Veselé Vánoce a skvělý Silvestr přejí Bruslaři!

Marian Jelínek: Spal jsem s hokejovou helmou na hlavě

V kolika letech jste přestal věřit na Ježíška?

Na takového toho dětského Ježíška jsem přestal věřit někdy kolem první třídy základní školy.

Jak jste zjistil, že neexistuje?

Měl jsem hodně pobožnou babičku, která mi pak začala vysvětlovat, že to není o tom Ježíškovi, který mi nosí dárky, ale spíš o Bohu jako takovém. Každopádně si ale vzpomínám, že jsem v tom měl celkem zmatky. Nechápal jsem moc ty rozdíly – jak může někdo nosit v koši dárky a zároveň být ukřižovaný. Těmi otázkami jsem ji dost trápil, většinou neuměla odpovědět tak, aby mě to uspokojilo. A ještě do toho tehdy přišel táta, který se mi pro změnu pokoušel vysvětlit Santa Clause.

Jaký dárek vás nejvíc posadil na zadek?

Asi jich bylo víc, ale takový ten dětský, který vám zůstane v hlavě celý život, byla hokejová helma od firmy ABC. Vzpomínám si, že když jsem ji našel pod stromečkem, okamžitě jsem si ji nasadil na hlavu a v noci v ní dokonce spal. Moc pohodlné to nebylo, ale o to mi tehdy vůbec nešlo. (úsměv)

Zabíjel jste někdy kapra? Jak to dopadlo?

Jednou. A dopadlo to blbě. Moc mi to nešlo, detaily bych snad radši ani nerozváděl. Ke zvířatům mám vztah a podruhé už bych to dělat nechtěl.

Viděl jste někdy zlaté prasátko?

Nikdy. Vždycky jsem si něco vzal. Že zas budu mluvit o té babičce – ona mě vždycky hubovala, že nevydržím. Na druhou stranu ale když jsem se jí zeptal: „A babi, jak souvisí to, že neuvidím zlaté prasátko s tím, jestli něco sním nebo ne?“, tak mi zase neuměla odpovědět, takže jsem se v klidu najedl. Byl jsem hrozné dítě. (smích)

Jak jste na tom s cukrovím? Jste spíš tvořitel nebo ujídač?

Ujídač, vždyť vidíte, dejte to už pryč! (Rozhovor probíhal u stolu, na kterém stál talíř plný cukroví. Velká část ho s příchodem Mariana Jelínka zmizela, pozn. red.) Sladké miluju a hlavně zbožňuju ochutnávání cizího cukroví.

Existuje Silvestr, který si vůbec nepamatujete?

Já nepiju, takže z tohohle důvodu určitě ne. Ale jsou Silvestry, které mi tak nějak uplynuly jako každý jiný všední den. Jeden jsem třeba strávil i v letadle. A pak jsem do nějakých pětadvaceti let měl takový zvyk – do nového roku vždycky přiběhnout. Takže jsem v půl dvanácté vždycky vyběhl a vrátil se v půl jedné. Když jsem se oženil, tak manželka to ještě nějakou dobu trpěla, ale jak přišly děti, tak jsem s tím přestal. Na ty chvíle ale strašně rád vzpomínám, byly pro mě důležité a přemýšlím, že když už jsou děti velké, tak se k tomu vrátím.

Michal Broš: Snahy o půst často končily přežráním...

V kolika letech jste přestal věřit na Ježíška?

Kdy přesně si nevzpomenu, mohlo mi být 14 let, možná méně. Ale vybavuji si ty chvíle, kdy byl stromeček v pokoji a dárky nikde, pak zacinkaly rolničky a najednou se objevily. Nechápal jsem to.

Jak jste zjistil, že neexistuje?

Těžko říct. Vzpomínám si, že jsem pod stromečkem našel hokejku, modrou "kohovku". Made in Canada! Byl to pro mě zážitek, ale týden před Vánoci jsem ji našel u našich ve skříni, takže to byl jeden z prvních momentů, kdy jsem pochopil, že s Ježíškem to nebude tak, jak jsem si dřív myslel.

Jaký dárek vás nejvíc posadil na zadek?

Určitě si vybavuji zmíněnou hokejku. Tehdy jsem hrál s "vítězkami" – rovnými dřevěnými hokejkami, u nichž člověk nevěděl, zda hraje bekhendem nebo forhendem. Takže v době totality znamenala pro hráče hokejka z Kanady nejvíc. Byl jsem za frajera a ostatní kluci mi záviděli.

Zabíjel jste někdy kapra? Jak to dopadlo?

