Zpátky v čase: Jaké bylo první působení Bruslařů v nejvyšší soutěži?
Dvě sezony v nejvyšší soutěži (1937 – 1938)
Postup do nejvyšší soutěže znamenal pro mladoboleslavský hokej obrovský posun vpřed a především zúročení snahy sportovců, kteří ve skromných podmínkách a často na úkor pracovního postupu i obětování soukromých financí, stanuli mezi tím nejlepším, co aktuální hokejová scéna nabízela. Nutno podotknout, že Boleslavští tehdy zatím stále fungovali vlastně jen jako amatéři, kdežto jiné oddíly (LTC Praha, SK Slavia…) už měly profesionální nebo alespoň poloprofesionální podmínky – to znamená trenéry, umělé ledové plochy nebo třeba styky se zahraničím.
LTC Praha je klub, který už na dnešní hokejové mapě nenajdete. Byl založen v roce 1903 a postupem času se stal jedním z nejlepších klubů v Evropě. Tradičně tvořil základ reprezentace. Po založení československé extraligy vyhrál s výjimkou roku 1941 všechny její ročníky. Po nástupu komunistů k moci se ale LTC stal symbolem profesionalismu a musel být zlikvidován. Roku 1949, kdy naposledy vyhrál ligu, byl přejmenován na Zdar a později Obchodní domy. Po zákazu startu reprezentačního mužstva na mistrovství světa v Londýně, byli hokejisté v čele s brankářem Bohumilem Modrým za protesty odsouzení k vysokým trestům ve vězení. Trosky mužstva LTC přešly pod Tatru Smíchov, v roce 1964 ale skončil hokej i na Smíchově a vstoupil do Slavie Praha. Ta se ale za pokračovatele nepovažuje.
Mladá Boleslav tehdy dokompletovala osmičku nejlepších týmů, 1. ligu hráli ještě LTC Praha, AC Sparta, SK Slavia, Stadion České Budějovice a moravský celek ČSK Vítkovice, německý klub z Opavy Troppauer a také slovenský zástupce HC Vysoké Tatry.
Pro Mladou Boleslav to byla těžká sezona. Nejprve prohrála na ledě Českých Budějovic 0:3 a hodně tvrdá byla i domácí premiéra, kdy Středočeši nastoupili proti Spartě. Nejprve se sice ujali vedení 1:0, postupem času se ale ukazovalo, že proti techničtěji vyspělejšímu týmu nemají téměř žádnou šanci a nakonec prohráli 2:9. Také třetí zápas přilákal na tribuny obrovské množství diváků, Mladá Boleslav v něm hostila jeden z vůbec nejlepších týmů v Evropě – LTC Praha, pro který nebylo žádným problémem zvítězit 19:0.
Boleslavští nakonec prohráli všechny zápasy v této sezoně (celkem jich bylo sedm). V ligové tabulce pochopitelně obsadili poslední místo bez bodového zisku a s pasivním skóre 6:54. Podle tehdejších regulí se přímo nesestupovalo, takže Mladá Boleslav dostala šanci v kvalifikaci, kterou hrály poslední dva týmy z 1. ligy (Boleslav a Slavia) a vítězové divizí. Ligovou příslušnost si Mladoboleslavští zachovali v rozhodujícím „utkání pravdy“ s pražskou Slavií, nad níž zvítězili 1:0 brankou Straky.
Ligový ročník 1938/1939 se ovšem bohužel už hrál pod dojmem ohrožení republiky fašismem. Lidé tehdy měli na jednu stranu jiné starosti, na druhou se ale rádi odreagovali a pobavili, což lední hokej umožňoval. Hokejisté zahájili sezonu ve dvou skupinách. Mladá Boleslav patřila do skupiny "A" společně s I. ČLTK Praha, HOVŠ Praha, SK Písek, ČSK Vítkovice a Troppauer SV. Boleslavští tehdy dosáhli jediného vítězství nad opavskými Němci 5:0, ostatní zápasy prohráli. Utkání s Vítkovicemi se pak pro oblevu neuskutečnilo vůbec. V tabulce skončili Mladoboleslavští předposlední. A tehdejší sestava? Šíf, Pivoňka, Král, Crha, Zahrádka, Hladík, Šmelhaus, Cihlář, Faltýn, Straka, Plzák, Rabas, Loos a Chyský.
Okupace následně vážně ochromila politický, ekonomický, sociální i společenský život, což se pochopitelně odrazilo i sportovním životě jednotlivých klubů. Také hokejové soutěže bylo potřeba přeorganizovat – v důsledku toho se nejvyšší liga sloučila do jedné jediné skupiny, kam se Mladá Boleslav bohužel jaksi nevešla. Byla přeřazena do mistrovské župy.
Za zmínku ještě určitě stojí, že v roce 1939 se klub vrátil k názvu BK Mladá Boleslav. Měl v té době 45 registrovaných hráčů a 19 dorostenců, kteří tvořili dvě mužstva dospělých a jedno dorostu.
Hokej v těžkých dobách (1939 – 1945)
Mistrovství župy, jak se tehdy říkalo druhé nejvyšší soutěži, Mladá Boleslav hned v první sezoně vyhrála a podobně si vedla i v ročnících následujících. Návratu do nejvyšší ligy byla nejblíže v sezoně 1941/1942, v kvalifikaci ale neuspěla proti pražskému SK Podolí. Za války sehráli Boleslavští i spoustu přátelských utkání s okolními městečky a počet zápasů v tomto ročníku byl skutečně na tu dobu úctyhodný – celkem 39 utkání.
I další válečná sezona přinesla mužstvu titul mistra župy. Na hokej v Mladé Boleslavi tehdy běžně chodilo 2 tisíce lidí, zápas s HC Stadion Praha dokonce zaznamenal rekordních 3500 diváků. Sezonu 1943/1944 zahájil Bruslařský klub v divizní soutěži. Ve skupině byly pouze čtyři týmy: HC Stadion Praha, HC Roudnice, BK Mladá Boleslav a SK Čechie Louny. V tomto pořadí se také zformovala závěrečná tabulka.
Poslední válečný ročník 1944/1945 byl sice organizačně připraven, nikdy se ale neuskutečnil. Namísto toho byly na Mladoboleslavsku sehrány tzv. zimní hry, kterých se zúčastnily týmy z okolních měst a vesnic. Válka se naštěstí blížila ke svému konci.
