Určitě nechceme zklamat, říká generální manažer Jan Tůma
Pane Tůmo, jaká byla právě uplynulá sezona z pohledu Bruslařů?
V první řadě dlouhá. Ale s tím jsme počítali, protože taková byla i ta předchozí, kdy jsme hráli až do konce dubna. Letos jsme to tak chtěli zas, protože to přináší účast v baráži. A letos jsme samozřejmě chtěli, aby ta baráž skončila jiným způsobem. Nestáli jsme o to, abychom se stresovali až do posledního zápasu, což se nám vlastně loni vymstilo. Asi můžu říct, že letos jsme si o něco víc věřili. Posílili jsme kádr, z pohledu výsledků a statistik byla tahle sezona ještě o něco lepší než ta předchozí, mančaft vyšlapoval, v kabině byla pohoda, ale ne taková ta pohoda z uspokojení, ale pohoda z toho, že si kolektiv rozumí a ví, za čím jde. Tady se asi patří poděkovat trenérům, Davidu Výbornému, Michalu Brošovi a dalším starším hráčům, kteří opravdu splnili svou roli. Na druhou stranu bych ale nerad opomněl i ostatní, protože jak už jsem řekl, ten tým opravdu fungoval jako celek a to čítá i kluky, kteří třeba tolik nenastupovali.
Cesta zpátky do extraligy trvala dva ročníky. Máte dojem, že to v tom druhém vyšlo i proto, že jste si přinesli spoustu zkušeností z toho prvního?
Řekl bych, že na tom něco bude. Většina našich hráčů a vlastně i trenérů měla zkušenosti z extraligy a přechod do 1. ligy chtě nechtě představuje změnu. 1. liga je monotónnější, nejsou v ní žádné reprezentační přestávky, v podstatě jedete pořád jedno a to samé, občas je do toho vloženo nějaké hrací pondělí. Oživení představuje až play-off, které si myslím, že nás v obou těch sezonách dobře nastartovalo – už jenom proto, že jsme ho spoustu let předtím nehráli. Co se týče baráže, tak s tímhle modelem neměl loni zkušenosti nikdo, takže to byla jedna velká neznámá pro všechny. Nemyslím si, že bychom si v ní v tom loňském roce vedli špatně, ale zkrátka to bohužel nevyšlo. Bavili jsme se ale tehdy s trenéry, že jsme vlastně došli daleko, pod samotný vrchol, a že jsme možná až trošku překvapení tím, co všechno v tom našem týmu vlastně je. Takže ano, do letošní sezony jsme šli zkušenější a taky s velkou vírou ve vlastní schopnosti.
Loni zůstalo působení týmů v soutěžích nakonec stejné, letos došlo ke kompletní výměně, společně s Boleslaví postoupila i Olomouc. To je pořádná změna. Překvapila vás?
Musím se přiznat, že docela ano. Na druhou stranu je ale asi potřeba přihlédnout k tomu, jakou sezonu mělo Kladno a hlavně jakou Chomutov. U obou bylo celkem jasné, že ty týmy nejsou v pohodě. Oproti tomu my i Olomouc jsme do baráže šli v dobrém psychickém rozpoložení. V tomhle směru bych řekl, že určitá výhoda opravdu je na straně prvoligových klubů. Za Olomouc samozřejmě mluvit nemůžu, ale na nás bylo opravdu strašně vidět, že jdeme za svým cílem. Od trenérů po posledního hráče byli všichni doslova zakousnutí do toho, aby se to povedlo. Musím se přiznat, že letos s tím byl možná i díky tomu spojený trochu větší stres. Chtěli jsme postoupit už loni, ale na druhou stranu jsme si říkali, že prostě uvidíme, co z toho vzejde, co můžeme sami od sebe čekat. Letos to bylo jiné a dneska už asi můžu říct, že start baráže nám úplně nevyšel, prohráli jsme doma s Olomoucí, a začali jsme se trošku bát. Ale pak nás nakopla šňůra pěti výher a najednou jsme byli nahoře. A co si budeme povídat – z prvního místa se to všechno hraje daleko líp, než když pořád jen někomu koukáte na záda. Ke konci baráže už to bylo ve stylu „Fajn, máme čtyři pokusy, uvidíme, jak to půjde, uvidíme, jak budou hrát ti ostatní.“, ale už to bylo jen hlavně na nás.
