Zpátky v čase: Nabitá sezona 1959/60! Boleslav slaví MS i postup
Boleslav zažívá hokejový boom! Hostí zápasy MS a znovu postupuje do ligy! (1959/1960)
Hokejový rok 1959 v Mladé Boleslavi byl hodně zajímavý, a proto nutno přiznat, že smutek ze sestupu neměl dlouhého trvání. Hokejový život byl totiž ve znamení přípravy na mistrovství světa v ledním hokeji, jehož jedno dějiště bylo právě na zimním stadionu v Mladé Boleslavi, na němž se objevily již i dvě zakryté tribuny. Mistrovství se konalo ve dnech 7. až 12. března 1959 a své utkání o 7.-12. místo mělo na třech stadionech – v Boleslavi, Kolíně a na Kladně. Mladá Boleslav byla tehdy hostitelem hokejistů Norska, Švýcarska, NSR, Polska a Itálie. Boleslavský stadion tak prodělal svou zatěžkávací zkoušku, byl na mnohých utkáních vyprodán a zápasy sledovali také mnozí význační hosté, zástupci LIHG a slavní hokejisté, jakým byl například Kanaďan Maurice Richard – v té době nejpopulárnější hokejista na světě, útočník profesionálního týmu Montreal Canadians.
Soutěž o 7.-12. místo tehdy vyhrála NSR, ale nejsympatičtějšími týmy, které sklízely největší obdiv a nadšení diváků, byli Norové a Italové. Ze tří středočeských stadionů měla právě Boleslav největší návštěvnost – 26 500 diváků na pěti utkáních. V konečné tabulce finálové části vyhráli zlatou medaili Kanaďané, druhé bylo mužstvo SSSR a třetí skončili českoslovenští hokejisté.
O tom, že ani v těch nejtěžších časech neztrácel boleslavský hokej humor, se přesvědčíme díky zápisu v klubové kronice. Tam sice bylo dochováno sportovní parte s křížem u nápisu 2. liga, kde jako pozůstalí figurují „otec“ Lachman, „strýc“ Krajník a mezi dětmi všichni hráči, ale hned vedle byl vlepen „Diplom“ s tímto textem: „Příznivci ledního hokeje se na své schůzi usnesli odměnit níže jmenované hráče diplomem: Vl. Kvačka za pevné nervy při všech důležitých zápasech, H Schäffera za příkladnou pohyblivost a vyjíždění z branky, J. Bártla za jeho klidnou taktiku nejen v hokeji, ale i v jednání s finanční výborem, R. Mareše za pěkné posazování sebe sama u mantinelu, takže soupeř mohl dávat jen ztěží branku, V. Bečvárovského za jeho důsledné bránění brankáři ve výhledu, J. Sochůrka za tvrdé střely i zajíždění za branku, M. Kameníka za techniku hole i tvrdost, s kterou šel rád do všech soubojů, K. Sládečka za nebojácnost, se kterou se nebál v zápase vystřelit i na vlastní branku, J. Hudce za slalomovou jízdu napříč kluzištěm a vedení hole oběma rukama, J. Hodka za to, že neudělal nikdy zmatek před brankou, J. Buřila za efektní sólové jízdy, kterých se diváci nemohou nikdy nabažit, K. Šulce za to, že vydržel distanc i další sezení na střídačce a nešel se ustrojit, J. Podzimka za rychlost i ohleduplnost při hře, takže nedošlo k žádné rozbité hlavě, Z. Čižinského za to, že si nepřipadal vůbec zbytečným, L. Exnera za snahu, jakou měl při upevňování kolektivu i za to, že nikdy nevynadal spoluhráči, když mu špatně přihrál, trenéra V. Prchala za vzorné vedení mužstva s pěkným začátkem, ale hořkým koncem.“
Ale pojďme už k mladoboleslavskému hokeji jako takovému. Jakkoliv se zdejší klubová situace zdála vážnou, oddíl dělal vše pro to, aby divizní epizoda trvala nejkratší možnou dobu, tedy jen jednu sezonu. Dostaveníčko světového hokeje na boleslavském stadionu bylo velkým impulsem pro rozvoj zdejšího hokeje a jakkoliv domácí hráči působili v sezoně 1959/1960 jen v divizní soutěži, diváci chodili na dobrý hokej s vynikajícími výsledky.
