Jiří Zörkler: Sezona byla náročná, ale naštěstí jsme v Boleslavi extraligu udrželi
Pane Zörklere, uplynulá sezona byla pro oba mladoboleslavské dorosty velmi obtížná. Vy jste byl trenérem obou dorostů v době, kdy se jim zrovna nedařilo. Očekával jste před sezonou, že bude tak náročná?
Samozřejmě jsem to nečekal. Myslel jsem si, že budeme s kolegou Kolnerem u jedné kategorie a té se budeme věnovat. Bohužel se ale stalo to, že se starší dorost ocitl v problémech a vedení se rozhodlo na to reagovat výměnou trenérů. My jsme tedy museli odejít od mladšího dorostu, kde se nám v tu dobu dařilo a bojovali jsme o místa zaručující play-off. Naopak ve starším dorostu byla situace špatná, protože už tehdy hrál o záchranu.
Takže se vám od mladšího dorostu nejspíše moc nechtělo, že?
Nedá se říct, že nechtělo. Já jsem místní trenér a jsem připravený dělat cokoliv, aby to bylo ku prospěchu klubu. Nešlo o mé pocity. Vedení v tu chvíli vyhodnotilo, že by to byla asi nejlepší a nejjednodušší varianta. Nabídku trénování staršího dorostu jsme tedy já i můj kolega přijali. Snažili jsme se tam odvést co nejlepší práci a co nejrychleji nasbírat body, abychom dostali starší dorost ze sestupových příček.
Po vašem příchodu ke starším dorostencům nějakou dobu trvalo, než se výkon týmu zlepšil. Na čem jste tehdy především pracovali?
Měli jsme štěstí, že bylo před reprezentační přestávkou. Pak se odehrálo pár zápasů a následovala vánoční pauza. Mohli jsme tedy hodně pracovat na kondici a herním projevu mužstva. Myslím si, že se nám to podařilo hodně zvednout. Dále jsme pracovali také na psychice hráčů a na týmovém duchu, který mužstvu úplně chyběl. To byl podle mého názoru hlavní důvod, proč starší dorostenci předtím hráli tak, jak hráli. Díky těm dvěma přestávkám se nám to ale naštěstí podařilo dát hodně rychle dohromady a potom už jsme podávali slušné výkony. Když se následně rozdělila extraliga do skupin, tak jsme v play–out už hráli opravdu výborně.
Sám jste zmínil to, že hráči byli ve špatné kondici. Myslíte si, že ze strany předchozího trenéra Recha došlo k nějakému podcenění?
Nemyslím si, že by ji kolega Rech podcenil, ale starší dorost začínal letní přípravu o něco déle než juniorka a mladší dorost, protože trenér v tu dobu stále nebyl. Pořád se sháněl. Následně přišel, ale čas na letní přípravu byl zkrácený. Navíc pan Rech neznal prostředí a hráče. To vše ho stavělo do velmi těžké pozice. Nemyslím si, že by to byl pouze jeho problém. Na ledě hrají hráči a ti udělali velkou spoustu chyb. Ty jsme s nimi po našem příchodu k týmu velmi podrobně rozebrali a mluvili o nich otevřeně. Výhoda byla, že se ve starším dorostu nacházelo zdravé jádro kluků, zejména těch starších, kteří situaci pochopili a následně se vydali jinou cestou. Tím se samozřejmě všechno zlepšilo.
Dalším problémem, který jsme už také nakousli, byla zmíněná psychika hráčů. Co si v takovém věku musejí hokejisté uvědomovat?
Za prvé to, že hrají za své jméno. Pokud budou mít výsledky a budou předvádět dobré výkony, bude o ně v budoucnu zájem, pokud výsledky nebudou, tak je nikdo prostě chtít nebude, ani v domácím klubu. Trenéři je někam směřují, ale na ledě je to na hráčích samotných. Oni musejí hrát o výsledek.
Kdy podle vás ve starším dorostu nastal zlomový okamžik, po kterém se vám už začalo dařit? Podle mě byl zlomový lednový zápas s tabulkovým sousedem Porubou, kterou jste dokázali deklasovat 6:0, souhlasíte?
