Potěšil: Je mi to líto, ale rozhodl jsem se v Boleslavi skončit
Pane trenére, vy jste začal sezónu u mužstva juniorů. Následně jste se přesunul ke staršímu dorostu a na závěr i k mladšímu dorostu. Jak hodnotíte uplynulou sezónu s odstupem času?
Pro mě byla uplynulá sezóna určitě kuriózní, protože jsem si vyzkoušel trénování hned u třech kategorií. Začal jsem u juniorů. Jejich mužstvo se tvořilo za chodu. Spoustu hráčů se připojilo k týmu až v srpnu, na ledě ale tým se podařilo utvořit slušný. Sezonu jsme nezačali vlastně vůbec špatně. Bohužel pak přišla nějaká dlouhodobá zranění a nemoci klíčových hráčů a museli jsme odložit tři utkání. Přesto jsme se dávali horko těžko dohromady. Byli zápasy, kdy nám chybělo dost hráčů základní sestavy. Museli jsme v této fázi mužstvo doplnit o dva obránce, jinak bychom neměli ani šest obránců do hry. Pořád jsme ale byli v tabulce u dna, a tak juniory přebral před reprezentační pauzou Honza Křivohlávek. Já šel k staršímu dorostu. Byla to dobrá volba a junioři se nakonec vyhli nepříjemné skupině o sestup a bojovali o play-off. Jsem rád, že se to povedlo a oba trenéři a tým udělali kus dobré práce.
A co dorost. Jak hodnotíte své působení u něj?
Když jsem k týmu přišel, byla ještě šance se dostat do skupiny A. Nakonec nám to uteklo o nějaké čtyři body. Vůdčí osobností týmu byl brankář Růžička, který chytal výborně a nakonec se posunul do juniorky, které výrazně pomohl. Do juniorky se také posunul Denis Pätoprstý, kde byl rovněž platným hráčem. Starší dorost byl už v této fázi zachráněný. My jsme tu sezónu dohrávali na čtrnáct, patnáct hráčů. Myslím si, že jsme i tak odehráli hodně kvalitních utkání, co se týče herního projevu, ale bohužel scházela nám v týmu vůdčí osobnost, která by dokázala rozhodovat zápasy. Pokud se nepletu, tak tam vlastně nebyl žádný hráč, který by šel přes patnáct gólu a bylo i dost útočníků, kteří dali jen jednu nebo dokonce žádnou branku, což je k zamyšlení. I proto výsledky 0:0, 1:1 nebo třeba 2:2 nebyly v závěrečné fázi nic výjimečného. Takže největší kámen úrazu byla produktivita, to umění vstřelit branku. Myslím, že průměr vstřelených branek za sezonu nebyl ani dvě na utkání. V této kategorii jsou určitě kvalitní hráči a to především ti mladší ročníku ´97. Celkově ale musím kluky pochválit. Přestože jsme nastupovali s úzkým kádrem, většina hráčů makala a dala do toho vše. Měsíc před koncem soutěže jsem se přesunul společně s trenérem Křivohlávkem i k mladšímu dorostu, což pro mě byla v podstatě i jistá vzpruha, protože u staršího dorostu nebylo o co hrát. Play-off se nám vzdalovalo, k sestupu bylo daleko, takže taková část sezóny pro hráče bez motivace. Mladší dorost se dostal na závěr do nepříjemné pozice na dno tabulky. Uhráli jsme s týmem dobré zápasy, zejména si ceníme utkání s Kometou. Získali jsme potřebné body, čímž jsme se zachránili. To je to nejdůležitější.
K tomu staršímu dorostu. Zmínil jste, že jste konec dohrávali na patnáct hráčů… To asi není ideální, že?
Ideální to nebylo. Z počátku jsme mohli doplňovat hráče z mladšího dorostu, ale když se pak dostali mladší dorostenci na to poslední místo, nechtěli jsme samozřejmě riskovat a mladší dorostence jsme už do sestavy staršího dorostu nezařazovali. Takže jsme hrávali utkání, například jako s Havířovem, na třináct hráčů. Výhodou bylo, že do hry zasáhli ti hráči, kteří v první polovině sezony moc nehrávali.
Vy jste zmínil klání s Havířovem. To byl takový zápas, že Havířov tlačil, ale Boleslav to stejně dokázala dostat do prodloužení, které nakonec po pár vteřinách vyhrála…
My jsme do toho zápasu nastoupili s Kořínkem v brance, který v podstatě chytal svůj první soutěžní zápas v sezóně a nezklamal. Hodně kluků nehrálo kvůli zranění, nemocem nebo špatnému prospěchu. Kluci splnili všechny taktické pokyny a na ledě nechali všechno. Samozřejmě ta kvalita byla spíše na straně soupeře, ale my jsme je nasazením dokázali porazit. Abych se přiznal, tak před tím zápasem jsem měl obavu, že nám soupeř nadělí nějakou vyšší porážku, ale kluci ten zápas zvládli parádně. Druhý den jsme pak hráli se Sarezou. Ta byla na naší úrovni, ale tam nás zase zradila ta koncovka, o které už jsem mluvil.
