První střídání byl solidní pešek, přiznává Tomáš Urban o nároďáku

18. 12. 2015

Autor: Martin Stříbrný, foto: Karel Švec, ČSLH

M o s k v a – Sotva svlékl na deset dní mladoboleslavský dres, vydal se do Prahy obléknout ten reprezentační. Útočník Bruslařů Tomáš Urban poprvé ve své kariéře naskočil za národní tým a bohužel nutno konstatovat, že premiéra to nebyla nikterak pozitivní. Český tým podlehl Finům 0:3 a nedařilo se ani Urbanovi osobně.

Včera jste odehráli utkání proti reprezentaci Finska. Jak se vám hrálo ve vašem prvním zápase za národní tým?

No, asi se nedá říct „hrálo“, naskočil jsem až na třetí třetinu. Bylo to pro mě hrozně obtížné, protože naskakovat do rozjetého vlaku není nikdy snadné. Já jsem měl být ale stoprocentně připraven, říkali mi to po utkání i trenéři. Hrálo se na obě strany, myslím, že vcelku dobré utkání. První pocity byly úžasné, hrálo se před téměř vyprodanou O2 arénou. Takže paráda, je to sen každého hráče, který hraje hokej.

V utkání jste přestříleli Finy téměř o deset ran, ale paradoxně vy jste nedali ani jednu branku a Fini tři. Čím to bylo, proč vám to tam nepadalo?

My jsme měli takové střely – nestřely. Často jsme pálili z velkého úhlu a málo jsme se tlačili do brány, takže jsme byli téměř bez šance na skórování. Musíme vytvářet větší tlak na bránu, dorážet tam. Hodně gólů padne, že se to od vás na brankovišti odrazí za záda gólmana. Musíme hrát takhle a doufat, že to vyjde.

Nastoupil jste do třetí třetiny a hned ve vašem prvním střídání v reprezentaci jste byl u obdržené branky. Jak se ta smolná situace udála?

No, tomu se bohužel nedá říct jinak, než pešek. (smích) Nedá se nic dělat, dostali jsme gól, ale musíme jít dál. První střídání na ledě, moje veliká premiéra a hned tohle. Je to paradox.

V dalším střídání jste se dostal do kontaktu s finským brankářem Säterim, který po tomto souboji upadl a vy jste byl vyloučen na dvě minuty za podražení. Mohla za to vaše „nahecovanost“? Přeci jenom, první utkání za národní tým, před domácím publikem…

Ne, tak to určitě nebylo. Já jsem měl za úkol být na brankovišti, prostě tomu brankařovi znepříjemňovat pobyt v bráně, určitě v tom nebyl úmysl nebo něco podobného. On mi zaškobrtl o čepel hokejky a upadl. Rozhodčí mají za úkol to pískat, určitě jim to nevyčítám. Musím si na to dávat pozor, ale i nadále hrát to, co po mě žádají trenéři.

V sobotu vás čeká utkání proti nepříjemným Švédům v Moskvě. Jak se na to utkání připravujete? Co od něho očekáváte?

Všichni víme, že to bude úplně jiné utkání než s Finskem. Musíme na ně chytře, nedělat zbytečné chyby. Dalším důležitým faktorem bude disciplinovanost. Hrát oslabení stojí mnoho sil, musíme se tomu vyvarovat, pak budeme mít šanci na úspěch.

Děkujeme za rozhovor.