Vrbata: Přijdou časy, kdy se nebude dařit. Důležité bude zůstat v klidu

Radime, teď už při pohledu zpět – vidíte ze svého pohledu spoluvlastníka klubu určitou zkušenost a teď už se snad dá říct i pozitivum v těch uplynulých dvou prvoligových sezonách?

Ačkoliv jsem v klubu coby majitel začínal ještě v extralize, bylo to tehdy takové dost narychlo, těsně před mým odletem do zámoří, takže aniž abych se chtěl nějak zříkat zodpovědnosti za sestup, za svůj začátek tady považuji právě až ty dvě prvoligové sezony. Ty dva ročníky splnily, co jsme od nich – byť trošku přinucení – chtěli. Po sestupu jsme si řekli, že jsou věci, které musíme změnit, a že do dvou let bychom chtěli být zpátky. Skutečnost, že se to povedlo, potvrzuje, že my všichni jsme nepochybně o několik zkušeností bohatší a snad se dá říct, že i poučení.

Naznačil jste to sám, před pár lety jste na tomto postu teprve začínal. Cítil jste sám u sebe a ve svých klubových činnostech a úkonech nějaký vývoj?

Asi ano. Člověk se pořád učí, jde nějakým způsobem dopředu. Na druhou stranu u mě je to asi dost specifické a řekněme, že i omezené. Nejvíc aktivní můžu být a jsem přes léto, kdy jsem přímo v Boleslavi. V průběhu sezony je to pak většinou o telefonátech a e-mailech. Takže do těch každodenních věcí nemůžu a ani nechci tolik zasahovat. Když v klubu nejste denně a nemáte to všechno neustále kolem sebe, tak to ani nejde. Bylo by to špatné. Od toho jsou tady jiní. Ale samozřejmě se snažím být v obraze a na důležitých a strategických rozhodnutích se podílet také.

Co vývoj z hlediska hry Bruslařů? Jaká byla ta cesta zpátky?

Myslím, že tu první prvoligovou sezonu nikdo vyloženě nevěděl, co od toho můžeme čekat. Oproti tomu ta druhá sezona, to bylo něco jiného. Všichni už dobře věděli, do čeho jdou, jak to vypadá a o čem to je. Myslím, že jsme měli mnohem lepší představu o tom, na co být vlastně připravení. A taky se povedlo tým posílit o další hráče. Prostě jak říkám – podstatně lépe jsme věděli, co je potřeba. Za sebe bych k tomu ještě dodal, že si vůbec nejsem jistý, co by se dělo, kdyby to tentokrát nevyšlo. Se stávajícím týmem už nebylo kam jít, v 1. lize jsme dosáhli vrcholu. Ale zaplaťpánbůh na tohle téma nemusíme přemýšlet.

Základní část byla ještě jednoznačnější než ta předchozí. Viděl jste i v tomhle slibnější výhled do budoucna?

Obě ty základní části byly ve své podstatě nutné zlo. Nejenže se čekalo, že budeme pořád vyhrávat, ale taky se čekalo, že budeme každému dávat pět, šest gólů i víc. A to v dnešním hokeji už moc nejde, ať hrajete proti komukoliv. Ty základní části byly monotónní, soupeři ne moc atraktivní, takže bych skoro řekl, že se snad ani tak neřešilo, jak velkým rozdílem jsme utekli ostatním, jakože je to prostě spíš za námi.

Prakticky všichni se později shodli, že největší zkoušku na cestě do baráže představovaly Benátky nad Jizerou. Hodnotíte to svým pohledem ze zámoří stejně?

Přímo navážu na předchozí odpověď: Po základní části přichází obrovská změna. Mizí taková ta rutina, víte, že začínáte prakticky od začátku. Čtvrtfinále obvykle bývá ten nejtěžší krok. Najednou se hraje o bytí a nebytí, a když to nevyjde, je celá sezona prostě pryč. Navíc to byly Benátky. Ani bych neřekl, že to bylo vyhrocené kvůli tomu, že šlo o regionální derby, jako spíš o vazby na Liberec, které po té předchozí sezoně určitě dost lidí vnímalo. Navíc bylo hodně hráčů zraněných, takže je zpětně asi jenom logické, že ten souboj s Benátkami doprovázela velká nervozita. Když bylo po všem, myslím, že jsme se všichni hodně uklidnili.