Naznačil jste, že jedním z lídrů mužstva dorostu byl brankář Růžička. Mnoho trenérů z mužstev soupeřů si po utkáních stěžovalo, že Boleslav má v brankářích velkou jistotu…
Růžička patří mezi nejlepší brankáře v republice. Moc branek jsme i díky němu nedostávali. Je to poctivý kluk který ví, co chce a podřizuje tomu vše. Pokud chytal Pechek, mnohokrát nás také podržel. Oba dva jsou to výborní brankáři, oba byli letos v reprezentačních výběrech, což hovoří za vše.
Má kromě brankářů i někdo z hráčů větší potenciál?
Když to vezmu od toho mladšího dorostu po starší, tak tady jsou hráči, kteří mají budoucnost. Například Ivan Ďurač, který je ročník 1997, je odchovanec boleslavského hokeje. V podstatě toho za dorost moc neodehrál, hrál za juniory. Je to hráč, který má velkou šanci se probojovat do A týmu. Jinak u staršího dorostu, jak už jsem řekl, je kvalitativně výše ročník ´97 než ´96. Jsou tam kluci jako Průšek Mašek, Marček, Mattis nebo Prokop, kteří na sobě pracují a jen čas ukáže, jak daleko se mohou posunout. Myslím si, že příští sezónu starší dorost bude po nějakém určitém doplnění hráčů z mladšího dorostu moci pomýšlet minimálně na hezký střed tabulky. I v mladším dorostu je několik hráčů, kteří by mohli být v budoucnu v dalších kategoriích velkým přínosem.
Jak vůbec vypadá práce mládežnického trenéra v běžném pracovním týdnu?
Každá kategorie má doporučený počet tréninků v týdnu. Máme ranní tréninky, a aby to kluci mohli stíhat se školou, tak jsou cca od šesti do půl osmé. Tyto tréninky probíhaly pondělí až středa. Zde se věnujeme zejména individuálním herním činnostem. Ten trénink není nijak namáhavý. Jedná se o zdokonalování se v práci s kotoučem, tj. střelba, kličky, krytí kotouče, práce kolem brány. Hodně jsme dělili tréninky na obránce, kterým se věnoval pan Křivohlávek a útočníky, které jsem měl na starosti já. Pak je samozřejmě každý den, s výjimkou těch zápasových, klasický odpolední trénink. Každému tréninku na ledě předchází cca pětačtyřiceti minutový trénink na suchu. Totéž následuje po tréninku, např. regenerace, vířivka, sauna… Kluci to mají těžké, přijdou odpoledne hned ze školy na stadion a domů se vrací večer. Ale vybrali si sami. Ti, co to berou vážně, znají jen školu a hokej a zvládají oboje na úrovni. Každý trenér musí mít každý den perfektně připravený a naplánovaný, aby to mělo hlavu a patu. Musí to mít všechno podrobně zdokumentované a zaevidované, což také nezabere zrovna málo času. Kromě toho si trenér zajišťuje pro svůj tým v případě venkovního utkání ubytování, stravování a věci s tím spojené. Máme na starosti klubovou ubytovnu, komunikujeme se školami hráčů a tak dále... Jsou dny, kdy přijdete na stadion ráno v pět třicet a vracíte se večer rovnou do postele. A když trénujete dvě kategorie, je to docela dřina. O tom by mohl hovořit i pan Křivohlávek, který měl loni na starosti dvě kategorie a byl rád, že sezona skončila.
Co vy a vaše příští sezóna v Boleslavi?
Neříká se mi to lehce, ale rozhodl jsem se v Boleslavi po sezoně skončit. Chtěl a slíbil jsem vedení, že zde budu působit tři roky, ale situace se vyvinula jinak, což mě mrzí, protože vedení klubu a zejména pan Ficek s panem Tůmou mi hodně vyhověli. Děkuji také panu Bukačovi, který pochopil moji situaci a z klubu mě uvolnil. Touto cestou přeji všem lidem, se kterými jsem v klubu pracoval a přicházel dennodenně do styku, ať se jim daří jak v soukromém, tak pracovním životě a hlavně ať se povede dobře rozehraná baráž dovést do zdárného vytouženého konce.
Děkujeme za rozhovor.
