Jsme parta nadšenců, říká trenér Lejsek o B týmu

Začneme v minulosti: Jak dlouho vlastně už B tým trénujete?

Čtvrtým rokem. Předtím to dělal Jarda Čížek. Do té doby jsme – dalo by se říct – vlastně skoro nikdo nevěděl, že tady nějaký B tým vůbec je.

Čistě z organizační stránky věci – jak vlastně B tým funguje?

Největší a asi nejdůležitější práci kolem toho dělá Milan Ficek. Ten funguje na jednu stranu coby hráč a na druhou stranu coby manažer. Svým způsobem to vlastně financuje, shání peníze. Kupuje klukům hokejky, zařizuje autobusy na venkovní zápasy. Bez něj by B tým vůbec nemohl fungovat. Tak nějak říkám, že jestli s tím jednou Milan sekne, tak končíme. Ale zatím to na to snad nevypadá. Má to rád, záleží mu na tom. Teď je na týden v Alpách a než odjel, řekl mi: „Kdyby něco, zavolej, a já přijedu.“

A co hráči? Dělají to čistě pro zábavu?

Přesně tak. Jsme prostě jen taková parta, která se tím baví. Hráči z toho všeho mají jen večeři po zápase a hokejku, když tu předchozí zlomí. Od A týmu někdy dostáváme starší věci, letos to byly třeba i dresy. Ti kluci tomu často obětují skutečně hodně. Mezi Vánocemi se nás scházel plný počet. Někteří si mění směny, utíkají z práce. Klobouk dolů. Třeba Jirka Kristek dělá v kanceláři, odkud jezdí rovnou na tréninky. Z obleku a kravaty jde do výstroje.

Na zimním stadionu je spousta kabin, žádná ale na dveřích nemá nápis B tým. Nepletu se?

B tým kabinu vůbec nemá. Kdykoliv se potřebujeme sejít, musím obejít stadion a zjistit, kde je co volné. Několik kluků si taky domů musí nosit výstroj, protože ji prostě tady není kam dát. Neříkám, že všichni, některé věci někam nacpeme, ale rozhodně ne všechny.

Jak se třeba připravujete na sezonu? Předpokládám, že letní příprava v tom klasickém slova smyslu se asi nekoná…

Nazval bych to individuální přípravou. Vím, že se kluci scházejí, zaběhají si nebo si něco zahrají. Jako tým se ale rozejdeme na konci února, začátku března a zase se sejdeme v polovině srpna. Děláme to jako v Kanadě. (úsměv)

Kdo v B týmu vlastně působí?

Většinou jde o bývalé hráče. Někdy za nás nastoupí i někteří junioři, které můžeme mít od loňského roku – zaplaťpánbůh – na soupisce. Předtím to bylo strašně složité, musely se vyřizovat střídavé starty a tak dále. Musím říct, že letos jsme toho využili, protože jsme tam měli nějaká dlouhodobá zranění a byla to prostě nutnost. Na druhou stranu vždyť i právě díky těm juniorům jde celá krajská liga nahoru. Spousta z nich se prostě v A týmech klubů neuchytí, tak jdou hrát tuhle soutěž.

Taková laická představa – může k vám kdokoliv přijít a říct, že chce do týmu?

Každý hráč musí být pochopitelně v první řadě registrovaný. V minulých letech se to párkrát stalo, přišli nějací kluci ze Škodovky. Přežili jeden trénink a druhý už vzdali. Mysleli si, že je to o něčem jiném… Tohle je prostě klasický chlapský hokej. Na určité úrovni, ale pořád na úrovni. Spousta těch kluků mi prošla rukama v mládežnických kategoriích. A další spousta jich prošla boleslavským A týmem. Myslím, že divákům by nedělalo problémy vzpomenout si na jména Kristek, Moc, Kolner, Hart nebo třeba Kejmar. Hraje za nás i sekretář mládeže Černík.

Jak byste tedy zhodnotil kvalitu krajské ligy jako takové?

Musím říct, že za ty čtyři roky, co u toho působím, je to lepší a lepší. Krajská liga je každým rokem kvalitnější a kvalitnější a je to tím, že 2. liga jako taková v poslední době ztrácí na zvuku. Jestli někdo nevěří, že i krajská liga může mít svoji úroveň, měl by se přijít podívat. Kolikrát to má větší úroveň než druholigové zápasy.

Jaký je tedy ten největší rozdíl mezi krajskou a 2. ligou?

V 2. lize se víc cestuje, kolikrát třeba přes půlku republiky i víc. Taky se tam mnohem víc trénuje. V krajské lize jsou standardem dva tréninky týdně a v základní části jeden zápas týdně.

Takže si myslíte, že vaši svěřenci by zvládli i vyšší soutěž?

