Zdeněk Ondřej: Třebíč nás prověřila. To se nám bude hodit
Zdeňku, vy jste dal v šestém semifinálovém zápase důležitý úvodní gól. Jaká byla ta situace?
Stalo se to po vyhraném buly. Dobře jsme tam zablokovali hráče. Ten puk šel na obránce, ztečoval se k druhému bekovi a já jsem si šel prakticky jen do brány. Počkal jsem si na kotouč, povedlo se mi to dobře tečovat a šlo to do protipohybu brankáře.
První polovina zápasu byla z vaší strany dobrá, byli jste aktivní, poměrně jistí. Pak se to změnilo. Čím to?
Ztratili jsme pohyb, nešly nám moc dobře nohy. A špatně jsme hráli červenou čáru, takže nám Třebíč začala nastřelovat puky a my jsme se začali dostávat trochu pod tlak. Samozřejmě tam přišla i nějaká vyloučení, což Třebíčské zvedlo. A potom je pochopitelně zvedl ten vyrovnávací gól na 1:1, takže pak to bylo takové hodně úporné.
V minulém domácím utkání jste jasně rozhodli v přesilovkách, tentokrát to nešlo. V čem je ten rozdíl? Vážně je to jen prostředím?
Já nevím. Někdy to tak prostě je. Nelepí to, jak by mělo. Chyběl tam asi i trochu klid na hokejkách… To ale nemění nic na tom, že jsme to nakonec zvládli i bez toho. Poradili jsme si se samostatným nájezdy, což je fantastické. Jsme tam, kde jsme chtěli – alespoň pro začátek – být.
Výhoda mečbolu, nájezdy… Byly to velké nervy?
Nervy to byly, ale asi ne tak velké jako pro Třebíč, protože jsme přeci jen v hloubi duše věděli, že tam pak je ještě případně další šance urvat to doma. Ne že bychom to do Boleslavi ještě chtěli vracet, to samozřejmě ne. Ale přeci jen – když jedete nájezd a víte, že když to nezvládnete, ještě pořád nekončíte, je to určitě snazší, než když je to opačně.
Konec dobrý, všechno dobré, ale přeci jen – Třebíč byla poměrně tvrdý oříšek, že?
Musím smeknout. Hráli výborně, disciplinovaně, bruslili. Myslím, že takhle se dá popsat celá jejich sezona. Určitě nám to neusnadnili. Nebylo to snadné semifinále.
Není to nakonec lepší příprava na baráž, než kdyby to šlo až příliš lehce?
To jsou vždycky takové dohady a odhady… Ale asi máte pravdu. Poměrně dost nás prověřili a to nikdy není na škodu. Čím víc o sobě víte, tím lépe se s tím pak pracuje.
Baráž začíná už v neděli, Boleslav už má jisté, že pojede do Chomutova. Ten zápas se vás ale herně týkat nebude…
Bohužel je to tak. Rád bych pomohl, nesnáším sedět na tribuně, ale nedá se nic dělat – je to, jak to je. Vyšší manažerský boj, nebo tak nějak. Nic s tím nenadělám. Budu se snažit podpořit kluky jinak a o to víc pak makat v ostatních zápasech.
Loni jste stál na opačné straně barikády. Jaký je to pocit?
Já bych se k Chomutovu a k tomu, co bylo, nerad vracel. Dívám se dopředu. V Boleslavi máme jasný cíl a za ním půjdu i já.
Děkujeme za rozhovor.
