Zdeněk Kubica o Wolfsburgu: Potěšilo to. Potřebovali jsme vyhrát

Zdeňku, máte za sebou třetí přípravný zápas. Dostává se sestava do konečné podoby? Nebo si to všechno stále ještě sedá?

Myslím si, že si to stále ještě sedá. Sama jste říkala, jednalo se teprve o třetí zápas. Ještě se hledají různé kombinace hráčů. Řekl bych, že na konečné sestavy je ještě docela brzy. Nějaké posuny tam jsou, ale pořád je to ještě ve fázi zkoušení.

Německý celek je znám svou tvrdou hrou, potvrdilo se to i v tomto utkání?

Myslím, že to bylo cítit. Mají tam nějaké Kanaďany, kteří hrají hodně tvrdě, ale nemyslím si, že by to bylo až tak tvrdé. Nezdálo se mi, že by hráli tvrdě tělem, spíš tam byly takové fauly jako hokejka, sekání, hákování, atd.

Byl to třeba rozdíl oproti týmům z extraligy?

Jak Wolfsburg, tak Pardubice mají kvalitní týmy, a řekl bych, že zhruba na stejné úrovni. Těžko se to hodnotí, protože oni hráli první zápas, ale kvalitu jistě mají.

Jak tedy celkově hodnotíte právě odehraný zápas s německým soupeřem?

Ve hře byla velká spousta faulů a vyloučení. Ta hra se tím pak bohužel hodně rozkouskuje. Je tam hodně přesilovek, oslabení. Někteří hráči tam chodí, někteří ne.

Vítězství nad Wolfsburgem je vlastně první výhra v přípravě. Může vás to nakopnout a dá se už tedy na něčem stavět?

Hlavně to potěší. Potřebovali jsme vyhrát. S Pardubicemi jsme jednou těsně prohráli na nájezdy, podruhé už ta prohra byla krutější. Potřebovali jsme ale mít ten pomyslný zářez na pažbě hned od začátku.

Máte za sebou hodně tvrdou letní přípravu, jak se po ni cítíte?

Musím přiznat, že ta příprava byla opravdu hodně náročná. Vlastně jsme byli hned dvakrát na kolech, což teda rozhodně nebyl žádný med. Trenéři nám dali hodně zabrat. I na těch soustředěních, tam to šlo už hodně do extrémů. Pokaždé když jsem večer přišel na pokoj, tak jsem sebou prostě hodil na postel a nefungoval.

Příprava ve vašem podání však byla zpestřená ještě působením v reprezentaci, kdy jste se zúčastnil mistrovství světa v in-line hokeji ve Finsku, kde se český výběr umístil na šestém místě. Jak jste se tam ocitl a jaké to bylo?

Trenér z reprezentace se ozval s pozvánkou a já jen čekal na povolení z klubu. A pak jsem se tam ocitl. Ale ten turnaj mě mrzí v tom ohledu, že jsme měli opravdu dobrý tým, a to i přesto, že jsme tam měli velkou část mladších hráčů. Celé to vlastně doplatilo na jediný zápas ve čtvrtfinále, který nám nevyšel. Slováky jsme v zápase přestříleli, měli jsme více ze hry, ale přesto jsme prohráli. To se už tak někdy v in-line hokeji stává.

Musel jste nějak přizpůsobit přípravu i vašemu působení v reprezentaci?

Ne, právě že vůbec. Všechno se to odehrálo v mém osobním volnu. Vlastně jsem si oproti ostatním spoluhráčům dal ještě týden přípravy navíc. (úsměv) Ono ten in-line není jen o tom tam něco „ušmrdlat“. Zkrátil jsem si dovolenou a prodloužil přípravu, ale dá se říci, že velmi příjemně.

A na konec ještě jedna obligátní otázka – jak jste se vy sám osobně těšil na led?

Hodně jsem se těšil. Je to přeci jen něco jiného, než běhat do kopce nebo jezdit na kole. Každého hokejistu to více baví. Ale chvíli to trvá, než se do toho člověk dostane. Ale důležité je, že to nadšení tam trvá.

Děkujeme za rozhovor.