Dokážu hrát s kýmkoliv, říká Martin Látal o svém zařazení do formací
Martine, jaký byl korejským tým coby soupeř?
Určitě netradiční. Proti takovému celku jsem hrál poprvé. Vím, že s nimi Boleslav hrála už před dvěma lety, někteří kluci to pamatují a říkali, že je to zarputilý soupeř. Že sice nejsou tak vyzrálí a nemají tolik té hokejové techniky, ale dohánějí to strašnou houževnatostí. Řekl bych, že ten národ obecně je takový. Když už nemohli, tak si trochu pomáhali fauly, ale to jsme nejspíš čekali. V rámci tréninku to byl dobrý zápas.
Takže ničím nepřekvapili?
To asi vyloženě ne. Musím přiznat, že jsem to čekal možná ještě o něco urputnější. Jako národ jsme oproti nim asi prostě v hokeji někde jinde. Jak říkám, bylo to spíš tréninkové tempo.
Dá se říct, že i tak jste si toho utkání něco odnesli?
Každý zápas slouží k tomu, abychom si zvykli na to nové střední pásmo a s tím související systém hry. A samozřejmě vždycky taky jde o kondičku a bruslení.
Jaký byl oproti tomu předchozí zápas s Pardubicemi?
Pardubice mají výborné extraligové mužstvo, takže s tímhle utkáním se to asi nedá úplně srovnávat. Na druhou stranu to byl vůbec první zápas, takže taky dost specifický. Prohráli jsme tam o gól, což nás samozřejmě mrzí, ale rozhodně méně, než kdyby se to pak stalo v sezoně. Byli jsme tam často vylučovaní, několikrát jsme šli do tří. To jsou určitě velké chyby. Ale asi nemá úplně smysl to až takhle rozebírat, protože teď jsou na pořadu dne jiné věci než vyloženě výsledky.
V Pardubicích jste hrál s Davidem Vrbatou a Michalem Bártou, proti korejskému týmu s Davidem Květoněm a Michalem Brošem. V druhém případě z toho byly dvě branky…
Musím říct, že mně se dobře hrálo v obou formacích. Nejsem si jistý, jestli ty dvě branky proti Korey jde brát tou klasickou měrou, jakou se obvykle góly měří. (úsměv)
Jak vy osobně tohle období snášíte? Každou chvíli je člověk v jiné formaci, pořád se něco mění a zkouší…
Je to nutnost, najít nějaké ty dvojice, trojice. V kabině si ze mě dělají legraci, že u mě je jedno, s kým hraju, protože si to stejně hraju, jak chci. (smích) Něco na tom asi bude, nejsem v tomhle směru náročný, myslím, že vážně můžu hrát s kýmkoliv.
Dovolí si člověk v tomhle období vůbec doufat, že by to mohlo takhle zůstat? Třeba právě ta formace s Davidem Květoněm a Michalem Brošem…
Jasně, že člověk doufá. Tihle dva budou hrát určitě vysoko, takže by to znamenalo, že bych hrál vysoko i já, což by bylo super. Ale na to ještě strašně brzo, myslím, že uběhne ještě minimálně měsíc, než se bude moct říct, že to takhle a takhle bude vypadat.
Může to znamenat, že ani hráč jako vy tedy ještě nemá to „svoje“ jisté…?
Já myslím, že klidně může… Je nás tu hodně a čistě z matematického pohledu je jasné, že všichni se na zápasovou soupisku prostě nevejdeme. Bude záležet na tom, jak si to všechno sedne a co se bude líbit trenérům. Asi to vyzní trochu blbě, ale myslím, že už mám něco odehráno a věřím, že tu hrát budu. Rozhodně o to stojím a udělám všechno proto, abych do nějaké formace zapadl a byl týmu platný.
Děkujeme za rozhovor.
