Radan Lenc: Kola? Není to jen o dřině, ale taky o sehranosti a týmu
Radane, jaké máte pocity po benefičním turnaji, a byl pro vás novou zkušeností?
Úplně nová zkušenost to nebyla. Jsem tady už asi potřetí a pokaždé se této exhibice rád zúčastním. Vždy se tu sejde spousta známých lidí a musím říct, že pro mne i pro ně je to milé zpestření, namísto toho drilu v letní přípravě. (úsměv) Sice mě ten míček moc neposlouchal, ale v sezoně si zahrajeme občas florbal i s klukama z týmu, takže úplně tak cizí to nebylo.
Foto: soukromý archiv Radana Lence.
Sám jste to nakousl – letní příprava. Můžete prozradit, co všechno máte už za sebou?
Máme za sebou tři týdny tréninků a posilování. Nyní nás čekají kola, což je asi nejobtížnější fáze. Ale já se na ně těším, mě to na kolech baví a myslím, že mi to nebude dělat až takové problémy, i když je to hodně náročné.
Obecně se na to ale hráči spíš netěší, ne?
Musím říct, že se tam kluci netěší na tu dřinu (úsměv), ale jsme tam týden celá parta pohromadě a podle mého názoru si tam i přes ten dril, se kterým se samozřejmě počítá, užijeme i spoustu zábavy. Zkrátka to není jen o té dřině, ale také o tom, abychom se jako tým dali dohromady.
V neděli, ihned po příjezdu, vás čekala hned jedna z etap. Znamená to tedy, že vás trenéři nenechají ani vydechnout?
Přijeli jsme kolem třetí hodiny, ubytovali se a kolem čtvrté nebo páté hodiny jsme vyrazili na první etapu, která měří asi třicet kilometrů. Je to spíš jen takové seznámení s kolem a okolím, abychom věděli, co nás čeká.
Co bude následovat, až se vrátíte zpět? Přeci jen, led je ještě daleko…
Po kolech máme ještě tři týdny letní přípravy, kterou končíme 4. července, a potom už 20. července půjdeme na led. I když první tři týdny na ledě jsou taky těžké, je tam hodně bruslení, což je možná horší než Šumava, a možná je to trochu méně zábavné. Jenže zase jsme na ledě a už to začíná být více hokejové.
V rámci přípravných zápasů sehrajete utkání s extraligovými celky, zahraničními týmy a také vás čeká turnaj na Slovensku. Co z té hokejové přípravy vás nejvíce láká?
Řekl bych, že asi ten turnaj. Zatím jsem nikdy nebyl na hokejovém turnaji, naposledy snad někdy v žácích. Je to další zpestření naší přípravy a těším se.
Celek Bruslařů dostál před následující sezonou mnoha změn. Jak je například vy osobně vnímáte?
Příchod posil je spíše na posouzení trenérů. Já osobně si ale myslím, že bychom mohli být dobrý tým. Samozřejmě za předpokladu, že se sehrajeme. (úsměv)
Vám, jakožto útočníkovi, přišla v podobě dalších forvardů velmi silná konkurence. Jak se na to díváte?
Máte pravdu, přišlo jich opravdu hodně. Já jako útočník z toho samozřejmě nemám radost, pro mne je to konkurence, a to velmi kvalitní. Uvidíme, jak to celé dopadne. Zatím bych z toho nedělal nějaké závěry, vše je otevřené a šanci má každý úplně stejnou.
Vraťme se ještě krátce k loňské sezoně – jak probíhaly oslavy postupu do extraligy?
Oslavy byly v podstatě dvoufázové. Tím, že jsme postup vybojovali už v Olomouci, tak se slavilo po cestě domů. Hráči, kteří dohrávali se zraněním, nebo třeba i s injekcemi a ti, kteří měli nějaké problémy, už do posledního utkání nenastoupili. Ne že by to bylo nějaké podcenění, to rozhodně ne. Ale řekněme, že tito hráči si ty oslavy mohli užít o trochu víc. My kluci, kteří jsme věděli, že ještě budeme hrát, tak jsme se nemohli tolik odvázat a měli jsme ještě nějaké povinnosti v neděli proti Chomutovu. Takže jsme se taky podle toho v tom zápase chovali, i když to možná tak nevypadalo. V každém případě je to postup do extraligy, a myslím, že se na nás nikdo nemůže zlobit, že jsme prohráli.
Jak vy sám osobně ten postup vnímáte a kam ho řadíte? Je to to nej, čeho jste doposud v kariéře dosáhl?
Moje první nej byl postup s dorostem do extraligy. Je to sice jiná kategorie, ale i tak se to s tím dá srovnat. Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Ale myslím, že postup do extraligy s A-týmem, je zatím opravdu to nej, čeho jsem ve své kariéře dosáhl.
Děkujeme za rozhovor.