Vždy jsem se díval nebo asistoval. Kapra jsem sám nezabíjel a už se do toho na stará kolena asi ani nepustím.

Viděl jste někdy zlaté prasátko?

Nikdy jsem bez jídla do večera nevydržel. Naopak, Vánoce mám spojeny s cukrovím, salátem a kaprem. Všechny moje snahy o půst končily tím, že jsem byl večer přežraný...

Jak jste na tom s cukrovím? Jste spíš tvořitel nebo ujídač?

Tvořitel ne, to vůbec! Dřív jsem se cukrovím každoročně přejídal, ale jak jsem starší, chuť na cukroví mě přešla. Když jsem byl kluk, tak bylo cukroví vždycky rozeseto po celém bytě a já to s ujídáním vždy přehnal, takže teď už tomu tolik neholduji.

Existuje Silvestr, který si vůbec nepamatujete?

Vždy si pamatuji minimálně začátek! Už je to celkem dávno, ale párkrát se stalo, že jsem si tu druhou polovinu večera vůbec nevybavil. K ukočírování podobných večírků se snažím využít předešlé zkušenosti, abych z nich něco měl.

Michal Valent: Vyhrožoval jsem, že jestli zabijí kapra, ať zabijí i mě!

V kolika letech jste přestal věřit na Ježíška?

Těžká otázka, tohle fakt nevím. Myslím, že od nějakých 10 let jsem už hledal dárečky po bytě. (smích)

Jak jste zjistil, že neexistuje?

Viděl jsem, jak rodiče nesou dárky pod stromeček.

Jaký dárek vás nejvíc posadil na zadek?

Když jsme se sestrou dostali první počítač. Byli jsme z toho fakt překvapení.

Zabíjel jste někdy kapra? Jak to dopadlo?

Nezabíjel, já jsem vždycky bojoval proti zabíjení kaprů. Pamatuji si, že jsem rodičům v nadsázce vyhrožoval, že když zabijí kapra, ať zabijou rovnou i mě. Tohle všechno má tedy doma na starosti můj otec.

Viděl jste někdy zlaté prasátko?

Téhle otázce jsem speciálně já prostě nemohl uniknout, že? (smích) Já to mám naopak, když se najím, tak právě vidím zlatý prase!

Jak jste na tom s cukrovím? Jste spíš tvořitel nebo ujídač?

I když to tak nevypadá, tak já tohle vážně moc nevyhledávám. Sem tam si ale samozřejmě něco dám.

Existuje Silvestr, který si vůbec nepamatujete?

Pamatuji si všechny Silvestry!

Pavel Hájek alias Doktor Buben: Zlatý nejsem, prase ale vidím denně!

V kolika letech jste přestal věřit na Ježíška?

Ježiši... Ve dvanácti, ve třinácti?

Jak jste zjistil, že neexistuje?

S bráchou jsme vždycky strašně šmejdili po skříních a v různých zákoutích v bytě a hledali dárky. Měl jsem staršího bráchu a ten mě zasvěcoval do všeho, takže že neexistuje Ježíšek, že neexistuje Čert a Mikuláš, jak se dělají děti i jak se nedělají děti. Takže do toho všeho mě brácha zasvětil.

Jaký dárek vás nejvíc posadil na zadek?

To máme takový příběh ještě z doby, kdy jsme bydleli v Praze na Letné v 1+1. Táta zašel do pokoje, rozsvítil stromeček a říkal: „Až uslyšíte slabý, krásný, libý zvuk zvonečku, tak přijďte.“ Jako překvapení (máme chatu na Sázavě) místo zvonku roztočil lodní motor. Normálně na suchu měl udělaný rám a pod stromečkem byl lodní motor, který na první škytnutí nastartoval a to bylo něco neuvěřitelného, strašný řev! O Vánocích! To mohlo být tak 150 decibelů, jako když startuje letadlo. Naštěstí běžel jen chvilinku, protože se motor chladí vodou a výfuk je také veden do vody. Když to bylo obnažené, tak málem spadl barák.

Zabíjel jste někdy kapra? Jak to dopadlo?

Protože jsem na lásku, tak ho zabiju tak, že ho ulíbám k smrti a pak už ho normálně vykuchám.

Viděl jste někdy zlaté prasátko?

Jo, viděl, viděl. Jednou jsem byl na mejdanu, kde mě celého zaházeli zlatými flitry, když jsem se svlékl do půl těla. Je fakt, že už teď nemám jateční váhu, ale jen 90-91 kilo, donedávna jsem měl 115. Než jsem nastoupil sem do Boleslavi, tak jsem zhubl, protože jsem si říkal, že je tu menší stadion, tedy mě lidé uvidí z menší vzdálenosti a nemůžu tedy být tak tlustý. Na Spartě je to od tribun dálka, tak jsem tam musel být nějak vidět, ale tady stačí být malý. Každopádně když já se svlíknu, tak zlatý nejsem, ale prase každopádně vidím denně.

