Martin Vejvoda: Chci být součástí party, která zdejší mládež posune dál

1. 7. 2015

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. – Nově vzniklou pozici sportovního manažera mládeže od minulého týdne už oficiálně a se vším všudy zastává Martin Vejvoda. Sám sice přiznává, že to jde – jako všechno nové – pomalu, ale příslovečně jistě. Volnější rozjezd v novém působišti, který je způsoben hlavně tím, že se ještě nechodí na led, zatím využívá k tomu, aby se seznámil s mládežnickými trenéry i klubem jako takovým. "Jsem rád, že jsem sem přišel právě v tomhle období. Aspoň si takové to základní rozkoukání se odbudu v klidnějších časech a pak už se budeme moct věnovat jen hokeji," říká.

Pane Vejvodo, můžeme začít tím, že sám sebe nejprve tak trochu představíte? V posledních letech vás má hokejová veřejnost spojeného především s Kladnem a Jaromírem Jágrem...

Ono to není jen v poslední době, já jsem s Kladnem spjatý odjakživa. Narodil jsem se tam a hokejově vyrostl, hrál jsem za něj do nějakých osmnácti let. Potom se to na nějakou dobu změnilo a já se různě motal po světě. Chvilku jsem hrál extraligu, chvilku 1. ligu. Taky jsem byl nějaký čas ve Švédsku, Kanadě nebo Americe. Těžko říct, kdy přesně jsem vlastně s aktivním hokejem skončil, protože jsem ho pak pár let ještě hrál při práci – takové ty krajské ligy a podobně. Před čtyřmi lety jsem se potom na Kladno vrátil coby asistent trenéra juniorů a taky jako sportovní manažer.

Proč a jak vedly vaše kroky do Mladé Boleslavi?

Přiznávám, že potom, co jsem skončil na Kladně, jsem se po ničem nijak zvlášť aktivně nesháněl. Užíval jsem si rodinu, oženil se, narodil se nám syn. Ne že bych vyloženě seděl doma a nic nedělal, měl jsem nějaké možnosti, čím se zaměstnat – ať už v zahraničí nebo zpátky na Kladně z pozice druhého vlastníka klubu, tedy města. Ale když přišla nabídka z Mladé Boleslavi, hodně mě to zaujalo. Nějaké zkušenosti s mládeží mám, už jsem si něčím prošel jak tady v Čechách, tak právě v zahraničí. V práci s mladými hokejisty je už ve své nejhlubší podstatě příslib budoucnosti a to je samozřejmě velká motivace. A co si budeme povídat, český hokej je malý rybník, takže se už nějakou dobu znám s generálním manažerem klubu panem Tůmou. Když jsem se potom seznámil i s panem Plachým, bylo rozhodnuto.

Když Bruslařský klub zveřejnil informaci, že vás angažoval na pozici sportovního manažera, padla informace, že jste právě ve Švédsku. Nelákalo by vás zahraničí dlouhodobě?

Někdy v budoucnu asi ano. Jako hráč jsem tam strávil dvě sezony, jednu v juniorech a jednu v áčku. Je to inspirativní hokejové prostředí, každý rok tam jezdím po klubech a sleduji, jak tam pracují s mládeží. Navíc tam můj bratr dělá trenéra a synovec hraje hokej. Teď jsem ale v Mladé Boleslavi, té nabídky si vážím a těším se na sezonu a spolupráci v klubu.

Pro mladoboleslavskou mládež je už nějakou dobu základním cílem získání statutu akademie. Předpokládám, že i k tomu máte nějakým způsobem přispět...?

Z dlouhodobého strategického hlediska je pro nás teď akademie nejdůležitější. V Čechách je to po jakési papírové stránce momentálně to nejvíc, co může klub získat. Znamená to, že se pracuje s mládeží dobře. Ale v tomhle směru musím říct, že jsem vlastně přišel prakticky k hotovému.

To znamená, že udělení statusu akademie je takříkajíc na spadnutí?

Je potřeba ještě pár věcí dodělat. Ať už řekněme fyzických, jakými jsou třeba stavební úpravy a vybavení, nebo papírových. Potom by nemělo nic bránit tomu, abychom to razítko dostali.

Vaše funkce je v klubu úplně nová, takže bude všechny nepochybně zajímat, co všechno má vlastně obsahovat? Co je náplní vaší práce?