Asi bychom neměli vynechat podstatný dotaz – jakým způsobem a v jakých podmínkách jste vlastně v zámoří sledoval výkony Bruslařů?

V základní části jsem vždycky jen zpětně mrknul na výsledek, ale play-off a baráž jsem strávil přilepený k počítači nebo k mobilu a sledoval onlajny. Pokud nebyl zrovna trénink nebo zápas, všechno jsem detailně pročítal a sledoval. Později v baráži byly už i videopřenosy, tak i u nich jsem strávil spoustu času.

Samotná baráž – jak byste zhodnotil ji?

Hodně se toho namluvilo o domácím a venkovním prostředí. Musím říct, že já sám tomu tolik významu nepřikládám, naopak bych skoro řekl, že venku to může být snazší, protože vždycky se vítězství čeká od domácího týmu a to je zvlášť v téhle fázi soutěže obrovský tlak. Určitě hodně navnadila úvodní vysoká výhra nad Kladnem, pak na druhou stranu přišla prohra s Olomoucí… Bylo to hodně otevřené, člověk pořád jen čekal, co přinese další kolo. Rozhodující moment jsem viděl v té sérii tří domácích zápasů. Podle toho, jak se vyvíjela ta utkání předtím, v tuhle chvíli existovala možnost to zlomit. Ať už jsem mluvil s Frantou Výborným nebo třeba Honzou Plachým, všichni jsme se na tom shodli. Těch devět bodů znamenalo, že budeme v pozici, kdy to budeme mít čistě ve svých rukou. A taky jsme měli.

Překvapil vás pád obou extraligových celků? S jednou výměnou jste v hloubi duše určitě počítal a doufal v ní, ale obě – to bylo nečekané, že?

Začnu z opačného konce: Po zkušenostech z té předchozí baráže jsem měl největší strach z Olomouce. Už tenkrát bylo vidět, že náš tým umí spíš na ty extraligové, naopak s Olomoucí jsme měli v obou sezonách problémy. Takže jsem čekal, že na ty extraligové mančafty budeme umět, ale s Olomoucí to bude boj. Ale asi mě trochu překvapilo, že do toho nejprve namočila a pak i úplně vykoupala ten druhý extraligový tým.

Rozhodující zápas přišel nakonec právě v Olomouci. Očekávaný výsledek se stal skutečností…

Tady v Čechách vědí všichni všechno dopředu… Podle mě je tohle téma bezpředmětné, protože Chomutov v tom kole stejně prohrál s Kladnem. A obecně k tomu lze asi říct jenom to, že tyhle dohady jsou výsledkem formátu baráže. Dokud byla baráž jen o dvou týmech, které hrály na čtyři vítězné zápasy, tak to bylo všechno jasné. Jestli zůstane stávající formát, tak podle mě k těmhle situacím bude docházet i v budoucnu, neexistuje způsob, jak tomu předejít.

Byl jste mimo centrum dění, ale radost jste měl určitě stejnou jako všichni v Boleslavi. Jak jste prožíval postup do extraligy?

Radost jsem určitě měl, dobrý pocit z toho, že se něco povedlo. Vnitřně to bylo hodně silné. Ale já nejsem nějaký slavící typ, takže bych nijak zvlášť nebláznil, ani kdybych byl tady. (úsměv)

Zásadním bodem je určitě fakt, že zůstávají oba trenéři, na druhou stranu ale došlo k poměrně velké obměně kádru. Považujete ji za nezbytnou a jste zatím spokojený?

