberci. To mě samozřejmě hodně potěšilo, protože s Frantou jsme zažili taková ta nejlepší léta, ať už to vezmu pozitivně nebo i negativně. Na Spartě jsme získali dva tituly, přišly i nějaké ty pády. Pak mě také hodně potěšil zájem majitele klubu a pana Tůmy. Táta mě vždycky učil "Běž tam, kde je o tebe zájem. A ne tam, kde je to pro tebe nejlepší z hlediska nějaké kariéry." A ještě jeden faktor – boleslavský klub se mi prostě líbí. Ještě než jsme se konkrétně dohodli, tak jsem tu párkrát byl. Moc se mi zamlouvalo, jak to tady funguje, že ta atmosféra je prakticky rodinná. Že to zkrátka není ten obrovský kolos, kterými jsem prošel na Spartě, v Plzni i Liberci.

A pak jsou tu ještě ty ambice, že?

Přesně tak! Mladá Boleslav má cíle a vize. Je tu velká snaha a touha postoupit zpátky do extraligy a to je pochopitelně hnací motor a zároveň magnet sám o sobě.

Vaše pozice je v Mladé Boleslavi úplně nová. Co přesně si pod ní vašimi vlastními slovy představit?

Já bych v první řadě rád řekl, že ta pozice je nová, protože jednou z mých podmínek bylo, že nechci, aby na základě mého příchodu někdo přišel o práci nebo byl posunut na jinou pozici. Boleslav má velmi slibně rozjetou sezonu a já naskočil do toho pověstného rozjetého vlaku. Takže by určitě nebylo fér, aby to celé nějak utrpělo jenom proto, že přišel někdo nový, i když, jak jste i vy sama naznačovala, "se jménem".

A konkrétnější odpověď?

Ta pozice zahrnuje to, co ode mě Franta Výborný nejvíc chtěl. My dva jsme si nikdy nehráli na nějakého hlavního trenéra a asistenta. Samozřejmě Franta to řídí, takže to obsahuje všechno, co si představoval. Plus mě pan Tůma požádal ještě o nějaké konzultace s trenéry mládeže. Což je samozřejmě něco, co navazuje na tu práci v "A" týmu.

Takže vás fanoušci mohou čekat o trénincích na ledě a o zápasech na střídačce?

Některé věci si řekneme, některé se prostě musí vyvinout časem. Bude záležet na Frantovi, jestli nás bude chtít na střídačce všechny, nebo jestli někdo půjde někdy na tribunu. Každopádně na tréninky bychom měli chodit ve třech. Na těch bych měl mít na starosti nějakou tu individuální přípravu, se kterou souvisí i ta příprava mentální. Franta taky chce, abych vnesl do hry nějaké herní prvky, se kterými jsme byli úspěšní na Spartě. Víc bych se k tomu asi nevyjadřoval, protože dále už to jsou poměrně interní věci, které bych neměl pouštět na veřejnost.

Takže to byl "A" tým. Mohl byste ještě krátce pohovořit i o juniorech? Mladá Boleslav se v poslední době tu provázanost mezi nimi a seniory snaží zpevnit a rozšířit…

Přesně tak. Pan Vidner, trenér juniorů, působí u "A" týmu, takže určitě nebude k zahození, když tu bude někdo i pro cestu opačnou. Stejně jako u seniorů určitě platí, že v žádném případě nebudu nahrazovat trenéry. Souvisí s tím i nějaký ten scouting hráčů mimo, kteří by sem potenciálně mohli přijít. Musím říct, že když se v médiích objevilo, že jdu do Mladé Boleslavi a za jakým účelem, přišlo mi hned několik SMSek, ve kterých mi nejrůznější lidé psali, kde je zrovna jaký talent, kterého by si stálo zato všimnout.

I z hlediska té psychologie – co je u hokejistů, hlavně tedy nejspíš těch mladších, to nejdůležitější? Pomineme-li teď pochopitelně kondici a podobné atributy…

Vždycky mi šlo hlavně o to, aby hráči, kteří přicházejí z těch mládežnických kategorií, si uvědomovali, že nejpodstatnější je milovat tu hru jako takovou. Byl bych rád, aby se tu povedlo nastavit takovou atmosféru, která bude vychovávat hráče, kteří budou mít hokej rádi a slepě se nepoženou jen za těmi pamlsky, které by měly přijít později automaticky. Bohužel dnešní doba je taková, že každý by práci nejraději přeskočil, a chtěl rovnou všechny odměny.

Děkujeme za rozhovor.