Jak funguje kabina při zápasech a jak dlouho se v ní po nich svítí?

Před zápasem

V minulém dílu jsme se rozloučili v momentě, kdy je kabina připravená k zápasu. Hráči odpočívají a nohy nahoru si alespoň na chvilku hází i realizační tým. Je jasné, že pokud se hraje doma, doba relativního klidu je o něco delší. Jakmile se ale jede ven, a čím vzdálenější daný soupeř je, o to rychleji musí všechno lítat. V takových případech navíc Olda s Martinem jezdívají autem už dřív, aby po příjezdu hráčů na zimní stadion byla už kabina alespoň v základu připravená. V loňském play-off měli dokonce k dispozici dodávku. „Brali jsme s sebou prakticky celou kabinu,“ vzpomíná Olda.

Vláďa mezitím dohlíží na to, aby autobus dorazil na boleslavský zimní stadion včas. Vlastní věci si hráči nakládají sami, s těmi spíše skupinového charakteru pomáhají mladší hokejisté. Pokud se hraje doma, připravuje Vláďa už v době odpočinku zápis – boleslavskou část dostal od trenérů, na soupisku soupeře někdy čeká až do jeho příjezdu, někdy přijde e-mailem. „Když se hraje venku, posílám naopak sestavu Bruslařů já,“ říká.

Dvě hodiny před utkáním už musí být hráči v kabině, kde se rozjíždí další kolotoč příprav. Největší přichází v okamžiku, kdy se hokejisté vrací z rozbruslení. Je potřeba vyčistit jim plexiskla, vysušit brusle a rukavice. „V tomhle jsou občas trochu zvláštnosti. Někdo má rukavice rád úplně do sucha, někdo zas když zůstanou trochu vlhčí,“ přiznává Olda.

V souvislosti s plněním lahví, o kterém jsme mluvili v minulém díle, jsme už nevydrželi a zeptali se, jak je vlastně možné tohle všechno si pamatovat. „Je prostě potřeba mít přehled. Naučit se čísla hráčů, protože podle těch se všechno v kabině poznává, o svou práci se opravdu zajímat, komunikovat,“ vysvětluje Martin. „Hráči si většinou sami řeknou,“ doplňuje Olda a vzápětí se smíchem dodává: „Zvlášť když se vyhrává. A časem si prostě věci zapamatujete.“

Vedoucí mužstva Vláďa už v tu chvíli komunikuje s týmem soupeřů a poté s rozhodčími. Pokud je doma, musí od hostujícího týmu přebrat registrace, vzít svoje a společně s kompletním zápisem vyrazit za rozhodčími, kde se vše kontroluje. „Když hrajeme venku, mám to trochu snazší, protože tyhle záležitosti má vždycky na starosti vedoucí mužstva domácích,“ říká. Na druhou stranu ale zase pomáhá v kabině a tradičním rituálem je i jedna předzápasová káva.

Zápas

Co se děje při utkání už máme všichni určitě celkem dobře vysledované. Papíry s čísly má na starosti Vláďa, dále jsou tam drobné úpravy výstroje, masáže nohou, podávání hokejek, doplňování pití, otevírání vrátek a tak dále a tak dále. Martin s Oldou by to kolikrát ani sami nezvládli, a tak na každý domácí zápas chodí do kabiny i na střídačku vypomáhat ještě Vladimír Mašek, na boleslavském stadionu spíše známý jako Máša. „Další ruce navíc se vždycky hodí,“ říká kustod Olda. „Někdy je toho opravdu hodně, zvlášť když sezona spěje do finiše a všichni jsme tak nějak nervóznější.“

O přestávkách tak vždy zůstává jeden člověk na střídačce a uklízí. Většinou je to Olda nebo Máša. Doplňují pití, vyměňují ručníky. V kabině zatím masér Martin proklepává nohy a opět se suší výstroj. To všechno za co možná největšího klidu, protože hlavní slovo pochopitelně mívají trenéři.

Po zápase

Po skončení utkání nastává stejný frmol, jaký mu předcházel. Zvlášť pokud se hraje venku, všichni se snaží co možná nejrychleji všechno pobalit a vyrazit domů. Uklízí se střídačka a trestné lavice, v kabině se ošetřuje a masíruje. „Ne každý masáže chce,“ komentuje Martin. „Ono to totiž taky ne každému dělá dobře. Je to individuální. A starší pochopitelně mají přednost,“ dodává s úsměvem.

Frmol má i Vláďa. Společně s vedoucím mužstva soupeře musí k trestoměřičům, kde všechny tři strany porovnávají své zápisky. Společně pak musí dojít k jednotným statistikám – góly, asistentce, střely, tresty. To všechny jsou údaje, které nás později zajímají. Jednu z podepsaných kopií si poté musí Vláďa odnést s sebou.

