Drát se nahoru? Jedině s Boleslaví do extraligy, říká František Výborný
Pane Výborný, nejde se ještě alespoň na chvilku nevrátit k té právě uplynulé sezoně. Předpokládám, že i pro vás to zklamání nakonec bylo obrovské. Už přebolelo?
Asi ano, ale musím přiznat, že to ve mně bylo dlouho. Možná mi trochu pomohlo, že jsem prakticky okamžitě odjel pryč, ale i tak jsem si to nesl s sebou. Pořád se mi to honilo hlavou, hodně mě to mrzelo. Byli jsme opravdu blízko. Upřímně řečeno jsem snad ani nepočítal s tím, že na tom budeme až takhle dobře, že s těmi extraligovými soupeři budeme hrát takové zápasy, že ze všech částí soutěže budeme zrovna v baráži takhle bavit svoje fanoušky. Jenže bohužel – zatímco doma jsme váleli jako snad ještě nikdy, venku jsme ty body nebyli schopni udělat. Možná by stačilo u soupeřů urvat o dva tři body navíc a byli bychom dneska někde jinde. Takže jak říkám, mrzelo mě to opravdu hodně, ale na druhou stranu i tohle je životní zkušenost, kterou je třeba přijmout, poučit se z ní a jít dál.
Hodně se toho namluvilo o tom posledním zápase, přesněji řečeno o posledních minutách a vyloučení Nouzy a Pabišky… Berete to jako křivdu nebo hledáte příčinu neúspěchu právě v těch venkovních zápasech?
Obojí. Křivdu jsem pochopitelně cítil, všichni v Boleslavi jsme ji cítili. Jsem přesvědčen, že kdybychom šli do nájezdů, tak jsme extraligu udělali. Na druhou stranu je ale samozřejmě pravda, že kdybychom měli o ty dva tři body víc z venku, jak už jsem říkal, nejspíš jsme tohle nemuseli řešit.
Jak jste si po tom všem tedy odpočinul?
Užíval jsem si rodinu, hlavně vnoučata, a taky jsem byl v zámoří. V posledních letech jsem si vždycky po sezoně říkal, že budu doma, dodělám věci na baráku, na které jinak není čas. Pak jsem pokaždé litoval, že jsem nikam nejel. Tak jsem to letos udělal obráceně, řekl jsem si, že bude lepší, když na chvíli úplně vypadnu. Akorát mě po návratu šokovala ta vysoká tráva kolem domu, sekal jsem to celý den. (smích)
Fakt, že pokračujete v Boleslavi, považujete za automatický? Nebo přišly v potaz i jiné možnosti?
Do Boleslavi jsem šel s tím, že ta loňská sezona bude moje poslední. Ale tohle já říkám už pár let. (úsměv) Došel jsem k názoru, že teď by byla blbost skončit, i když už svůj věk mám. Musím to zaklepat, ale cítím se dobře. Představoval jsem si to tak, že svoji trenérskou kariéru zakončím tím, že dostanu Mladou Boleslav do extraligy. A to se zatím nepovedlo. Dostal jsem nějakou nabídku z nejvyšší soutěže, ale to jsem odmítl hned v zárodku. Nemám už ambice drát se někam nahoru, jezdit z místa na místo. Tady v Boleslavi jsem spokojený. Jsou tu citové vazby, znám to tu už dlouhá léta, a navíc to mám blízko domů. A pořád tu mám smlouvu.
Zatím máte prakticky stejný kádr jako v loňské sezoně, odešli jen hráči, kteří tu hostovali, a obránce Chaloupka. I vedení klubu proklamuje, že se snaží udržet tým, který se loni dostal tak daleko, pohromadě. Jste s tím spokojený?
Určitě. Někteří hráči měli ve smlouvách, že pokud nepostoupíme, mohou odejít. Teď mě napadají třeba Pabiška a Mikulík, ale týkalo se to i dalších. Musím přiznat, že jsem z toho byl nervózní. Jsem přesvědčen o tom, že tihle kluci sem prostě patří, zájem jsme o ně rozhodně měli. To rozhodnutí jsme ale pochopitelně nechávali na nich, do ničeho jsme je netlačili. Jsem rád, že se rozhodli zůstat, že to i oni sami očividně vnímají tak, že sem patří, protože to je první předpoklad úspěchu. V závěru sezony to bylo vidět – měli jsme super partu, která táhla za jeden provaz. Každá mince má dvě strany, měli jsme v sezoně i horší období, byly momenty, kdy jsem hráčům říkal, že než tohle, tak raději nic. Ale vždycky se to nakonec, bohužel až na ty venkovní zápasy, obrátilo tím správným směrem a já do dnes říkám, že jsem hrdý na to, že jsem s kluky na té střídačce stál.
Vedení klubu se povedlo udělat poměrně velký příchod, k týmu se připojil Michal Broš. Vy se s ním dobře znáte ze Sparty, jak velký podíl máte na tom, že oblékne boleslavský dres?
Musím říct, že moc velký ne. Vedení to se mnou samozřejmě konzultovalo, ale že bych ho nějak přemlouval, tak to vůbec ne. Ale máte pravdu, je to poměrně velký příchod, určitě platná posila. Beru to tak, že Michal stmelí další řadu, že budeme mít pevně semknutou další formaci. Zatím nechci nějak filozofovat nebo předbíhat dobu, ale je to schopný a zkušený centr a určitě dokáže odvést svoje. Myslím, že v baráži nám tohle trochu scházelo – další lajna, která by tam kopla nějaký ten gól, která by dokázala převážit misku těch vah na naši stranu.