Já si myslím, že zlom nastal o něco dříve, už na konci základní části. Tehdy jsme například s pozdějším finalistou extraligy staršího dorostu, Hradcem Králové, dokázali odehrát dva parádní zápasy. Nejdříve jsme s nimi prohráli po prodloužení u nich, následně i doma. Následně jsme od trenérů Hradce i od ostatních sklidili pochvalu. Divili se, že za nimi přijelo jiné mužstvo než na začátku sezony. Tehdy byli kluci na ledě neukáznění, často vylučovaní, nebojovali a tak dále. V těchto zápasech na konci základní části už jsme naopak bojovali o výsledek a předváděli jsme zlepšené výkony.
Když se zlepšila pozice staršího dorostu a bylo jasné, že se zachrání, odešli jste s trenérem Kolnerem zpět k mladšímu dorostu, který se mezitím dostal do velmi špatné pozice a hrozil mu sestup. Jaké jste měl tehdy pocity?
Začátek sezony se nám v mladším dorostu abnormálně vydařil, ale věděli jsme, že máme úzký kádr a brankáře, kteří byli v této kategorii prvním rokem. Obávali jsme se toho, že nám sezona nemusí vyjít, ale snažili jsme se hráče co nejlépe připravit. Po našem odchodu se však bohužel zranili klíčoví hráči jako Petr Foerster nebo Honza Dvořák. Dále nehrál taky Matouš Klikar a gólman Adam Burger byl také zraněný. Díky tomu se kádr ještě více zúžil a hráči se nedali nahradit. Bohužel, jak už to bývá, když někde něco nefunguje a změní se trenér, tak to mužstvo k něčemu nastartuje. V mladším dorostu v tu chvíli vše fungovalo, jenže pak došlo ke zranění výše zmíněných hráčů a také se změnil trenér. Chtěl bych ale podotknout, že kolega Čížek nic neměnil, vše nechal tak, jak to bylo předtím, jenže i tak přišla série proher. Mužstvo se díky tomu dostalo na sestupové příčky. Když jsme se potom k mladšímu dorostu vrátili, tak jsme nemuseli nic měnit, protože kluci trénovali pořád tak, jak byli zvyklí předtím. Důležitým faktorem ale byla série porážek, díky které byli psychicky hodně dole a ležela na nich deka. Na trénincích se tým prezentoval velmi dobře, jenže jakmile došlo na zápas, vše se sesypalo. Brankáři neměli příliš zkušeností a dostávali góly smolně z dálky. Naopak útočníci většinou nastřelili mnohokrát tyčky a měli také velkou smůlu. Kluci z toho byli sami nešťastní a hrozně těžce se celá situace lámala.
Jak už jste naznačil, rozuzlení sestupové zápletky přišlo až pár kol před úplným závěrem. Naštěstí jste dokázali zdolat Kolín a to rozhodlo. Jaké to byly zápasy?
Na začátku soutěže jsme byli o třídu lepší než Kolín. U nich jsme je porazili dokonce 6:0, doma pak 5:0. Tehdy to tedy vůbec nevypadalo tak, že bychom s nimi mohli hrát vyrovnané zápasy. Potom jsem se byl podívat na jednom ze zápasů v Kolíně, když tam náš mladší dorost hrál a já jsem zrovna trénoval starší dorost. Oni ale mezitím začali hrát o dost lépe a na jejich ledě se velmi těžce vyhrávalo. Pardubice tam dokonce ztratily dva zápasy, prohrály tam i České Budějovice a další. Je to taková horká půda, dost tam tomu pomáhali i rozhodčí. Kolínští venku nezískali prakticky žádné body, skoro vše jen doma. I to jim ale stačilo k tomu, aby se dostali zpět do hry, hráli v pohodě, protože neměli jako nováček vůbec co ztratit. Naopak tady v Boleslavi kluky vidina sestupu hodně trápila, stejně jako nás trenéry, takže jsme se dostali pod určitou deku a díky tomu se jednalo o vyrovnané zápasy. My jsme nad Kolínem dokázali v tom rozhodujícím zápase zvítězit 2:1, ale průběh hry tomu vůbec neodpovídal. Poměr střel byl asi 60:10 a ještě jsme nastřelili několikrát tyč. Dvě třetiny se hrálo prakticky na jednu branku, jenže kluci si moc nevěřili v koncovce, a proto to skončilo tak nízkým vítězstvím. Kvalita však byla jednoznačně na naší straně.
