Lukáš Pabiška: Chtěli jsme k tomu přistoupit, jako by už bylo play-off
Zápas s Třebíčí jste vyhráli nakonec 4:1. Jak se vám poslední dějství základní části hodnotí?
Jsem rád, že jsme ho vyhráli a nevznikla z toho nějaká fraška nebo něco na ten způsob, protože nám vlastně „nešlo o nic“. Třebíč sem přijela s tím, že ještě čelila šanci, že by ji někdo (Havířov - pozn. redakce) přeskočil, takže plánovala bojovat. My jsme už od rána k tomuto zápasu chtěli přistoupit, jako by byl první play-offový. Protože to nefunguje tak, že se vše lusknutím prstů nastartuje – že si teď jen tak zahrajeme a pak v sobotu to všechno půjde samo. Myslím, že jsme dodrželi i taktiku, a jsem rád, že jsme to dotáhli.
Góly jste ale začali dávat až ve druhé třetině. Čím to?
Nikdo nechtěl udělat chybu a nechtěl to otevřít nebo něco podobného. Nám hodně pomohl gól, který jsme dali v oslabení. Na 2:0 to byla pro soupeře pecka, protože za stavu 1:0 pro nás chtěli tlačit a najednou dostanou gól při své vlastní přesilovce. Takové situace rozhodují a jsem rád, že nám to tam takhle spadlo. Všichni kluci bojovali, abychom na tu sobotu byli připraveni.
Soupeř ale dokázal snížit. Nebyla ta branka trochu zbytečná?
Každý inkasovaný gól je zbytečný. Navíc jsme Willdovi (Roman Will, pozn. red.) chtěli pomoct, držel nás v tomto zápase i v těch předešlých. Speciálně tohle je něco, na čem ještě určitě můžeme pořád pracovat. Když vychytá nulu, je samozřejmě jeho sebevědomí jiné.
Jaký vlastně pro vás tento první zápas po zranění byl?
Chtěl jsem hlavně klukům pomoct, bruslit a vnést do toho trochu své hry. Začátky po zranění samozřejmě nejsou bůhvíjaké. Doufám, že má forma bude gradovat s odehranými zápasy.
Zápas se kryl termínově s olympijským zápasem České republiky proti USA. Co říkáte na diváky a fanoušky, kteří přesto přišli?
Jsme rádi, že přišli. Při rozbruslení tu byla taková komorní atmosféra jen pár lidí, ani v kotli nebyl nikdo. S tím, že přijde málo lidí, jsme ale celkem počítali. Dalo se čekat, že lidi bude víc zajímat olympiáda, než náš poslední zápas v základní části, ve kterém pro nás už výsledkově o nic nešlo. Doufám tedy, že přijdou v sobotu.
Po druhé třetině jsme s Američany prohrávali 1:4 a nevypadalo to dobře...
(Do rozhovoru vstoupil masér Martin Tondr: "Už je to 5:1.")
Tak to můžeme být se sobotní návštěvou v klidu. Na druhou stranu je ale škoda, že v Soči končíme.
A jak se na Benátky těšíte?
Bude to samozřejmě souboj. Nechci říkat, že na nás umí, ale vždycky se na nás tak nějak víc vyhecují. Proti nám hrají výborně a v dalším kole jedou do Mostu a tam prohrají... Budou se na nás chtít připravit, o tom nepochybuji. Měli tu dokonce i jednoho z trenérů, který celý náš zápas sledoval. Určitě to neberou jen tak, že si zahrají nějaké čtvrtfinále. Budou nás chtít potrápit. My musíme na druhou stranu hrát svojí hru a nenechat se ovlivnit soupeřem, zda hraje to nebo ono.
Takže čekáte, že série s Benátkami bude jiná než loňské čtvrtfinále proti Havlíčkovu Brodu?
Tohle je takové zvláštní. Proti Benátkám se to může povést stejně jako čtvrtfinále tenkrát (4:0 na zápasy), a také nemusí. To bychom se potom přetlačovali. Těžko říct, uvidíme až po sérii.
Děkujeme za rozhovor.