Prozatím platí, že bych měl spolupracovat s trenéry, pomáhat s náplněmi tréninků, taky dělat nějaký scouting hráčů nebo třeba řešit papíry. On název té funkce zní tak, že jsem sem přišel cosi šéfovat, ale tak to vůbec není. Beru to tak, že jsme jeden klub, jeden tým a jedna parta, která by měla spojit síly a vykročit někam dál po cestě. Víc hlav víc ví. Budu poslouchat názory lidí i jejich rady – trenérů, vedoucích mužstev, hráčů nebo třeba i rodičů. To oni jsou v těch týmech, oni ví, co přesně se děje. Já bych měl být jen dalším člověkem s názorem.

Chystáte se s týmy i přímo na led?

Určitě se budu na tréninky dívat. Rád bych potom i přímo na led, protože odtamtud je všechno přeci jen vidět ještě o něco jinak. A já budu samozřejmě potřebovat sledovat i jednotlivé hráče jako takové. Takže tribuna i led. Obojí nabízí trochu jiný úhel pohledu.

Rodiče dětí bude určitě zajímat, jestli i vy budete kromě trenéra další kontaktní osobou, na kterou se můžou obrátit...?

Stoprocentně. Byl bych rád, kdyby se časem podařilo nastavit nějaký manuál, pravidla toho kontaktu. Určitě tu pro rodiče a hráče budu minimálně stejně jako jednotliví trenéři. Na druhou stranu by bylo dobré vymezit, co už je spíš na škodu, a kam už by rodiče zasahovat neměli. Každopádně ale chápu, že tohle je práce s lidmi, a že budou vznikat třecí plochy. Potom se budeme snažit hledat nějaké rozumné řešení pro obě strany.

Co vaše návaznost na A tým?

Nějaká určitě bude, znám se jak s trenéry, tak s Jardou Látalem. Ale nemyslím si, že to bude v nějakém velkém rozsahu, minimálně ne hned. Trenéři Výborný s Jelínkem jsou velmi zkušení a společně s vedením klubu dělají všechno sami. Jakýmsi prolínacím místem by z logiky věci měla být juniorka, ale ta je už v současnosti s A týmem provázaná a klub dobře ví, kdo tam je a jak funguje. Ale abych byl upřímný, tohle je podle mě zatím ještě trochu těžké nějak víc definovat, protože spousta věcí prostě vyskočí až za běhu. A to podle mě nenastane dřív, než se půjde na led. A to samozřejmě nemluvím jen o A týmu, ale vůbec o všem.

Co všechno už jste tedy od svého příchodu sem stihl?

Máme úterý (30. června, pozn. red.) a já jsem tenhle týden stačil prosedět už dvě a půl hodiny v dopravních zácpách. Hned jsem se snažil manažersky reagovat a prosil jsem o vrtulník, ale překvapivě mi nevyšli vstříc. (smích) Takže přišla na řadu druhá varianta a tou je to, že se sem chystám s celou rodinou přestěhovat. Dost se sem těším, už jsem se byl podívat na byt, je to kousek od stadionu. Vždycky se jen skulím z kopce dolů. Zpátky to bude horší. (úsměv) Ne, teď zas vážně. Stačil jsem se už celkem dost lidí poznat, na druhou stranu seznámení se spoustou ostatních mě ještě čeká, protože jsou samozřejmě v běhu dovolené, a tak se zatím s některými míjím. Řeším už taky nějaké příchody hráčů. Jeden už je úspěšně dotažený, druhý je rozjetý.

Co máte v plánu v nejbližší době? Předpokládám, že to čekání na led vás asi trochu brzdí...

Trošku. (úsměv) Ne, já jsem rád, že jsem sem přišel právě v tomhle období. Aspoň si takové to základní rozkoukání se odbudu v klidnějších časech a pak už se budeme moct věnovat jen hokeji. On by se člověk neměl nechat mýlit, i přes léto je toho víc než dost. Příchody a odchody hráčů, ve spolupráci se sekretářem mládeže budeme určitě řešit registrace a pak taky rozdělení tréninků a ledů. Budu se muset seznámit i s tím, jaké jsou individuální tréninky pro brankáře, co se v sezoně děje mimo led, jaký je systém náboru... Je a bude toho spousta.

Děkujeme za rozhovor.