Šarvátky vyplývají ze hry, tvrdí nedělní bitkař Milan Hruška

Milane, jak náročný byl zápas se Spartou?

Náročné to bylo asi jako každý zápas. Nám tam ale padly rychlé góly a pak už se to hůře dohání. Podařilo se nám sice vstřelit rychlý kontaktní gól, ale i tak nám soupeř brzy odskočil na rozdíl dvou, tří branek, a potom to už byla taková „naháněčka“.

Byl podle vás zápas vyhrocený? Vy sám jste tam měl osobní šarvátku…

To k hokeji občas patří. Neberu to nijak špatně. Ty šarvátky přijdou samy, je to zkrátka něco, co vyplyne přímo ze hry, z tempa, občas se přidají i emoce. Zkrátka, je to hokej.

Ten zápas byl sám o sobě od počátku hodně svižný. Krotili trenéři emoce v kabině?

Určitě ne. To, co říkají trenéři je interní věc, ale určitě nám neříkali, abychom se zklidnili.

Vypadalo to, že Boleslav byla po prvním gólu hodně zaskočená a Sparta tak získala na dominanci, kterou Boleslav jen horko těžko stírala. Je to tak?

Věděli jsme, že přijdou a že do nás budou bušit už od začátku a říkali jsme si, že to musíme ustát, minimálně prvních deset minut. Věřili jsme, že když to ustojíme, tak to bude dobré. Bohužel se to neustálo. Soupeř dal první dva góly a potom je to zkrátka hodně těžké. My jsme tedy rychle odpověděli kontaktním gólem, ale to, co následovalo potom, byla naháněčka nahoru dolů.

Myslíte, že to střídání gólmanů po čtyřech odehraných minutách bylo taktické?

K tomu se nemůžu vyjadřovat já, to je otázka na trenéry.

Kvůli zranění několika hráčů museli trenéři zamíchat sestavou. Bylo hodně znát, že chybí opory týmu – Broš s Klimentou?

Chyběli nám, ale na druhou stranu musím dodat, že ti, kteří je nahradili, podali velmi dobrý výkon. Prohráli jsme, ale jejich výkon určitě nehodnotím nikterak špatně.

Takové specifické postavení má právě Jiří Rys, který donedávna nahrazoval chybějícího Tomáše Hyku. Nyní s ním trenéři „lepili“ znovu. Jak on sám podle vás zapadl?

Rysák (Jiří Rys, pozn. red.) s námi trénoval už v létě, takže do týmu zapadl určitě dobře. To, že byl chvíli pryč bereme… (chvíli se zamyslí) – je to hokej. My jsme vlastně kočovníci, jednou hrajeme tady, podruhé jinde. Člověk to asi nemůže takhle brát.

Ve třetí třetině zazvonila za Novotným tyčka, poté jste nevyužili početní výhodu pěti proti třem. Tím pádem jste se už Spartě nepřiblížili na dostřel. Mrzí tohle zpětně?

Bohužel mrzí, ale s tím už člověk stejně nic neudělá. Platí tam to nepsané pravidlo, že pokud se nepromění dvojnásobná přesilovka, to mužstvo nemůže vyhrát.

Vy jste ale jednu proměnili…

Ano, bohužel jednu… Ale měli jsme dvě. Ono je to těžké takhle hodnotit. Po bitvě je každý generál.

Příští pátek vás čeká zápas venku v Litvínově. Co od něj čekat a bude se vám hrát lépe, pokud tedy jde o venkovní zápas?

Ono se to teď možná dá trochu zlehčit, protože z venku vozíme body a doma je ztrácíme, ale ani venku to není lehké. Každý zápas je jiný. Já osobně se nedívám na to, kde hrajeme, jestli je to doma či venku. Je potřeba jít od zápasu k zápasu. Je klidně možné, že se to po té reprezentační pauze třeba otočí a budeme vyhrávat doma a venku to tak nepůjde.

Děkujeme za rozhovor.