Ptají se nás, jak je možné, že prohráváme, říká trenér Zörkler

Pane trenére, jak hodnotíte dosavadní průběh sezony mladšího dorostu?

Nepovedl se nám začátek sezony. Myslím si, že jsme do soutěže vstoupili dost naivně, a to i z toho důvodu, že se nám dařilo v přípravě, ve které jsme porazili dost mužstev a vyhráli jsme jeden turnaj. V přípravě jsme ale nastupovali proti mužstvům, jejichž první pětky již trénovaly a hrály se starším dorostem, takže my jsme výhradně hráli proti těm zbylým hráčům. Potom, když na nás v soutěži týmy vytáhly své první pětky, tak bylo vše jinak. Prakticky doteď se soutěž vyvíjí tím způsobem, že nás porážejí hlavně první pětky, které vedou tabulku kanadského bodování, krom té naší.

V čem tedy tkví ten hlavní problém, ta příčina vašeho neúspěchu?

Je potřeba říct, že mladší dorost je složen ze dvou ročníků. Druhoročáci, kteří by měli to mužstvo táhnout, hráli loni v dorostu málo a nemají s tou soutěží takové zkušenosti. Hrajeme naivní hokej, a jak už jsem podotkl, pod tíhou prvních pětek, které nás přehrávají, prohráváme.

První zápas jsme odehráli s Hradcem Králové. Soupeř byl jednoznačně lepší, už od začátku jsme tahali za kratší konec. Pak jsme hráli doma s Libercem, kde jsme dvě třetiny hráli nerozhodně a prohráli jsme vysloveně jen individuálními naivními chybami jednotlivců, přestože jsme ten zápas mohli úplně klidně vyhrát.

Hráli jsme dobře první třetinu, v té druhé dostal nejlepší hráč Slávie trest 2 + 10 minut a my jsme to během těch deseti minut otočili z 0:1 na 4:1. Do druhé třetiny ještě Slávie snížila na 2:4. Jenže skončil trest a Šmerha se vrátil ve třetí části do hry a dal nám čtyři góly. Samozřejmě, že nebyl sám, na ledě je vždy pět hráčů, ale jak už jsem řekl, bylo to pět druhoročáků, pět silných a velkých kluků, kteří tu naši první lajnu přetlačili. Ačkoli jsme se ji pokoušeli sestavit takřka z celého mužstva, prohráváme. Nejsme s to se zkrátka žádnou jinou pětkou ubránit.

Největším lídrem by měl být a já doufám, že bude – Vojta Outrata. Je to jeden z těch druhoročáků, který toho loni odehrál nejvíc. Je to výborný hokejista, snaží se, dělá pro mužstvo maximum. Bohužel ty jeho střely končí na tyčích a břevnech. Zatím se nedokázal prosadit tak, jak si myslím, že se bude prosazovat. Doufám, že časem se Vojta stane takovým lídrem, který dá v zápasech dva tři góly a bude zápasy třeba rozhodovat.

Ano, Kroni Musliu je Slovák, který k nám přišel před sezonou. Co tak sleduji, tak na Slovensku ty soutěže nemají takovou úroveň jako u nás. Za nás nějaké góly dal, dokonce rozhodl zápas s Budějovicemi, ale také jsme spoustu gólů kvůli němu dostali. Bohužel na lídra je to málo, aby rozhodl jeden zápas. Zatím je nezkušený, v určitých fázích zápasu hraje naivně. Věřím tomu, že spolu s Vojtou Outratou budou těmi tahouny, kteří pro nás budou ty zápasy rozhodovat.

Žďár nad Sázavou je nováček soutěže. Už před sezonou jsem ho tipoval na černého koně a tvrdím, že tu soutěž klidně může ještě vyhrát. Nikdo mi to nevěřil, ale už teď je to vidět. My jsme ve Žďáře hráli dobře, vedli jsme 1:0, pak 2:1, ale nakonec jsme prohráli 2:4. Bohužel jsme zase doplatili na naši naivitu a nezkušenost, porazil nás první útok – Havránek, Nečas a Skaut, což je možná nejlepší útok v celé soutěži.

Z mého pohledu jsme s Budějovicemi nehráli tak dobře, ale kluci bojovali, bylo tam vidět obrovské nasazení, a přestože ta hra nebyla tak učesaná jako v těch zápasech předtím, tak jsme to vydřeli. V zápase jsme vedli, ale taky jsme tam prohrávali, nakonec jsme ale dokázali ten zápas otočit ve svůj prospěch, takže to byla bomba.

S Budějovicemi jsme hráli ve čtvrtek a tu bojovnost jsme si udrželi i do nedělního zápasu s Brnem. Všichni tam jeli s tím, že jedou na Kometu, tedy s obrovským respektem. Ale nechali si v sobě tu bojovnost ze zápasu s Budějovicemi a hráli tam s velkým nasazením. Dost možná, že nás Kometa i trochu podcenila. Podařilo se nám tam vyhrát a byli jsme maximálně spokojení. Dokonce se nám tam dostalo i uznání soupeře, za což jsme byli velmi rádi.

Zápas s Brodem pro nás bude hodně důležitý. Neříkám, že existenční, ale bude to souboj o důležité body, jelikož obě mužstva mají shodně po šesti bodech. Je to pro nás vytipovaný soupeř, kterého bychom chtěli dostat pod sebe. Pokud tam vyhrajeme, bude to obrovský přínos pro sebevědomí kluků. Samozřejmě, že pokud bychom prohráli, tak se z toho nebudeme hroutit a sezona pro nás nekončí. Musíme zkrátka věřit tomu, že je pod sebe dostaneme.