Je už známo trenérské obsazení pro mladoboleslavské dorosty na příští sezonu?
Ano, já budu příští rok působit u staršího dorostu. U mladšího pak Tomáš Černík, Lukáš Zörkler a Radek Novák.
Jak jste na tom momentálně se skládáním kádru na další ročník?
Je to věc, na které usilovně pracujeme. Mladá Boleslav má v tomto ohledu však značně nevýhodnou pozici. Nejsme totiž spádová oblast. V extralize mladšího ani staršího dorostu neznám žádné mužstvo, které by bylo soběstačné a mělo složený kádr z vlastních odchovanců. Všude jsou týmy doplňované hráči z okolních menších oddílů. Například Hradec Králové a Pardubice mají kolem sebe Jaroměř, Náchod, Třebechovice, Trutnov a tak dále. My tady ale nemáme vůbec žádné kluby, ze kterých by k nám přecházeli hráči. Z jedné strany máme za rohem Liberec, z druhé Prahu, kde je moře klubů – minimálně Sparta, Slavie a Letňany, kam ti hráči přicházejí sami od sebe. My na tom ale musíme pracovat mnohem více. Během působení u staršího dorostu jsme si některé hráče vytipovali například v sestupujícím Písku a i v 1. lize. Některé jsme kontaktovali a s nějakými už jsme dohodnutí, že k nám přijdou. Jestli sem ale přijdou v takovém počtu, v jakém bychom chtěli, není vůbec jisté. Někdy jsme v kontaktu s hráčem, následně mu za 14 dní zavoláme znovu a on nám řekne, že ho oslovily Karlovy Vary nebo Kladno a pak už je to boj o to, pro který klub se rozhodne. Zaplaťbánbůh, že náš A tým hrál letos tak parádně a zvedl prestiž klubu. I hráči v dorosteneckém věku na to koukají a když vidí, jak skvěle hrála Mladá Boleslav play–off, mají určitě větší zájem sem jít, než když hrála baráž.
Ze staršího dorostu budou muset odejít hráči ročníku 97, kteří by se měli přesunout k juniorce. Kolik z nich se podle vás uchytí tady v Mladé Boleslavi?
To je hodně těžká otázka. Je to o poctivé práci, talentu a charakteru samotných hráčů. Hráči příležitost dostanou a je jen na nich, jak se k tomu postaví a o místo v juniorce zabojují.
Kdy začínáte ve starším dorostu s letní přípravou?
Letní přípravu začínáme 27. dubna a potrvá až do konce června. Bude situována do areálu zimního stadionu. Velká hala bude v tu dobu sice uzavřená, protože v ní budou probíhat nějaké přestavby, ale to nevadí, protože budeme trénovat na malé hale, kde je in-line dráha, dále taky v tělocvičně a samozřejmě v lesoparku Štěpánka. Rádi bychom chodili plavat do nově otevřeného bazénu, který je taktéž na Štěpánce. Po vysvědčení dostanou hráči volno, než začne příprava na ledě. Led by měl být někdy mezi 20. a 25. červencem.
Fyzickou připravenost hráčů jsme už zmínili několikrát. Letní příprava bude tedy velmi náročná, že?
Přesně tak, bude, kluci o tom vědí, takže s tím počítají. Budeme se ale snažit zakomponovat do ní trochu oddychovější prvky, aby to celé nebylo jen o běhání, ale měli z toho taky nějaké potěšení.
Děkujeme za rozhovor.
