Jsem jen střípek velké mozaiky, říká nový moderátor Pavel Hájek
Prozraďte nám něco o svých začátcích…
Začínal jsem jako bubeník v mladoboleslavské hudební skupině Švihadlo, se kterou jsem natočil tři cédéčka. Ta skupina funguje dodnes, já jsem nicméně musel skončit, protože jsem začal pracovat coby moderátor na Evropě 2 a to se už časově ani finančně neslučovalo. A možná už tehdy přišla i taková menší ponorka, protože se mnou vydržet není nic jednoduchého. Jsem dost impulsivní a jak se tak říká – kam přijdu, tam sto let tráva neroste. Později jsem přidal ještě Frekvenci 1.
Jak jste tedy došel k hokeji?
Evropa 2 začala spolupracovat s pražskou Slavií, protože byla tehdy takzvaná „hudební výluka“, což znamená, že se nesměla hrát muzika na extraligových zápasech. Šlo tehdy o nějaká autorská práva, svaz je nechtěl zaplatit, ale to není podstatné. Mně si vzali na to, abych připravil a poté pouštěl hudební sekvence, protože v tom zákoně o autorských právech je povolení použít určitý počet taktů bez placení. Nicméně jsem to na Slavii zvládl jen rok, protože jsem velký Sparťan a doslova mě bolelo srdce.
Právě na Spartě jste ale nakonec skončil, že?
Je to tak. Domluvili jsme se na Spartě, kde jsem strávil následujících 13 let. Ale bohužel to dopadlo jako manželství, protože si už trošku přestali vážit mojí práce a začali na mě hledat mouchy. Jak říkám, je to jako manželství. Místo toho, abyste si doma vážil pěkné a hodné manželky, koukáte po sousedce. Zkrátka časem se všechno okouká, oposlouchá. Taky se změnilo vedení, spousta lidí odešla, atmosféra se změnila. Zkrátka už jsem tam nemohl být.
Kudy tedy vedla vaše cesta do Mladé Boleslavi?
Už loni v play-off jsem byl požádán Frantou Výborným, se kterým se samozřejmě znám právě ze Sparty, jestli bych nemohl přijet a zkusit tady v Boleslavi pár věcí pozměnit. Slyšel jsem názory, že se tu hraje spíš disko, kdežto já byl vždycky proslulý tím, že na hokeji hraji tvrdou, rockovou muziku. Navíc sám hokej hraju, takže i tak nějak vím, kdy se hodí tým a fanoušky popíchnout, a kdy je naopak lepší mlčet a nechat to volnému průběhu.
Tím popichováním myslíte například co?
Vždycky je hrozně důležité, aby se lidé dokázali odvázat. Proto přeci na ten hokej jdou. Jdou se pobavit, vypustit svoje běžné starosti z hlavy, podpořit tým, který mají rádi. A to všechno je potřeba dát najevo. Takže bych byl rád, kdyby lidé dokázali vypustit jakékoliv předsudky, že jsem ze Sparty, z Prahy. Přijel jsem sem dělat svou práci, chci pomoct hráčům i fanouškům.
Mluvil jste o hudebních vložkách i přímo s hráči?
Samozřejmě. Už loni v play-off jsem to s nimi probíral. Oni chtějí tvrdý rock, v kabině jim hraje jenom rock. Na diskotéku si zajdou jednou za týden někam do baru, na zápasech o ni nestojí. Snažil jsem se s tím něco udělat ještě loni v play-off, ale tehdy jsem nemohl mluvit, protože jsem měl pořád smlouvu na Spartě, takže jsem jen pouštěl muziku. Víte, na Boleslavi je skvělá jedna věc – je tady obrovská parta. Úžasná. Myslím, že ani sami fanoušci tohle nemůžou vědět, jak strašně moc to tady v tomhle směru funguje. V extralize, potažmo ve Spartě, tohle není. Tady se na sebe kluci smějí, jsou to kamarádi. Já bych měl být jen kousek mozaiky, který to celé doplní. Proto mě taky vedení klubu po minulém ročníku požádalo, jestli bych to nevzal. A vzhledem k tomu, co jsem už řekl ke svému fungování na Spartě, to nebylo moc velké rozhodování.
Asi nelze přehlédnout tu rošádu, které se v tomhle směru nakonec udála, váš zdejší předchůdce Vojta Sklenář je totiž nyní právě na Spartě, že?
