Musíme lítat a ne rozjíždět autobus, burácí Jiří Rys

Jirko, zápas s Vítkovicemi nakonec vzdor veškeré snaze zase dopadl špatně...

Jeli jsme sem odhodlaní. Chtěli jsme si odvést nějaké body a je škoda, že to nevyšlo. První třetinu jsme prohrávali, takže jsme si v kabině řekli, že musíme zvýšit aktivitu a pokusit se něco udělat. Pak se nám podařilo vstřelit jeden gól a zápas byl v tu chvíli otevřený. Bohužel jsme na začátku třetí třetiny inkasovali v oslabení. Vítkovice pak přidaly čtvrtý gól a bylo hotovo.

Byl ten třetí gól, díky kterým vám Vítkovice odskočily opět na rozdíl dvou branek, tím rozhodujícím momentem utkání?

Dobře sehráli přesilovku. Kdybychom to udrželi za stavu 2:1, tak by se domácí mohli strachovat o výsledek a nám tam něco mohlo spadnout. Mohl to být úplně jiný zápas. Jenže nebyl. Bohužel se jim podařilo odskočit, takže asi ano, byl to ten rozhodující moment.

Začátek byl zase špatný. Neměli jste v nohách tak trochu cestu autobusem?

Nemůžeme se vymlouvat na dlouhou cestu. Ano, je to sem pět hodin, ale o tom víte dopředu, počítáte s tím, připravujete se na to. Měli jsme do toho zápasu vstoupit tak, že budeme bruslit, lítat a ne první třetinu rozjíždět autobus. Máte pravdu, že už je to několikátý zápas po sobě. Říkáme si to vždy, že musíme dobře začít, ale nevím, proč se nám to nedaří.

Nepadá z toho všeho na tým už tak trochu „deka“?

Já si myslím, že v kabině není hráč, který by to nějak vypustil a nechtěl vyhrávat. Naopak si myslím, že vyhrávat chce každý. Možná je to tím, že chceme až moc. Někdy možná z té přemíry snahy vyplyne a vyplave ta chyba, kterou pak soupeř potrestá.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že Boleslavi přestali střílet útočníci, ale jejich roli na sebe vzali obránci, konkrétně třeba Mitja Robar, který už ve třech po sobě jdoucích zápasech zaznamenal gól...

Padá mu to tam. (úsměv) Přeju mu to. Myslím ale, že jeho samotného ty góly netěší, když to bodově nepomůže týmu. My musíme v zápase střílet z každé pozice, protože – není ranky, není branky. Tohle je jediná cesta. Krásné góly už dnes padají hodně zřídka. A my na ně už vůbec nemůžeme hrát. My musíme hrát hlavně na dorážky, třeba ošklivé, to je jedno. Gólmanovi to tam může propadnout, my se za tím ale musíme tlačit do brány. Na tomhle my teď musíme pracovat a musíme vycházet hlavně z dobré defenzivy a jezdit dopředu a dorvat to tam. Ale základem je určitě dobrá defenziva.

Co říkáte na výkon Martina Růžičky, který vás i tak v zápase dost podržel?

Myslím, že gólman podal dobrý výkon, protože ty góly, které soupeř dal, byly nechytatelné. Prakticky skoro vždy to šlo do prázdné a s tím už gólman nemůže nic dělat.

V neděli vás doma čeká Liberec, což je jeden z těch týmů, které máte stále ještě „na dostřel“. Co se dá čekat od tohoto zápasu?

My už si asi nemůžeme vybírat soupeře, kterého máme na dostřel a kterého ne. My musíme jít do všeho s tím, že potřebujeme body. Liberečtí k nám přijedou hrát hodně defenzivní hokej. Myslím si, že to bude vyrovnaný zápas. Podle mého názoru moc gólů nepadne, ale uvidíme v neděli.

Vy sám pendlujete mezi Litoměřicemi a Boleslaví. Jak moc je to náročné a jak to zvládáte?

Není to nejjednodušší, ale na druhou stranu, Litoměřice jsou 50 minut od Boleslavi, takže to není žádná dálka. Nestěžuju si, ačkoli je to mnohdy trochu náročnější. Ale je to moje práce a já se s tím musím poprat. Hraju přesně tam, kde mi řeknou.

Dostáváte v Litoměřicích více prostoru na ledě, oproti Boleslavi?

V Litoměřicích většinou nastupuju v prvním útoku s Jardou Kalou a Víťou Bílkem. Myslím, že jsme si sedli jako útok parádně. Také tam hraji levé křídlo dozadu, to co tady, a Víťovi tam kryju záda. Na rozdíl od Boleslavi jsem za Litoměřice dal i gól, tady prozatím ne. Ale jinak na Litoměřice nemůžu říct jediné špatné slovo. Jsem rád, že mě tam trenéři posílají a já tam můžu hrát. Myslím si, že je lepší odehrát zápas než jen jít trénink, protože zápas vám dá daleko víc.

Děkujeme za rozhovor.