Trenéři jsou určitě zásadním bodem. Myslím, že jsme ani nepřemýšleli o tom, že by mělo dojít k nějakým změnám. Samozřejmě nemůžu mluvit za Frantu a za Mariana, ale ze strany klubu to tak určitě bylo. Jedním z cílů byla a je stabilizace realizačního týmu, který díky tomu bude moct stabilizovat ten hráčský. Co se právě hráčů týče, tak jsem přesvědčený o tom, že ty změny byly opravdu nutné. Jde o profesionální sport, ve kterém se prostě takové věci dějí. Chceme být na nějaké úrovni, jít s dobou, protože hokej samotný se pořád posouvá vpřed. Já už jsem to zmiňoval v jedné z těch předchozích odpovědí – myslím, že ten tým dosáhl maxima, na co měl. Za což mu patří obrovský dík, opravdu obrovský! Ale my jsme jako klub museli jít dál, pokud se chceme co nejvíc vyvarovat možnosti, že bychom byli zase u dna.

Určitě nebudeme řešit jednotlivá jména, ale velkým tématem byl odchod útočníka Tomáše Nouzy, který v Boleslavi působil 10 let…

Zrovna situace ohledně Tomáše si vysvětlení zaslouží. Hrozně mě mrzí všechny ty články, ve kterých říká některé věci dost nešťastně. Přestože mám Tomáše rád a znám ho mnohem déle, než jsem tu kdy byl nějakým majitelem, tak v tomhle se musím postavit za klub. Pravda je taková, že o podobě kádru pro nadcházející sezonu se začalo rozhodovat až několik dní po skončení baráže, takže nerozumím tomu, proč říká, že naše rozloučení s ním mělo být důstojnější. I když mohl tušit, že mu další nabídku nedáme, tak na nějaké veřejné poděkování za jeho služby klubu prostě nebyl prostor. Poslední barážový zápas byl o oslavách postupu týmu a nebylo by správné řešit jakéhokoliv jednotlivce. Navíc jsme se v jeho případě ihned po rozhodnutí, že v klubu skutečně pokračovat nebude, shodli na tom (a to mám dokonce písemně v e-mailu), že veřejná rozlučka s ním bude na začátku další sezony, abychom mu my za klub i naši fanoušci mohli poděkovat a důstojně se rozloučit. Takhle jsme to plánovali, a Tomáš to ví, proto nás mrzí, kam to – podle mě úplně zbytečně – došlo.

Se samotnými příchody jste spokojený? Třeba i s tím, že se povedlo přivést převážně mladé hráče?

Určitě. Osobně jsem apeloval hlavně na obranu. Dnešní hokej je postavený tak, že úspěch týmu stojí z valné části právě na obráncích. Když budu konkrétní a uvedu příklad, tak ve většině případů ve hře jeden z útočníků pracuje jako falešný obránce, takže když útočíte, nejdete do dvou hráčů, ale vlastně do tří. Proto je potřeba, aby váš obránce dokázal podpořit útok a tudíž mohlo vzniknout nějaké přečíslení. To, že se povedlo přivést mladé a perspektivní hráče, je samozřejmě obrovské plus. Máme tu zkušené starší hráče, jako jsou David Výborný a Michal Broš. Ale oni nebudou hrát věčně a jednou to po nich bude muset někdo převzít. Pacovský je velký příslib, stejně tak Hyka, který je ještě navíc odchovancem. Pak je tu Květoň, v obraně třeba Stříteský, Hruška a Robar. Na papíře to všechno vypadá opravdu dobře, teď zbývá přenést to na led. Ohledně příchodů se pak určitě ještě patří říct, že je správné a dobré, že se hráče povedlo přivést formou přestupu. Tudíž jsou naši a je proto i úplně jiný vztah mezi nimi a klubem. Kromě Bárty je to tak vlastně se všemi a to je velké pozitivum.

Podílíte se vy osobně na hráčských transferech, nebo zůstáváte v roli konzultanta?