Co se týče Pardubic, tak je to jedna velká neznámá. Oni mají super hráče – Zadinu, Válu a Budíka. To jsou hráči, kteří pravidelně nastupují ve starším dorostu. Stoprocentně je stáhnou dolů a přijedou sem s nimi. V posledním zápase to udělali také. Sice s nimi prohráli, ale je to obrovská síla toho mužstva. To, že mají Pardubice dva body a jsou poslední, nic neznamená. Pokud s nimi budou ti hráči hrát, a to mužstvo se dá dohromady, tak to budou právě oni, kteří budou stoupat tabulkou stále výš.

Ano, to se ukázalo už v přáteláku. Vedli jsme 6:2 a oni nám to celkem lacino zremizovali. Dokázali vyhrát i v Jihlavě, porazili Žďár, kde jsme se navíc dozvěděli, že tam hráli s horečkou. Myslím si, že tentokrát to bude klasická vysočanská Kotlina. Určitě budou hrát nepříjemně, houževnatě, tvrdě a samozřejmě na hranici pravidel. Budeme se snažit hrát náš hokej a odvézt odtamtud maximum.

Poznámka: Rozhovor proběhl ještě před odehraným utkáním v Havlíčkově Brodě, kde svěřenci trenéra Zörklera vyhráli 4:3, tudíž se slova trenéra potvrdila. Ten po zápase uvedl, že v utkání ani jedno z mužstev nechtělo prohrát, jelikož to byl souboj o důležité body. V prostřední části hry dokázali Mladoboleslavští soupeře přečíslovat a měli také šance soupeře již v této části hry zlomit a rozhodnout utkání ve svůj prospěch, pokud by vstřelili branky z šancí, které si dokázali vytvořit. Havlíčkobrodští ale na konci dokázali snížit a infarktový závěr naštěstí mladoboleslavští dorostenci zvládli. Připisují si tak důležité 3 body do tabulky a aktuálně se dělí o 7. – 8. příčku s jihočeskými Budějovicemi.

Už v rámci přípravy jsme odehráli mezinárodní turnaj v Ostravě, na který vždy jezdívaly extraligové celky a špičkové zahraniční týmy. Bohužel letos to byl, dá se říct, turnaj druhé kategorie. Místo týmů jako jsou Jihlava nebo Vítkovice, jsme hráli s Porubou, Karvinou, Havířovem a slabými výběry z Rakouska nebo Polska. Jediný solidní soupeř byl německý Mannheim, který jsme dokázali dvakrát porazit, a turnaj jsme vyhráli. Turnaj neměl takovou úroveň, jakou jsme v přípravě potřebovali. Kluci byli po výhře samozřejmě v euforii, ale já si myslím, že nám ten turnaj i uškodil. Čekal jsem, že nás prověří už to, že budeme hrát se silnými soupeři, a že budeme nuceni dál na něčem pracovat. Moje očekávání se ale nenaplnilo.

O vánocích budeme mít pauzu, kdy budeme hodnotit dosavadní průběh sezony. Můžeme se tedy rozhodnout, zda přijmeme nabídku na turnaj, nebo budeme raději trénovat. Navíc bude potřeba zabudovat do mužstva nižší osmáky a také s nimi něco odehrát. Zkrátka uvidíme teprve, co bude a podle toho se rozhodneme.

František Výborný

Odtrénoval s Áčkem, jel domů a přijel na odpolední trénink mladšího dorostu. Pro celé mužstvo to byla obrovská čest a úžasné gesto!

Výhledově je to stále stejné, co už jsem tvrdil před sezonou, když jsem ty hráče přebíral. Věděl jsem, že ta zkušenost na naší straně nebude, protože za mladší dorost nastupovalo stabilně velmi málo těch mladších hráčů. Kvalita našich hráčů není taková, abychom hráli o vrchní příčky, takže už mi bylo od začátku jasné, že se budeme snažit vyhnout se poslednímu sestupovému místu. Vím, že to teď ode mne bude znít jako klišé, ale my se budeme snažit jít od zápasu k zápasu, počítat bodík za bodíkem a z toho posledního místa se někam urvat. Tvrdě pracujeme, dáváme tomu vše – jak kluci, tak my trenéři. Pořád věříme, že se nám to nasazení vrátí.

Hlavním úkolem tedy bude zachránit v Boleslavi extraligu. V klubu panuje dobrá atmosféra, kluci tady mají výborné zázemí. Všichni naše výsledky sledují, fandí nám, podporují nás. Áčko trénuje pan Výborný, což je charakterově výborný člověk. Po každém víkendu se nás ptá, jak jsme hráli. Říká: „Já vás sleduju, dobře trénujete, to není možný, že prohráváte“. Dokonce se mě zeptal, jestli by nám nějak mohl pomoct. Řekl jsem mu, že by to pro ty kluky byla čest, kdyby s nimi promluvil. V pátek 11. října odtrénoval s Áčkem, jel domů a přijel na náš odpolední trénink a byl s námi na ledě. Byla to od něj úžasná věc. Kluci koukali s otevřenou pusou. Pro ně i pro mě, jakožto trenéra, to byla obrovská zkušenost být na ledě s takovou trenérskou ikonou, jakou pan Výborný zcela jistě je.