Otázku „Jak se to dá všechno zapamatovat a stihnout?“ jsme položili Martinovi a Oldovi a zjistili jsme, že bude nutná i tady. „Když jsem začínal, vzpomínám si, že asi 4 zápasy jsem vůbec neviděl hokej jako takový,“ přiznává Vláďa se smíchem. „Pak si člověk zvykne, přijde na to, jak to všechno stíhat. Důležité je zpaměti umět všechna čísla hráčů. To hodně usnadní život,“ říká.

V boleslavské kabině se pak svítí dlouho do noci. Někdy by se dalo říct, že vlastně až do rána. „Po každém zápase pereme dresy, štulpny, spodní prádlo. Spravuje se rozbité nebo potrhané. Uklízí se odpadky, rovná posilovna,“ vypočítává Olda. Vzápětí se dozvídáme, že po každém utkání se pere a suší kolem 70 kg prádla! „A všechno je potřeba mít do rána hotové, protože v 8 hodin máte hráče zpátky v kabině a znovu ty věci potřebují,“ doplňuje Martin.

„Návraty z třeba takové Olomouce jsou proto docela zajímavé,“ říká kustod. „Přijedeme v 1 hodinu v noci. Než vybalíme a poklidíme, je další hodina pryč. A pak začínáme prát. V takových případech ani nejdu domů,“ říká Olda. „Spím v kabině a řídím si budíka, abych přendával prádlo z pračky do sušičky a pračku neustále doplňoval. Kolikrát člověk ráno zjistí, že spal třeba jen 3 hodiny,“ říká.

Vladimír Kopecký - vedoucí mužstva

„Na hokej jsem se chodil vždycky dívat. Jako takový vedoucí mužstva a kustod v jedné osobě jsem začínal u B týmu. S Michalem Kejmarem, který za něj hraje, jsem dělal ve Škodovce. Vzpomínám si, že jednou o noční směně se mě zeptal, jestli bych neměl zájem o tuhle „brigádu“. Pak mě v září oslovili David Hart, který mimochodem také hraje za B tým, a vedení klubu, že prý hledají u A týmu vedoucího mužstva. Neuteklo ani 14 dní, skončil jsem ve Škodovce a najednou stál na střídačce.“

Martin Tondr - masér

„Hokej jsem aktivně hrál za Mladou Boleslav (Martin Tondr má na našem webu dokonce ještě i profilovou kartu), Liberec nebo třeba Benátky nad Jizerou. Postupně ale o mě už nebyl zájem. Měl jsem šanci jít hrát do Francie s tím, že bych tam i částečně pracoval. Jenže to potom nedopadlo. Pak mi zavolali z Benátek, že jejich masér Bartoň odchází do Popradu a jestli bych neměl zájem. Udělal jsem si kurzy, hrál druhou ligu za Nymburk a pracoval v Benátkách. Po sestupu Boleslavi z extraligy mi pak Radim Vrbata a František Výborný nabídli práci v Boleslavi. Ve čtvrtek jsem to oznámil v Benátkách a v pondělí byl tady. Můj sen je zahrát si bráchou Lukášem v jednom týmu, ale protože se jeho hrací dny shodují s těmi boleslavskými, potřebuji, abychom postoupili do extraligy.“ (úsměv)

Oldřich Kopecký - kustod

„U mě to žádný extra příběh není. Pocházím z Turnova, kde jsem společně s bráchou trénoval malé děti. To byla doba, kdy jsem začínal poznávat, jak to vlastně kolem chodí. Pak jsem se skrze tehdejšího zdejšího kustoda pana Bušanského poprvé dostal do Mladé Boleslavi. Když potom odcházel, doporučil mě místo sebe. On a útočník Tomáš Klimenta, se kterým se znám už dlouhá léta. Toho jsem teď sem zas pro změnu doporučil já.“ (smích)

Vladimír Mašek - kustod

„U mladoboleslavského hokeje budu už pomalu nějakých 15 let. Pamatuju ještě pana trenéra Horešovského a postup z druhé ligy do první. Oslovil mě Vladimír Lejsek, který tu tehdy působil jako asistent u A týmu, dnes trénuje mládež. Začal jsem dělat kustoda. Dodnes jsem u Bruslařského klubu na půl úvazku, chodím pomáhat na každé domácí utkání a zaskakuji i k juniorům a staršímu dorostu. Pracuji ve Škodovce a v play-off si pak většinou beru dovolenou a jezdím s áčkem i ven, protože té práce i nervozity, kterou je potřeba rozložit, je pochopitelně víc.“