Ano, je to tak. V průběhu toho všeho jsem se dozvěděl, že Vojta dělá konkurz na moderátora Sparty, což mu později i vyšlo. Jsem rád, přeju mu to. V tomhle směru jsem takový klidnější, že jsem nikoho vyloženě nepřipravil o práci. Jak už jsem řekl, všechno, co chci, je sladit hudbu s fanoušky a týmem.
Předpokládám, že už jste mluvil i právě s boleslavským FANKLUBEM, kde celou tu spolupráci asi bylo potřeba začít, že?
FANKLUB je tady na prvním místě, to bych chtěl říct hned na úvod. Tohle jsem řekl, když jsem se jim představoval. Je to na nich, já jsem tu jen jako doplněk. Takže pokud se budou chtít napít piva, nadechnout se – tehdy budu fungovat já. Už máme signály, stačí naznačit, že teď jedou oni a přes to pro mě nejede vlak. Pokud nemusím nic vyloženě hlásit, jakože tady je toho oproti Spartě minimum, tak je to prostě FANKLUBU a já to jenom doplňuji muzikou. Už jsme se i domluvili na tom, že při vyloučení soupeře je to „Pověste ho vejš…“, při našem vyloučení se hraje „Panebože za co…“ Když gól dáme, tak je tady letitá znělka, kterou mají všichni rádi, když gól dostaneme, tak je samozřejmě ticho, smutek.
Na nějaké problémy s fanoušky ale přeci jen narážíte, že?
Beru to tak, že jsem tu nový a snažím se měnit věci, které se spoustu let neměnily a to vždycky na problém narazíte. Vždycky a všude to tak je. V zápase s Jihlavou mě třeba mrzelo, že mě kdosi poslal kamsi, protože jsem v závěru poděkoval slušně fandícím fanouškům soupeře. Protože se svlékli, zahrál jsem jim od YMCA od Village People, což je známá hymna gayů, takže to bylo poděkování ale s takovým ironickým podtextem. Bohužel fanoušek to nepochopil a už jsem byl nasměrován kamsi za to, že děkuji soupeři. Takže bych rád požádal o jedno – aby mi lidé dali čas a zkusili mě pochopit. A teprve potom, abych byl posílán do háje. (úsměv) Taky se tímto omlouvám za některé přeřeky. Zaprvé už budu mít konečně nové brýle, s těmi starými už je to vážně tragédie, a za druhé už snad konečně znám všechny lidi. Některé už jsem samozřejmě znal, jak bruslí David Výborný poznám i poslepu, ale vždycky, když přijdete do nového prostředí, tak je prostě potřeba se zorientovat.
Hodně diskutovaným tématem je zdejší aparatura, technika. Co byste řekl k ní?
Zaprvé je to něco úplně jiného, než co jsem měl na Spartě, takže i v tomhle směru se učím za pochodu. Navíc nebyl nikdo, kdo by mi dokázal všechno opravdu stoprocentně ukázat. Na druhou stranu to rozhodně není výmluva, prostě jen říkám, jak se věci mají. Tady bych rád poděkoval Lukáši Horákovi, který mi v tomhle směru pomáhá, jak jen to jde. Snaží se mi pomoct s tou aparaturou, říká mi, co tady bylo zvykem. Je to takový můj rádce. Od zápasu s Mostem zkoušíme pár jednodušších světelných efektů, myslím, že to hned zase vypadá trochu jinak. Zkrátka to zkoušíme, musím se s tím sžít.
Lidé si stěžují, že vám občas není rozumět, že nejste slyšet…
Odpověď zní stejně – učím se s tím pracovat. Na Spartě jsem měl úplně jinou techniku, navíc jsem byl hned u ledu, ne v žádné kukani jako tady v Boleslavi. Prostě je to pro mě nové a, co si budeme povídat, to ozvučení tady není nejlepší, to všichni moc dobře víme. V tuhle chvíli se omlouvám, děláme maximum, aby to znělo co možná nejlépe.
Novinkou jsou i přestávkové soutěže, že?
Vedení klubu na nich zapracovalo, takže oproti minulým letům se fanoušci můžou těšit na víc než jen střílení na branku. V zápase s Mostem jsme se například oblékali do hokejového a myslím, že to byla legrace. A o to určitě jde.
Děkujeme za rozhovor.