Od následující sezony platí podmínka pěti mladých hráčů v nominaci do zápasu. Co na tohle pravidlo říkáte vy?
Na jednu stranu chápu, že ty mladé hráči chtějí zabudovávat do týmů a stavět je. Ještě když jsem hrával já, tak platilo, že musel být nominován jeden hráč dokonce do 18 let. Jenže ten většinou dvakrát skočil na led a pak to odseděl, takže to moc velký efekt nemělo. Dneska se může dost dobře stát, že tam takhle budou sedět dva. Myslím si, že tolik dobrých mladých hráčů prostě není. Bohužel. Takže to se dostáváme k té druhé straně – řekl bych, že to spoustě trenérů zamotá hlavu, od extraligy až po poslední tým v 1. lize. A že to spoustě třicátníků ukončí kariéru, protože pro ně prostě nebude místo. Můžou to být dobří hráči, kteří by to ještě mohli hrát, ale zkrátka se nevejdou do týmu. Pak z toho všeho samozřejmě vystává otázka, jestli tohle všechno bude mít efekt. Jestli to těm mladým opravdu pomůže a jestli díky tomu bude později lépe z čeho vybírat, tak je to dobrá věc. Ale jestli ne, tak to bude škoda.
Myslíte, že to tedy bude případ od případu? Jestli jeden konkrétní mladý hráč dokáže nahradit jednoho staršího?
Asi ano. V tom bude problém, protože nikde není psáno, že ten mladý bude lepší než ten starší. Nebo že nakonec opravdu bude hrát. Možná právě naopak. Hodně dneska slyším „On je mladý, on se to ještě naučí.“ Nechci nějak vytahovat svoji dobu, vím, že dneska je to prostě jiné, ale za mě nic takového neplatilo. Ani za Davida (David Výborný, pozn. red.). On, Reichel, Jágr, Růžička. Ti všichni už v sedmnácti hráli extraligu, v osmnácti za národní mužstvo a nikdo se nad tím nepozastavil, nikdo to nenařizoval. Tohle dneska bohužel moc k vidění není.
Na konci loňské sezony, v době, kdy se hrála baráž, jste si tady v Boleslavi zřídili takový vlastní kemp pro mladé hráče. Mělo vám i tohle pomoct hledat?
Přesně tak. Myslím, že tohle byla hodně dobrá věc. Když klukům skončilo hostování v Berouně a tak podobně, měli jsme je tady a pořád na očích. A k tomu spoustu mladých z juniorky nebo dorostu. Všiml jsem si tam takhle například Ivana Ďurače. Mladý kluk, je mu teprve patnáct. Řekl jsem si „A proč ne? Hráli to kdysi tamti, tak proč ne on?“ Takové hráče chce každý trenér. Zvlášť pokud to má srovnané v hlavě, což samozřejmě v tomhle věku může být trochu problém. (úsměv) Ale dávat tam někoho, jenom proto, že je mladý… Nevím, budeme si prostě muset počkat, co to udělá. Nikdo není prorokem a stavět se k něčemu okamžitě negativně, je blbost. To všechno, co jsem tady teď vyjmenoval, jsou jen fakta, která se ale mohou nakonec vyvinout jinak. Obecně bych řekl, že tu myšlenku chápu. Musíme být rádi, že ti mladí hráči jsou, a musíme jim chtít pomoct.
Co hráče v letní přípravě všechno čeká? Plánujete něco nového?
Myslím, že loni ta příprava byla slušná, ale samozřejmě letos je tu oproti minulému létu Marian Jelínek, takže nějaký ten nový prvek se tam asi objeví. Každý trenér má nějaká specifika, která se snaží aplikovat.
Pokud se nepletu, tak letos máte oproti loňsku například bazén…
To je pravda. Ten se snažím zařadit vždycky, když to jde. Ale faktem je, že oproti ostatním sportovištím je to problematičtější. Doprava, vymezený čas, dohody s provozovatelem. Většinou jsem se to vždycky snažil dávat na pátek jako takový menší relax, prostě jinou formu sportovního výkonu. Jenže je to kolikrát problematičtější i pro samotné hráče, oni tohle moc nemusí. Když jsem byl na Spartě, tak jsme každý pátek měli dokonce takovou formu aquaaerobicu s poměrnou říznou trenérkou. Někdy jsem měl strach, že z toho bazénu budu tahat půlku týmu utopenou. (smích)
I letos vás čeká cyklistické soustředění na Šumavě, že?
Přesně tak. Vím, že je to taková rasovina, ti hráči se tam kolikrát musí opravdu kousnout. Ne každý umí na tom kole opravdu jezdit, ne každý ho má tak dobré. Často je tam potřeba hrábnout si opravdu na dno, ale o to lepší je ten pocit, když je to všechno hotovo. Je to zkrátka náročné, ale taky to hrozně stmeluje partu.
Hráči mají pocit, že jsou na jedné lodi a vy proti nim, že?
Dalo by se to tak říct. Jako trenér pak budu hrozně šťastný, když si tuhle jednu loď přenesou na led a poplují na ní až do dubna.
Děkujeme za rozhovor.