Jsem přesvědčený o tom, že ostudu by neudělali.

To znamená, že ambice na postoupit existují?

Bohužel spíš ne. Stojí to úplně jiné peníze, musí se skoro denně trénovat, zápasy jsou dvakrát do týdne a taky se podstatně dál jezdí. Vždyť třeba takový Nymburk jezdí na Moravu! Asi by bylo hezké, kdyby to tady bylo pěkně pod jednou střechou. 2. liga a 1. liga, možná extraliga. Rozehrání hráčů, nějaká ta výpomoc. Ale nevidím to reálně.

Takže postoupit vlastně nechcete?

Když bych to měl říct naplno, tak ne, postoupit nechceme. Kdyby to došlo až tak daleko, tak samozřejmě existuje možnost tu licenci na 2. ligu prodat. Třeba bychom si tak vydělali na další sezonu.

Jak si stojí Mladá Boleslav v rámci středočeské skupiny, ve které v krajské lize hraje?

Oproti ostatním jsme vlastně jediný tým, který má vedle sebe klub jako takový, tedy s nějakým větším jménem. Jinak je asi trochu výš ještě Příbram, ta hrála 2. ligu. Ambice má Rakovník, kam chodí dost hráčů z Kladna. 2. ligu hrál třeba i Slaný. Rozhodně tam nejsou špatné týmy.

Jaká je obecně návštěvnost téhle soutěže?

Lidí moc nechodí. Nejvíc v Rakovníku. Ale třeba na čtvrtfinále minulou sobotu tady v Boleslavi to byla docela změna. Odhadem přišla taková stovka lidí a musím říct, že si toho kluci všimli. Bylo vidět, jak se rozhlížejí. (smích)

V zápase, který zmiňujete, si Boleslavští vybojovali postup do semifinále. Jak byste to utkání zhodnotil?

Z toho zápasu jsem byl zklamaný. Klukům jsem pak na tréninku řekl, že jsme sice vyhráli, ale to je asi tak to jediné, co se na tom dalo najít pozitivního. Jistě, je to to nejdůležitější, ale jinak toho prostě na ledě moc dobrého nebylo. Byli ustrašení, nervózní. Upřímně řečeno nevím proč, hrají to přece pro radost. Ale na druhou stranu je vidět, že to berou vážně, a že jim na tom záleží.

Ono v krajské lize je to s play-off docela těžké, že? Hraje se jen dva vítězné zápasy…

Přesně tak. Prohrajete jedno utkání a to druhé prostě musíte vyhrát. Kluci tu zodpovědnost vnímají. Chtějí jít dál, ale stačí udělat prakticky jen jeden krok vedle a končí vám sezona.

V semifinále vás čekají Velké Popovice. Bude to těžké?

Bude. Ještě v polovině týdne jsem říkal, že šance jsou 50 na 50. Teď už si tím nejsem tak jistý, onemocněli nejlepší obránce Klikar a Vajsejtl, což je jeden z těch lepších centrů. Mám tu tři mladé kluky, ale ti se spíš potřebují okoukat a omlátit. Takže ano, bude to těžké, ale budeme bojovat.

Co nějaká pomoc od A týmu? Konkrétně teď myslím asi hlavně Borise Žabku.

On sám mi řekl, že nemá problém nastoupit a pomoct. Že to určitě nepovažuje za něco pod svojí úrovní. Ale samozřejmě bude záležet na tom, jestli ho trenéři od A týmu pustí. Upřímně řečeno moc nadějí nevidím, sami v sobotu hrají. Nepohrdli bychom ani Jiránkem nebo Rysem, ale ti už odehráli víc jak 25 zápasů ve vyšší soutěži a nastoupit už za nás tudíž nesmějí.

Na závěr se zeptám na malou halu. Hrajete na ní pořád?

B tým a malá hala k sobě tak nějak patří už léta letoucí. Částečně je to tím, že si kluci myslí, že se na tom menším kluzišti tolik nenadřou. Faktem ale je, že v poslední době se to spíš staví proti nám. Máme v týmu spoustu technických hráčů, kteří se s tím pukem rádi pomazlí. A malá hala je spíš pro takový ten kanadský styl hokeje, tedy hodně do těla. A když na nás soupeř přesně takhle hraje a my na to nedokážeme reagovat, většinou pak spoustu situací ztrácíme. Krom toho nikde jinde takhle malé kluziště nemají a my i z těch velkých vozíme body.

Takže je možné, že dojde k nějakému přesunu?

Je to spíš o dohodě mezi hráči. Nechci za kluky přijít a říct „Jdeme hrát na velkou.“ Takže jsme prostě zatím pořád na malé.

Děkujeme za rozhovor.