V sezoně moc ne. Chci mít informace, ale o konkrétních potřebách pro tým musí mít přehled lidé, kteří jsou za něj zodpovědní. Jsem moc daleko a určitě jsou tady povolanější lidé, kteří do toho všeho podstatně víc vidí. V létě je to jiné tím, protože jsem přímo v Boleslavi a můžu řešit každodenní věci. Víte… Teď snad ani nebudu mluvit přímo o sobě, ale tahle otázka ve mně vyvolala jinou poznámku – je strašně důležité, že se tu v uplynulých letech podařilo zamakat na týmové spolupráci. Že mančaft nedávají dohromady jen jeden nebo dva lidé, ale skutečně celý okruh spolupracovníků, kteří spolu fungují. Majitelé, generální manažer, sportovní manažer, trenéři… To je minimálně šest lidí, kteří mají svoje názory. Určitě se vždycky neshodnou, ale o tom to je. O vzájemném vyvolávání otázek, pochybnostech a dohadech. Někdy to vypadá, že se na tom podílí ještě podstatně víc lidí, nejlépe celé diskusní fórum na našem webu. (smích) Občas se sám sebe ptám, když to tam tak čtu, jestli jsem vůbec na správných stránkách a ve správném klubu. V reakci na některé poznámky tam bych proto rád řekl, že ať už se daří nebo nedaří, nikdy to není práce jen jednoho člověka. Vždycky je to týmová práce. A do toho „týmu“ počítám kustody, maséry, lidi v kancelářích, sponzory a fanoušky. Na tom se za ty dva uplynulé roky podařilo hodně zapracovat a i když ten sestup samozřejmě nikdo nechtěl, hodně napomohl k tomu, čím jsme dnes.

Stále zůstává přáním přivést ještě brankáře a obránce?

Brankář je po odchodu Romana Willa samozřejmostí, na to se hodně soustředíme. Nějakého obránce bychom ještě brali, ale pokud to nevyjde, nebudeme z toho dělat tragédii. Řekněme, že by to musel být někdo opravdu top…

Mezi fanoušky padají jména jako Blaťák nebo třeba Kaberle…

Ty jo! (smích) To je přesně to, co jsem před chvílí zmiňoval. Někdy se prostě nestačím divit, o čem se mezi lidmi mluví…

Když to všechno sečteme a podtrhneme, tak Boleslav má teoreticky slibné šance. Jak je vidíte vy?

Myslím, že do extraligy přijde úplně jiný klub, než který tam předtím čtyři roky působil. Ale na druhou stranu tam samozřejmě jdeme jako nováček, takže s pokorou. Byla by chyba čekat, že po těch dvou sezonách, kdy jsme pořád vyhrávali, přijde další taková. Někoho to k téhle myšlence určitě svádí, zvlášť protože se povedlo přivést některé opravdu dobré hráče. Ale tak to nebude. Určitě přijdou série, kdy se nebude dařit, kdy se dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát za sebou prohraje, všude to tak je, nejen v extralize ale i v NHL. Bude důležité zachovat chladnou hlavu – ať už ze strany klubu, tak i ze strany fanoušků. Trpělivost a pevné nervy budou ohromně důležité. Strašně bych si přál, aby k tomu nedošlo, ale podle mě se tomu nejde vyhnout. A v tu chvíli bude potřeba věřit v to, co se tu nastavilo, věřit, že nakonec to ovoce přinese. A celkově? Nebudu říkat tu otřepanou větu „nechceme hrát baráž“, to už je prostě klišé. Cílem je hrát co nejlépe a být co nevýše v tabulce, každopádně do desátého místa a prostě dostat čtyři týmy pod sebe.

Pojďme ještě na chvíli k vaší hráčské kariéře. Máte za sebou další sezonu v dresu Phoenixu – jaká byla?

Nepostoupili jsme do play-off, takže spokojenost asi panovat nemůže. V Západní konferenci je opravdu těžké se tam dostat, loni v té zkrácené sezoně nám to uteklo o čtyři body, letos o dva. To jsou třeba dvoje vyhrané nájezdy… Je to docela frustrující a zklamání. Co se týče přímo mě, tak jsem se zase dostal na hranici 20 gólů, což se považuje za takovou metu, která určuje dobré a horší. Těch gólů samozřejmě mohlo být víc, ale v globálu se asi dá říct, že jsem spokojený. Každý hráč vám ale řekne, že úspěch se měří spíš z pohledu týmu, takže ty dojmy jsou takové smíšené a spíš asi smutné.

