Potřebujeme svého šestého hráče, burcuje fanoušky před play-off trenér Výborný
Generálka na play-off dopadla na výbornou, co říkáte?
Jsem rád, že se nám to takhle vydařilo. Co si budeme povídat, určitý tlak tam byl. Chtěli jsme být první, směřovali jsme k tomu celou sezonu. Ale nemá cenu si něco nalhávat, v lednu jsme si to dost zkomplikovali, ztráceli jsme body, které jsme rozhodně ztrácet neměli. Kluci velmi dobře věděli, o co se hraje, a ten finiš základní části pro ně nebyl úplně jednoduchý.
Mluvíte o tlaku – čím to, že na hráčích v utkání s Mostem oproti minulým zápasům vůbec nebyl vidět? Místo toho, aby to vygradovalo, přišla na pohled naprostá pohoda…
Možná to bylo těmi rychlými góly a pak už se to prostě celé tak nějak svezlo. Hráčům jsme se snažili říkat, aby si to tolik nepřipouštěli, aby se do toho snažili jít s čistou hlavou. Ale to jde pochopitelně těžko, když v těch hlavách máte všechny ty předchozí zápasy, které jsme se zaťatými zuby otáčeli na poslední chvíli. Nejspíš jsme nečekali, že bude něco takového potřeba a pak to najednou bylo ve stylu „Musíš!“ Museli jsme zvládnout dohrávku v Mostě, museli jsme porazit Havlíčkův Brod.
Ta generálka platí i za velmi slibnou pozvánku pro diváky. Souhlasíte?
Doufám, že ano. Fanoušci byli výborní, proti Mostu nás hecovali ještě jednou tolik, než už jsme sami byli. Věřím, že přijdou i na play-off. Potřebujeme je na své straně, potřebujeme svého šestého hráče na ledě.
Jak se zpětně díváte na tu základní část? Z pohledu Boleslavi by se asi dala rozdělit na dvě poloviny – na tu bezkonkurenční a pak lehce pokulhávající…
Já už jsem to říkal několikrát – 1. liga je pro mě naprosto specifická soutěž v tom, že neumožňuje vůbec žádných oddech. Ti hráči nemají žádnou možnost odpočinout si od sebe, od zápasů, není prostor polevit, vypnout. Normální je nějaká křivka, vrcholy a pak poklesy. Ale 1. liga je prostě jedna rovná čára. Jak říkáte, ze začátku jsme pořád vyhrávali, a tak… (zaváhá) Nechci použít slovo letargie, to by určitě nebylo to správné, ale ti hráči prostě spadnou do takové té jedné roviny. Odklonilo se od nás trochu i to pověstné štěstí, nedávali jsme góly. A kluci trochu znervózněli. Dlouho jsme se z toho hrabali, ale v posledních zápasech mám pocit, že jdeme zase nahoru. Jsme lehčí, uvolněnější. Hráči lépe bruslí, v lednu to bylo takové utahané. Doufám, že na tom budeme stavět a v play-off tu zpátky stoupající formu potvrdíme.
Hodně se toho už namluvilo o posilách, které do Mladé Boleslavi přišly. Nebo naopak odešly. Co byste řekl na tohle téma vy?
Že nám všem zamotala hlavu NHL. Extraligovým i prvoligovým týmům. Z té druhé nejvyšší soutěže tedy asi hlavně nám. Některé hráče jsme měli vytipované, ale pořád jsme si říkali „Ještě je čas, ještě nebudeme spěchat.“ Jednu dobu už to vypadalo, že se NHL vůbec nerozjede, byly momenty, kdy jsme prostě už počítali s Radimem Vrbatou, případně s někým dalším, koho by přivedl s sebou. Kdybychom věděli, jak to dopadne, asi bychom jednali jinak a hlavně už dřív. Z extraligy jsme nejvíc komunikovali s Plzní, ale ti pochopitelně taky nespí a hledali, co, kde a jak by ještě mohli udělat. Určitě nechci říkat, že se pro to mělo udělat víc, protože pak už to prostě nešlo. Za sebe říkám, že jsem rád za Zbyňka Hrdela, na druhou stranu jsme za něj museli doslova obětovat Radana Lence, Marka Loskota a vlastně i Aleše Padělka. Lencovi to tam svědčí, v Berouně toho určitě odehraje víc, než kolik by toho odehrál tady. Loskota jsem pouštět nechtěl, ale Beroun měl jasné podmínky. Dopadlo to, jak to dopadlo. Jsem přesvědčen o tom, že nakonec dobře.
Jak to vypadá s Jaroslavem Kasíkem? Předpokládám, že absenci obránce jeho typu určitě pociťujete…
Se zraněním Jardy Kasíka souvisí příchod Tomáše Kolafy, potřebovali jsme tu obranu oživit, vyztužit. Kasík už přes šest týdnů nestál na bruslích a zatím to nevypadá moc růžově. Když vypadne obránce jako on, je to znát.
Posilou je vlastně i Marian Jelínek. Jak probíhá vaše spolupráce s ním?
Nechci ho nějak vychvalovat (smích), ale my jsme si hodně dobře sedli už na Spartě a to jsme se předtím vůbec neznali. Strávili jsme tam spolu čtyři a půl roku a dá se říct, že na sebe ani nemusíme mluvit a hned je tomu druhému jasné, co ten první myslí nebo chce. Opravdu hodně jsem o něj stál. Nechtěl jsem vyvolávat nějaké tlaky, to určitě ne, šlo prostě o posílení trenérského týmu. Marian má svoji specifickou roli, s hráči pracuje ještě zase trochu jinak, řekněme mnohem víc individuálně. Jednak s nimi mluví, takže taková ta psychologická stránka věci, a jednak s jednotlivci pracuje na ledě. Ta jeho práce je možná mnohem méně vidět, protože diváci se většinou soustředí hlavně na góly a pěkné akce.
Trochu navážu na to vaše konstatování, že v 1. lize jde všechno rychle za sebou – play-off začíná už ve čtvrtek, to je za chvíli. Co za tu dobu chcete stihnout?
V úterý jsme se trochu zpotili, potrénovali jsme. Ve středu je na plánu hlavně taktická příprava, zasedneme k videu. Na nějakou fyzickou dřinu už není prostor. Krom toho už by to v nás všechno mělo být. Teď musíme vyladit hlavy.
Rozhodovalo se o tom doslova až na poslední chvíli, ale nakonec bude vaším čtvrtfinálovým soupeřem Havlíčkův Brod. Co byste na jeho adresu řekl?
Havlíčkův Brod je bojovný tým, agresivní. Na Vysočině jsem hrával, je pověstná svou tvrdostí. Jsou tam ostří chlapi, kteří před ničím neuhnou. Původně to vypadalo na Hradec, ten je obecně takový větší hračička. S Brodem si budeme muset dobře hlídat záda a sami přitvrdit. Tak jako tak ale pořád platí ta stará, tisíckrát omletá pravda – musíme si hledět hlavně sami sebe a svých vlastních výkonů.
Děkujeme za rozhovor.