Jak jste na tom s cukrovím? Jste spíš tvořitel nebo ujídač?

Jsem velký konzument. Vosí hnízda, kokosem posypané čokoládové kuličky a linecké. To tvořím normálně na krabice, ale letos si dám jen jedno, nanejvýš dvě kolečka a konec. Musím být ještě takový, aby si mě holky užily. Na atletiku ale každopádně kašlu, já hraju hokej.

Existuje Silvestr, který si vůbec nepamatujete?

Jsem abstinent, nekuřák a vždycky jsem byl na Silvestra v práci jako muzikant nebo DJ. A k práci nikdy nepatří alkohol, takže si každého Silvestra pamatuji, bohužel.

Ctirad Ovčačík: Cukroví? Beru všechno!

V kolika letech jste přestal věřit na Ježíška?

Moje starší sestra věděla, že Ježíšek není, takže asi v pěti nebo ve čtyřech letech. Když hledala dárky po bytě, tak už jsem potom věděl, že je kupují naši.

Jak jste zjistil, že neexistuje?

Tak to souvisí, protože moje sestra mě vedla, když je hledala. Řekla mi „Neblázni, Ježíšek není.“

Jaký dárek vás nejvíc posadil na zadek?

Musím zapátrat v paměti. V poslední době mi hrozně udělá radost, když někdo z rodiny něco vymyslí. Nemusí to být drahé, jen prostě... jiné a třeba i nečekané. A taky je takové milé, když se u stromečku sejdeme celá rodina, to je skvělý dárek sám o sobě.

Zabíjel jste někdy kapra? Jak to dopadlo?

To zatím ještě ne. Když jsem byl doma u rodičů, tak ho zabíjel děda od mamky, ten to měl na starosti, pak byly nějaké filety a teď to zabíjí děda od manželky. Takže zatím jsem se na to nevrhl. Ale ona kuchyň obecně není nic pro mě. Manželka by chtěla, abych přiložil ruku k dílu, ale mě se do toho zatím moc nechce. Ale poslední dobou už se trochu snažím, takže možná i na toho kapra časem dojde.

Viděl jste někdy zlaté prasátko?

No jasně, když jsem byl malý a měl jsem hlad, tak už jsem si pak myslel, že ho vidím úplně všude.

Jak jste na tom s cukrovím? Jste spíš tvořitel nebo ujídač?

Jednoznačně ujídač, tam není o čem mluvit. Vždycky se napeče tolik druhů, že než to všechno ochutnám, tak už ani nemůžu. To je na takových šest fází denně, abych to vůbec všechno stihl. Zbožňuji všechno, linecké, špičky... Beru všechno, jsem na sladké.

Existuje Silvestr, který si vůbec nepamatujete?

Ne, tak to vůbec nemám. V extralize se vždycky muselo už druhého na led, takže moje Silvestry byly vždycky střízlivé, není to žádná hurá akce. Máme v Ostravě ale takovou partu, se kterou se scházíme. Většinou ale až po sezoně, dřív to prostě nejde.

Radan Lenc: Když mám hlad, tak se přece najím!

V kolika letech jste přestal věřit na Ježíška?

Těžká otázka. V šesti... Nebo ne, později. V osmi. Já jsem věřil dlouho. Byl jsem naivní. (smích)

Jak jste zjistil, že neexistuje?

Jako každý malý kluk jsem hledal dárky a vždycky jsem je našel, takže mi bylo jasný, že jsou od rodičů.

Jaký dárek vás nejvíc posadil na zadek?

Každý. Rád dostávám dárky.

Zabíjel jste někdy kapra? Jak to dopadlo?

Nezabíjel, já ryby moc nemusím, hlavně k sahání. To mi trošinku vadí. (smích) Ale jinak mi chutnají a tradici dodržuji, k Vánocům si kapra dávám.

Viděl jste někdy zlaté prasátko?

Ne, neviděl, nikdy. Nebudu držet hladovku, držím se jednoduchého pravidla: když mám hlad, tak se přece najím.

Jak jste na tom s cukrovím? Jste spíš tvořitel nebo ujídač?

Spíš ujídač.

Existuje Silvestr, který si vůbec nepamatujete?

Pamatuji si všechny. Někdy jsou sice ty vzpomínky horší, někdy zase lepší, ale každopádně si pamatuji všechno.