Jan Růžička: Boleslavi jsem hodně vděčný. Chci ale zkusit i něco jiného
Honzo, kdy jste se poprvé dozvěděl, že je o vás zájem v zámoří?
V průběhu sezony jsem s agentem řešil, co se mnou bude v příštím ročníku. Už tehdy tam byly nějaké náznaky. Že je o mě v Americe ale opravdu zájem jsem se ovšem dozvěděl až tak týden před draftem.
Od koho jste měl informace, že tam o vás mají zájem? Kontaktoval vás třeba klub?
Klub mě kontaktoval až poté, co proběhl draft. Předtím jsem to věděl od agenta, kterému to sdělil klub.
Sledoval jste danou noc, jak probíhá draft do USHL?
Ano, tu noc jsem všechno sledoval online na internetu, takže jsem věděl hned, jak to dopadlo.
Jaké pro vás bylo rozhodování, jestli do Des Moines jít, nebo ne?
Upřímně, mým snem vždycky bylo zahrát si v Severní Americe. Rozhodování jsem si nechával až poté, co jsem se odtamtud po týdenním pobytu vrátil. Musím říct, že mě to tam opravdu uchvátilo. Potom už bylo hloubání o tom, co a jak udělám, jednoduché.
Co na to celé říkala rodina nebo kamarádi odsud z Boleslavi?
Mluvil jsem o tom například s kamarádem Romanem Willem, který mi doporučoval, abych to zkusil. Podle mě se jedná o velmi cenné zkušenosti do života po hokejové i životní stránce. Myslím si, že to je důležitý krok v mé kariéře.
Jak jsme už naznačili, v Des Moines jste se byl podívat osobně na začátku června. Co se vám tam líbilo?
Ameriku mám obecně moc rád, líbí se mi tam už od chvíle, když jsem tam byl poprvé. Hodně se mi tam také líbí přístup lidí.
Co jste tam během toho týdne všechno stihl?
Měli jsme normálně naplánovaný přípravný kemp, takže jsme trénovali na zimním stadionu. Volný čas jsem pak trávil se spoluhráčem, se kterým tam budu příští rok.
Jak jste na tom vlastně s angličtinou? Domluvíte se?
S angličtinou jsem žádné výraznější problémy neměl. Nerozuměl jsem samozřejmě úplně všemu, ale to, co jsem potřeboval, jsem si zařídil.
Připravoval jste se na to nějak předem (například doučování), nebo jste si vystačil jen s tím, co jste se naučil na obchodní akademii?
Dříve jsem nějaké doučování měl, ale poslední dobou už ne. Poté, co jsem se z Ameriky vrátil, jsem ale začal spolupracovat s jednou rodilou mluvčí z Kanady. Jinak jsem si ale vystačil s tím, co jsem uměl ze školy.
Už víte, kde budete v Des Moines bydlet?
Budu tam bydlet v rodině, kterou mi našel klub. Bohužel jsem ale musel hned po skončení přípravného kempu odjet zpět do Česka, takže jsem se s nimi zatím nestihl seznámit. Členy té rodiny tedy uvidím, až když se tam vrátím.
Jak se vám líbí město Des Moines? Koukal jsem, že má cca 200 000 obyvatel, takže se nejedná o žádné velkoměsto…
Moc se mi tam líbí. Město je složené ze dvou částí a to, že není nikterak obrovské, je fajn.
Co říkáte na tamější zimní stadion?
Des Moines má jednu z nejstarších arén v USHL. Je vidět, že už má něco za sebou, ale na druhou stranu se mi líbí. Další věc je, že máme nejužší hřiště v celé lize, což je opravdu obrovský rozdíl oproti zdejším českým podmínkám.
Pokud byste měl tamní arénu porovnat s nějakou, kterou znáte v České republice, šlo by to?
Stadion by šlo možná porovnat s tím naším boleslavským. Akorát v Des Moines je všechno blízko u sebe a není to tak roztahané jako u nás. Navíc se jedná opravdu o malý stadion, který má kapacitu pro 3 500 lidí.
Když jste se vrátil z Ameriky, čekalo vás v České republice letní soustředění na ledě s reprezentací do dvaceti let, které jste absolvoval ještě s vaším boleslavským spoluhráčem Jakubem Kotalou. Na co jste se v Kravařích nejvíce zaměřovali?
Trénovali jsme hodně systémovou hru. Odpoledne jsme pak hráli, aby trenéři získali přehled. Byl to dost obecně zaměřený kemp, kde dostal každý šanci zabojovat o reprezentační dres.
Co říkáte na to, že se váš bývalý trenér z osmnáctek Jakub Petr přesunul ke dvacítkám, takže vlastně už víte, co od sebe můžete vzájemně očekávat?
Jedná se o nejlepší realizační tým, který je možné v České republice mít. Navíc je podle mě pan Petr nejlepší trenér v českých reprezentacích a zároveň i velmi dobrý kouč pro Vítkovice.
Týden předtím, než jste odcestoval do Des Moines, jste se ještě zúčastnil brankářského soustředění na Moravě, které vedl trenér Radek Haas. Jaké to tam bylo?
Bohužel jsem tam strávil jen jeden týden, protože jsem neměl více času. Byl jsem tam už čtvrtým rokem a musím říci, že neznám lepší brankářské soustředění.
Teď vás čeká volno. Jaké máte plány?
Ještě nevím, jestli pojedu na nějakou dovolenou. Pokud bych ale jel, tak by to bylo hned po skončení letní přípravy maximálně na jeden týden. Potom bych se chtěl usilovně věnovat přípravě, protože jsem zjistil, že jakmile se přestane trénovat, tak člověk oproti ostatním začne ztrácet. V Americe mě navíc čeká obrovská konkurence, kterou nechci podcenit.
Kdy vás čeká odlet do Ameriky?
Přesné datum ještě neznám. Mělo by to ale být někdy v půli nebo na konci srpna.
Nemáte nějaké obavy v souvislosti s angažmá v zámoří? Nedávno vyšel například na webu hokej.cz rozhovor s ex-libereckým hráčem Filipem Pyrochtou, který se nechal slyšet, že na každého hráče v Americe přijde jednou krize. Máte stejný názor?
Já si to nemyslím. Podle mě se to odvíjí od toho, jak se danému hráči zrovna daří. Pokud se mi bude dařit, věřím tomu, že se mi krize vyhne. Naopak, pokud by to třeba nevyšlo, tak nějaká krize přijít může. Věřím ale tomu, že v osobní rovině se to nestane. Rodina a vůbec celá Boleslav mi určitě budou hodně chybět, ale nemyslím si, že bych to nevydržel.
Budou ve vašem budoucím týmu ještě nějací další Evropané?
Loni tam byl jeden Rus a jeden Slovinec. S tím Rusem jsem v kontaktu nebyl, ale s klukem ze Slovinska ano a říkal, že by tam měl působit i příští rok.
Budete i v zámoří sledovat výsledky Bruslařského klubu?
Samozřejmě. Boleslavi jsem moc vděčný za krásných osmnáct let, které jsem tady prožil. Dostal jsem zde spoustu příležitostí, kterých spousta hráčů v mém věku neměla. Chtěl bych ale zkusit něco nového, a proto jsem se rozhodl odejít do Ameriky. Boleslavi budu i nadále fandit a budu doufat, že se sem budu moci jednou vrátit a chytat tady extraligu.
Děkujeme za rozhovor.
