Sportovní manažer Jaromír Látal: Mužstvu věřím, má sílu

Pane Látale, začneme otázkou typickou spíše pro hráče: Jak se zrodil váš příchod do Bruslařského klubu?

Když se mi Mladá Boleslav v sobotu 8. listopadu poprvé ozvala, byl jsem zrovna na zápase veteránů v Kazani. Volal mi generální manažer pan Tůma a zajímal se, kde zrovna jsem a co dělám. Den na to jsme se potkali a plácli si.

Vypadá to, že to tedy šlo hodně rychle. Jak moc jste o tom přemýšlel?

Máte pravdu, šlo to rychle. Ale na druhou stranu jsem o tom i celkem dost přemýšlel. Na manažerské pozici jsem v extralize působil 14 let a je to těžká práce. Byl jsem z toho unavený. Poslední dva roky jsem strávil ve Vrchlabí, ve 2. lize, kde byla vynikající parta lidí, a kde jsem si od toho velkého hokeje trochu odpočinul. Radil jsem se s manželkou, protože práce sportovního manažera v extraligovém klubu je hodně o čase a taky hodně o nervech. Nakonec jsem se rozhodl to vzít. Je to velká výzva a já pevně věřím, že jsem schopný hokeji na nejvyšší úrovni ještě něco dát.

Naznačil jste to už sám, ale přeci jen: V čem je největší rozdíl mezi prací sportovního manažera v extralize a ve 2. lize?

V obrovském náporu na psychiku. Hokej se strašně rychle vyvíjí, takže i za ty dva roky, co jsem strávil relativně mimo, udělal velké kroky kupředu. A na hráče, trenéry i manažery je proto o to větší tlak. A co si budeme povídat, Mladá Boleslav není klub, který by měl právě vyšlapanou cestičku.

Co všechno jste vlastně o Bruslařském klubu věděl?

Letos jsem viděl asi tři jeho domácí zápasy a myslím si, že to mužstvo není špatné. Je natrénované, ale právě s těmi domácími utkáními už to pak byl i trochu psychický boj. Ve dvou z těch třech utkání, tým vedl o dvě branky a nakonec v obou prohrál na nájezdy. Viděl jsem to tak, že ti kluci se chtěli před svými fanoušky až moc předvést a místo toho, aby to zatáhli, a hráli takový ten venkovní hokej, který jim ještě navíc jde, lítali tam a nedokázali na sto procent plnit taktické pokyny hlavně směrem dozadu.

V neděli se povedlo doma porazit Hradec Králové. Mohl by to být ten kýžený zlom?

Co jsem tady, viděl jsem další tři zápasy. A musím říct, že ti kluci strašně makají a dřou. O tom, že by se na to někdo vykašlal, vůbec nemůže být řeč. Opravdu šlo hlavně o ty taktické pokyny, takže ano, myslím, že ten Hradec by mohl představovat zlom. Když jsem nastupoval, říkal jsem si, že by bylo super udělat z těch tří utkání Vary, Třinec, Hradec pět bodů. Udělali jsme čtyři, ale hráči jasně ukázali, že mají sílu. Já tomu mužstvu věřím.

Jaký jste manažer? Nešlo si nevšimnout, že při těch dvou víkendových domácích utkáních občas nadskakujete na sedadle...

Jsem emotivní manažer. Dlouhou dobu jsem hokej hrál, takže v tom mám pořád i velký kus srdce hokejisty. Nedokážu se na to dívat s klidem. Což bývá občas i trochu problém. (úsměv)

Co všechno jste už od svého příchodu stihl?

Spoustu lidí jsem už znal, pány Plachého, Tůmu, Suka, Miškovského, samozřejmě znám taky oba trenéry, s Frantou Výborným jsem spolupracoval na Spartě, a některé hráče. Takže se zbytkem jsem se snažil seznámit, ať už s realizačním týmem, dalšími hráči nebo třeba lidmi v kancelářích. Taky jsem studoval smlouvy, zjišťoval, kde platí jaká hostování nebo střídavé starty. Rovněž jsem sledoval tréninky a taky dění v kabině.

Jak vypadá nejbližší výhled do budoucna? Mají na vás už trenéry nějaké požadavky?

Samozřejmě požadavky vždycky nějaké jsou, bylo by divné, kdyby ne. Aktuálně se vyskytl problém se zraněním Romana Málka, takže jsme se s Pardubicemi dohodli na dočasné výpomoci Martina Růžičky. Co se týče nějakého stálejšího posílení, tak jsme se shodli na tom, že tak učiníme pouze v případě, že by se jednalo o nějakého opravdu kvalitního hráče, který by se objevil na trhu. Na druhou stranu je třeba kalkulovat s tím, že v takovém případě nebudeme jediní, kdo se ozve.

V klubu jste „dotvořil“ takovou zajímavost: po Františku Výborném a Davidu Výborném už druhou dvojici otec – syn…

I tohle byl jeden z rozhodovacích faktorů. Martin už pode mnou jednou hrál – na Spartě a taky tam byl dřív než já. Takže ta situace se opakuje a upřímně řečeno není jednoduchá hlavně pro něj, protože to on je pod větším tlakem. Ale už je dospělý a naučil se s tím fungovat. Už to tak někdy je, že lidé umí být občas zlí a tohle jen neradi vidí, ale Martin v loňské sezoně dle mne pomohl Mladé Boleslavi do extraligy a i v současné sezoně podává dobré výkony, takže to neřeším.

Děkujeme za rozhovor.