Nemůžu nevytáhnout tu nepříjemnou perličku, která se stala: v Chomutově i v Olomouci tým přišel o body v posledních vteřinách zápasu, což se někdy nestane, jak je sezona dlouhá, a teď najednou hned dvakrát a ještě k tomu v baráži. To muselo být doslova zoufalství, že?
Bylo to strašně stresující. Dneska už to asi můžu přiznat, v kabině to po těch zápasech pokaždé létalo – emoce i věci. Určitě to nebylo tak, že by se slezlo z ledu, mávlo se nad tím rukou a řeklo se „Tak dobře, máme aspoň tohle.“ Ne, pokaždé jsme to brali tak, že jsme mohli a hlavně měli mít tři body. Čas to samozřejmě nějakým způsobem zhojí, ale nám to hlavně zhojil samotný výsledek baráže.
Poměrně velkým tématem byl poslední zápas s Olomoucí, který nakonec dopadl tak, jak obě strany „potřebovaly“. Spekulací ohledně výsledku se objevila spousta, jak byste na ně reagoval?
Potřebovali jsme bod. Chtěli jsme ho. Kluci pro to udělali maximum. Jestli jsou ohledně toho zápasu nějaké spekulace, tak to už nechme na těch spekulantech. My jsme prošli baráží tak, jak jsme potřebovali, postoupili jsme. Jestli někdo říká, že to dopadlo tak a tak, protože to někdo tak a tak potřeboval, tak to nebudu komentovat, myslím, že je to tak nějak pod úroveň toho všeho.
Děkoval jste trenérům a hráčům, ale ta cesta zpátky nahoru byla dlouhá a určitě to nebylo jen o nich, ačkoliv představovali ten základní stavební kámen…
Měli jsme teď takové děkovací období. Vedení klubu a trenéři mnohokrát děkovali hráčům, myslím, že cestou z Olomouce jsme si děkovali každých 15 minut všichni navzájem. (úsměv) Ale je pravda, že určitě nesmíme skončit jen u toho. Obrovský dík patří našim partnerům, bez kterých by to nešlo, protože hokej prostě je o penězích. Takže poděkování míří jmenovitě do ŠKODA AUTO, Odborům, společnosti ŠKO-ENERGO, na Město Mladá Boleslav a taky Městské společnosti sportovní a rekreační areály. Všichni partneři se bohužel vyjmenovat nedají, protože jich máme hodně. A v neposlední řadě patří obrovské poděkování divákům. Po pádu do 1. ligy jsme z toho měli trochu strach, nevěděli jsme, jestli budou nebo nebudou chodit, ale byli jsme strašně příjemně překvapení. Boleslav rozhodně potvrdila, že je hokejovým městem. Fanoušků chodilo strašně moc, o play-off i o baráži to byla pokaždé fantazie, úžasná atmosféra. A to samozřejmě má vliv i na hráče. Oni to vnímají, baví se o tom a ten efekt se přenáší i na led. Když si vezmete poslední letošní zápas, tak to člověku doslova běhal mráz po zádech. I za stavu 1:6 celý stadion stál, skandoval a ještě tři čtvrtě hodiny po zápase bylo na zimáku dva tisíce lidí. Franta Výborný řekl, že kvůli tomuhle se to hraje a já myslím, že výstižněji to říct nejde.
Není žádným tajemstvím, že Boleslav v minulosti dělala chyby, které ji nakonec dovedly právě až k sestupu do 1. ligy. Nyní se dá říct, že klub otočil na čistý list papíru, má před sebou druhou šanci. Cítíte se být poučení a cítíte, že byste mohli hrát v extralize jinou roli?
Všechno je to o chybách, ať už o chybách na ledě nebo o chybách kolem ledu. Chyby má a dělá každý klub. Ale faktem je, že tady v Boleslavi jsme jich opravdu udělali celou řadu a já věřím, že poučení jsme. Vyloučit, že se nějaká chyba nestane, samozřejmě nejde, ale jsem přesvědčen o tom, že se držíme toho, co jsme si řekli po sestupu – že změníme systém, začneme od začátku a lépe a po té cestě zatím celkem úspěšně kráčíme. Do extraligy půjdeme s pokorou, ale s pokorou, která s sebou nese zdravé sebevědomí. Náš kádr má svoji kvalitu, nějakým způsobem ho ještě chceme posílit, abychom byli konkurenceschopní. Skvělé je i zázemí v podobě trenérů a realizačního týmu. Zavazující je pro nás i to, jak se k nám staví partneři a fanoušci. Určitě nechceme zklamat.