Soči. Tohle téma nejde pominout. Na olympiádu jste pozván nebyl, kolem nominace jako takové se rozvířila obrovská debata, do které zasahovali prostřednictvím médií i samotní hráči. Pokud se nepletu, tak vy jste nic takového nedělal, i když se o vás také mluvilo…?

Ne, já jsem se k tomu nevyjadřoval, i když mi hodně novinářů volalo a psalo. Když jsem viděl, co se kolem toho rozpoutalo a kdo všechno to komentoval, tak jsem neměl potřebu se k tomu přidávat. Co se týče toho, že jsem nebyl nominován, tak nemůžu říct, že bych s tím vyloženě počítal, ale ani jsem nebyl překvapený. Vím, jak dopadlo to minulé mistrovství ve Švédsku, k tomu jsem jasně řekl, že jsme nehráli dobře jako tým, a že jsem nehrál dobře ani já sám. V sezoně jako takové jsem se samozřejmě snažil hrát co nejlíp, ale ne kvůli Soči, ale kvůli sobě a Phoenixu. Jestli to vynese nebo nevynese něco dalšího, člověk samozřejmě neví. Tentokrát nevyneslo. Víc bych k tomu asi nedodával.

Když jste s tím počítal, znamená to, že jste nebyl zklamaný?

Byl jsem zklamaný z toho důvodu, že na olympiádě jsem ještě nebyl, a že nikdo neví, co s ním bude za další čtyři roky. Tak bych to shrnul. Na druhou stranu jsem si díky té přestávce mohl odpočinout, potrénovat. Což v sezoně, kdy mi končila smlouva, nepovažuji za úplně špatnou věc.

Na mistrovství světa jste potom už pozvánku dostal, tu jste ale odmítl z rodinných důvodů, že?

Je to tak. Manželka měla termín porodu, chtěl jsem být s ní. Nakonec se malý narodil 30. dubna. Vím, že se psalo, jestli to není kvůli tomu, jaký mám vztah s trenérem Růžičkou. Ale to s tím nemá nic společného. Nejel bych, ať by to trénoval kdykoliv. Stejně jako jsem nejel před pěti lety, kdy jsme čekali první dítě.

Takže Mladá Boleslav má dalšího nadějného rodáka? Hokejistu, který půjde v tátových šlépějích?

(smích) Jo, má rodáka z Phoenixu. V tuhle chvíli je to Američan. Tam je to tak automaticky, jakmile se tam narodí dítě, má americký pas. Ale budeme mu dělat i české doklady.

Budete se jako už tradičně připravovat s boleslavským A týmem?

Na suchu budu jako vždycky sám. Na led pak půjdu s nimi. V minulých letech jsem většinou chodil později než oni, kvůli dlouhé sezoně. Ale letos jsme skončili brzy, takže s nimi tentokrát půjdu od začátku.

Vy už jste to zmínil sám, ve Phoenixu vám skončila smlouva. V tuhle chvíli tedy čekáte, co s vámi bude dál?

Je to tak. Až do července na mě má Phoenix předkupní právo, potom bych byl volným hráčem. Phoenix je pro mě priorita, rád bych tam zůstal, ale na druhou stranu to třeba bude moje poslední smlouva, kterou v NHL podepíšu, takže bych byl rád, aby byla podle mých představ. Uvidíme. Pokud se s Phoenixem nedomluvíme, tak je možné asi všechno.

Prioritou ale zůstává NHL, že?

Určitě. Jak říkám, tohle může být moje poslední smlouva tam.

Chtěla jsem se zeptat, jestli by třeba nehrozilo, že budete další posilou Boleslavi…

Přitom, jak jsem jí „pomohl“ posledně? To jsme určitě přivedli lepší posily… (smích)

Děkujeme za rozhovor.