Musíme potvrzovat potvrzené, ví trenér Marian Jelínek

Jak byste zhodnotil zápas s Kadaní?

Pohledný zápas to určitě nebyl. Už tím jak začal – zranil se David Výborný, což na mužstvu zanechalo nějaké stopy a my jsme se do toho takříkajíc nějak nemohli dostat. Zaplaťpánbůh že jsme ale vstřelili gól. Co se týče druhé třetiny, tak ta byla z naší strany špatná, soupeř měl víc ze hry. Opět se projevilo to, že když na nás někdo zatlačí, začne hrát takový ten wrestlingový hokej, to znamená ne moc s kotoučem, ale hlavně dost soubojů a srážet se, tak to nám prostě dělá problémy. Ve třetí třetině jsme utekli o dva, později o tři góly, takže pak už jsme hru dokázali kontrolovat. Nutno ale podotknout, že tyhle zápasy se mohou stočit i na opačnou stranu a už několikrát se nám to vymstilo. Každopádně to ale beru jako dobrý signál, že do play-off je rozhodně na čem pracovat, a že jsou věci, ve kterých musíme jednoznačně přidat.

Nevzbuzuje to ve vás trochu obavy? Ten fakt, že se silovějším hokejem opravdu hráči mohou mít v budoucnu problémy…

Obavy určitě ne, ale pravda je ta, že jsme techničtější mužstvo. Že tím soupeře štveme a ta technika se samozřejmě rozbíjí agresivitou. A pak už – se vší úctou k rozhodčím – záleží na tom, jaký metr nastolí. Protože pak samozřejmě přicházejí okamžiky, kdy jsou některé zákroky na hraně a to je vabank pro soupeře. Buď to rozhodčí odpíská a my máme přesilovku, což je pro nás velká výhoda, anebo to neodpíská a my začneme reagovat podrážděně, oplácíme a neumíme tu hru přijmout. Určitě tu jsou hráči, kteří musí v některých směrech přidat. A tím myslím jednak se uklidnit v hlavách, abychom nediskutovali, neplakali u rozhodčího a neopláceli soupeři stejnou mincí. To je jedna věc. Na druhou stranu je potom prostě potřeba zdravě se naštvat a dát to do té hry jako takové. Obzvlášť od mladších hráčů a obránců očekáváme, že budou tyhle úkoly plnit více – to znamená dohrávat soupeře a být co se týče toho fyzického hokeje odolnější.

Ze zápasu s Kadaní už v první třetině odstoupil kapitán David Výborný. Můžete být trošinku konkrétnější ohledně toho, jak to s ním vypadá a co to může znamenat pro mužstvo?

Jde o problém s nohou, konkrétnější nebudu. Padly nějaké předběžné diagnózy, ale ty bych nerad rozebíral, protože tak jako tak musíme počkat minimálně do neděle, jak to bude vypadat. Předpokládáme, že v příštím zápase David hrát nebude, ale na druhou stranu je lékař optimistický a v tuto chvíli to nevidí jako dlouhodobou záležitost. Nutno podotknout, že náš plán byl takový, že některé klíčové hráče postupně vysadíme a nějakým nechtěným způsobem to teď padlo na Davida. Mančaft nicméně nemůže stát na dvou třech hráčích a i v přesilových hrách je potřeba mít daleko kompaktnější tým. I o tom ještě bude závěr základní části.

Loni vám na paty podstatnějším způsobem šlapala Olomouc, letos máte už patnáctibodový náskok. Jak se s touhle skutečností vám trenérům pracuje?

O téhle věci se hodně mluví a určitě na ní něco je. I pro mě osobně je to nová zkušenost – neustále motivovat hráče. Protože co si budeme povídat, taková ta obezřetnost občas trošku klesá, je v tom to „Ale vždyť jsme to přece vždycky zvládli!“, pak minuty běží… Je to těžké, ale na druhou stranu to zní jako výmluva. Ale těm hráčům to z hlavy nevymažete. Oni tu tabulku znají, ví o ní. Určitě je to nová zkušenost i pro většinu z nich – potvrzovat neustále už potvrzené, protože všichni zkrátka za všech okolností očekávají, že vyhrajete. Je nutné brát tuhle skutečnost jako výzvu.

Děkujeme za rozhovor.