Protože divize nepřinášela tolik zápasů, zval si oddíl na svůj led řadu prvoligových celků a Spartak Mladá Boleslav byl v těchto střetech takřka neporazitelným soupeřem. Hlediště bývala zcela vyprodaná, takže návštěva 4 tisícovek lidí nebyla žádnou vzácností. Už příprava naznačovala dobrou formu, Jiskra Dvůr Králové, která byla v 2. lize namísto Boleslavi, vyfasovala ve městě automobilů nálož 3:26! O mnoho lépe nedopadli ani ostatní, Holoubkov prohrál 5:11, České Budějovice 3:12 a třeba Havlíčkův Brod 4:8.
Do divize, ve které byli vedle boleslavského Spartaku Sokol Ruzyň, Baník Most, Spartak Čelákovice, Tatran Lány a Jiskra Starý Kolín, vstupovala Mladá Boleslav s novým trenérem, kterým se stal bývalý obránce Ivo Bártl. Jako hráč proslul svou obrovskou obětavostí a zaujetím pro hru a jeho úkol byl jasný – svými zkušenostmi z Chomutova a Slovanu Bratislava měl Spartaku pomoct zpátky do 2. ligy. A podařilo se! Boleslav neměla v divizi konkurenci, byla v ní ostatně jediným klubem se stadionem s umělým ledem a měla tedy jasnou výhodu a o spoustu starostí méně. Soutěží prošli hokejisté bez porážky s 18 body a neuvěřitelným skóre 61:11. Skupinu D tedy Spartak jasně vyhrál a stal se spolu s dalšími vítězi Českými Budějovicemi, Libercem, Kladnem B, VŽKG a Hodonínem opět druholigovým příslušníkem.
Mužstvo bylo před sezonou posíleno Josefem Pluhařem (Turnov), Vladimírem Tréglem (Liberec), Pavlem Studničným (Kněžmost), odchovancem Jiřím Petráčkem, který se vrátil z vojny, Jiřím Antošem (SONP Kladno) a brankářem Oldřichem Kryštofem (Sokol Hluboká). Skončili Hudec (Litvínov), Schäffer a Bečvárovský, který jako atletický reprezentant začal působit v RH Praha. Divizi tedy vyhrál tento tým: Vl. Kvaček , Kryštof Bártl, J. Podzimek, Hodek, Marek, Antoš, Sochůrek, Pluhař, Petráček, Exner, Čižinský, Sládeček, Buřil, Studničný, Kameník a Brynych.
Veškeré úspěchy ukázaly, že tohle je mužstvo budoucnosti. A výborně se dařilo i na dalších frontách. Dorostenci jako druhý v kraji hráli s Kladnem kvalifikaci o postup do dorostenecký ligy, který se zatím ještě nepodařil. Pod vedením trenéra Mečíře se chlapci před sezonou připravovali po vzoru kanadských hokejistů v šumavských lesích jako dřevorubci!
První výrazný dorostenecký úspěch Spartaku ukázal, že to byla dobrá cesta. Svůj talent prokázal v soutěži nejlepší dorostenecký střelec Andlt neuvěřitelnými 69 brankami! B mužstvo vyhrálo 2. třídu a postoupilo pod vedením F. Šichty do 1. A třídy. Žákovské družstvo se stalo přeborníkem okresu.
Spartak Mladá Boleslav se ovšem v této sezoně nevěnoval jen sportu. Všem bylo jasné, že úspěšná budoucnost boleslavského hokeje vyžaduje i dobrou finanční situaci oddílu, protože hokej se stával stále nákladnějším sportem. Proto po celé léto pořádal hokejový klub na zimním stadionu kulturní i zábavné pořady a populární karnevaly. Fotografické snímky prozrazují, že karnevalový průvod šel jednou dokonce městem a v něm se nestyděl obléct masku ani předseda oddílu Gustav Lachman. Kromě těchto akcí samozřejmě pokračovaly další brigádnické na dostavbě zimního stadionu.