BK MLADÁ BOLESLAV

Předkolo? Je to takový náš malý titul, říká František Výborný

28. 2. 2015
Autor: Jitka Čechová
M l. B o l. – Jak sám trenér František Výborný (na snímku vlevo) přiznal, letošní základní část pro něj představovala velký nápor na nervy. „Boleslav je srdeční záležitost. Proto jsem si všechno špatné extrémně bral,“ říká upřímně. Jedním dechem ale zároveň dodává, že teď už z něj všechno spadlo. Mladá Boleslav se vyhnula nejhoršímu a vůbec poprvé ve své historii se popere o play-off. „Svůj malý titul už jsme vyhráli,“ dodává trenér Výborný. „Teď už můžeme jen překvapit. A to určitě budeme chtít!“

Pane Výborný, to nejhorší je za vámi. Mladá Boleslav po dlouhých sedmi letech nebude hrát baráž. Byl to velký stres?

Byl. Z Vánoc jsem například neměl vůbec nic. Čtyřiadvacet hodin denně jsem myslel jenom na hokej, na všechny doma pořád jenom bručel. Faktem je, že teprve teď to ze mě všechno spadlo.

Konec samozřejmě ještě není, ale přeci jen – čeho si v této sezoně na týmu ceníte nejvíc?

Že se dokázal zvednout po té třetí čtvrtině. Na začátku toho všeho jsme si říkali, že když z každé té čtvrtiny budeme mít nějakých sedmnáct bodů – ne že by se to samozřejmě dalo takhle plánovat –, budeme relativně v klidu. Buď budeme hrát play-out s hodně body nebo se vejdeme do předkola. Bohužel někdy v prosinci tyhle plány vzaly za své. Je naprosto normální, že každý tým si v průběhu projde nějakým propadem, ale my byli tehdy opravdu hodně dole. Psychicky i herně, hodně nás trápila marodka, taky post brankáře. Odešel Michal Valent, přišel Roman Málek a hned se zranil, David Rittich měl horší i lepší momenty, váhali jsme, jestli vzít Martina Růžičku, který předtím vůbec nechytal a navíc měl taky nějaké zdravotní trable…

Nakonec se ale vše v dobré obrátilo…

Alespoň trochu se nám vyprázdnila marodka, tréninky jsme začali dělat jinak, v brance to začalo šlapat Martinu Růžičkovi. Začali jsme se nadechovat. Do té doby jsme byli těsně pod hladinou vody. Měli jsme jen to brčko, kterým jsme trochu nasávali vzduch. Ale pak jsme dokázali začít dělat důležité body s Pardubicemi, Spartou, Libercem… Já vím, že ještě není konec, ale už teď můžu říct, že ta sezona byla neskutečně těžká. A přiznávám, že tohle je vrchol, který jsem tak docela nečekal.

Ve své trenérské minulosti jste tuhle situaci už párkrát zažil – na poslední chvíli jste s týmem postoupil do play-off. Tam to z něj všechno spadlo a ještě se děly velké věci. Může se to stát i tentokrát?

Může. Budou tam týmy, od kterých se všechno čeká automaticky a tahle pozice nikdy není jednoduchá. Nikdy ji nepotvrdí všichni, u kterých se s tím počítá. A na jejich úkor se tam může dostat někdo z tohohle středu tabulky. Při dnešní vyrovnanosti soutěže a při kvalitě zápasů diváky určitě nějaké to překvapení čeká. Jestli se o něj dokážeme postarat zrovna my, to v tuhle chvíli samozřejmě netuším. Bylo by to něco neskutečného. Ale buďme při zemi. Neříkám, že kluci nebudou chtít, protože na sto procent budou. Ale my už vítězové jsme. Svůj malý titul už jsme vybojovali.

Nejde jen o body jako takové – i když o ty samozřejmě především –, ale třeba i o skutečnost, že se Boleslav naučila hrát opravdu pěkný hokej. Souhlasíte?

Souhlasím. Slýchával jsem to v sezoně dost často, paradoxně i v dobách, kdy jsme pořád prohrávali. Že hrajeme hezký hokej, na který se dobře kouká. Jenže to byly pořád výsledky 0:3, 1:4… Ve většině případů ještě navíc doma, což je o to horší. Neříkám, že tam už žádné chyby nevidím, ale každopádně jsme šli nahoru. Tenhle klub si to zaslouží, lidé v něm i kolem něj. Fanoušci jsou tady fantastičtí, vytrvalí a hrozně oddaní. To díky nim a pro ně jsme tohle chtěli vybojovat. Jen to prostě chvíli trvalo, přeci jen ten tým se po loňsku hodně obměnil a asi to nemohlo jít hned.

Vliv Davida Výborného na to všechno je asi hodně velký, že?

Je to můj syn, takže nevím, jestli bych to vůbec měl hodnotit, ale ano, byl a je to obrovský vliv. David je hráč, který se ve svých letech už jen tak z něčeho nepodělá a je zvyklý takové zápasy hrát. Naopak jeho výkon ještě graduje. Zvlášť při neúčasti Michala Broše je to prostě klíčový hráč, však taky v posledních několika zápasech hrál prakticky ve dvou pětkách. Jako kapitánovi mu patří obrovský dík.

Asi nelze vynechat otázku na 52. kolo. S čím do něj půjdete?

Kluci budou chtít vyhrát. Je to derby, nedávnou minulostí ještě pro mnohé trochu vyhecované, co si budeme povídat. Vůbec si nepřipouštím variantu, že bychom nehráli. Budeme hrát a budeme hrát o tři body. O tu pozici, ve které teď jsme, jsme se museli poprat. Nechceme být za otloukánky a nechceme si to teď čímkoliv zkazit. Tím méně tím, že něco odflákneme. Už jenom kvůli těm lidem, o kterých jsem už mluvil, a kteří za námi stojí. Samozřejmě ale bude záležet i na tom, jak se k tomu postaví samotný Liberec, který teď určitě polyká hořké zklamání.

Děkujeme za rozhovor.