Postupové radosti už určitě odezněly, co všechno teď na vedení klubu probíhá?
V neděli skončila baráž a v pondělí jsme se začali připravovat na další sezonu. Určitě neřeknu nic překvapivého, když přiznám, že někteří hráči už v klubu dál působit nebudou, a že naopak jiní přijdou. To je jedna věc, na které je potřeba urychleně a intenzivně pracovat. Druhá věc jsou záležitosti týkající se zimního stadionu. Příprava dalšího hokejového ročníku určitě není jednoduchá a zabere to spoustu času. Takže v kancelářích je rušno. Od začátku play-off se neřeší nic jiného než hokej a pak to bez jakékoliv pauzy začne nanovo a všechno to lítá. Plánuje se letní příprava, vznikly nám nové reklamní povinnosti v souvislosti s postupem do extraligy, potřeba je taky zapracovat na zázemí a samozřejmě jsou ve hře i finance. Těch věcí je opravdu strašná spousta.
Největší dohady nyní vyvolává otázka kádru a trenérů. Můžete prozradit, jak situace aktuálně vypadá?
Pokud jde o stav kádru, tak o tom průběžně informujeme a informovat budeme na našem webu. Ono prostě nejde říct „Tak, a takový je stav a ten se už nezmění.“, do takového stádia jsme ještě nedospěli. Jednáme s celou řadou hráčů a až to všechno skončí a budeme vědět, že tým máme pohromadě tak, jak jsme si představovali, tak se k tomu nějakým způsobem obšírněji vyjádříme. Do té doby budeme zveřejňovat průběžné změny, ale změny, které už jsou skutečně jasně a smluvně dané. Díval jsem se na naše diskusní fórum a těch spekulací je strašná spousta. Některé jsou úplně mimo mísu, na některých něco je, ale všechno, co k tomu momentálně můžu říct, je, že hokejový trh je teď hodně otevřený a příležitostí je spousta. Do toho je tu mistrovství světa, které některé ty procesy zpomalí nebo dokonce zastaví. Takže teď prostě sestavu z rukávu nevysypeme. Co se týče trenérů, tak ti teď mají zaslouženou dovolenou. Jsme v telefonickém i e-mailovém kontaktu, ale stejně se pak spousta věcí bude muset probrat osobně. Teprve potom budeme schopni to prezentovat.
S návratem do extraligy se znovu objevily otázky týkající se zimního stadionu a jeho případným nevyhovujícím podmínkám. Fanoušky asi momentálně zajímá jediné – bude mít Bruslařský klub nějaké zásadní problémy?
V extralize platí jiný licenční řád než v 1. lize. Požadavky jsou přísnější, víc odpovídají pravidlům mezinárodního ledního hokeje. Tohle pondělí proběhla kontrola našeho zimního stadionu ředitelem extraligy panem Řezníčkem. Nemyslím si, že by její výsledek byl špatný. Čeká nás řada úprav týkajících se hlavně hráčského zázemí. Musím říct, že jsme s tím tak jako tak počítali, protože jsme chtěli vylepšit komfort i pro hráče hostujícího týmu, jeho kabina je opravdu už za zenitem své životnosti. To samé platí i o kabině pro rozhodčí a ještě nás čekají nějaké úpravy v prostoru střídaček. Pokud jde o kapacitu zimního stadionu, tak je jasné, že budeme žádat o výjimku. Neměli bychom s tím být v extralize jediní, takže věřím, že zvítězí zdravý rozum. Já pořád tvrdím, že je lepší mít zimní stadion s kapacitou čtyři tisíce, který bude plný, než mít zimní stadion s kapacitou šest tisíc, kde bude polovina sedaček prázdná, protože ta atmosféra prostě potom není taková. Jsem přesvědčený, že to všechno zvládneme, už jsem měl několik schůzek s panem primátorem a město nám chce pomoct dát stadion dohromady. To je pro nás strašně důležité a pozitivní.
Děkujeme za rozhovor.
