Tomáš Voráček: Nároďák je pocta. A odraz naší sezónní práce

Máte za sebou víc jak dvě hodiny letu sem na sever a první trénink na ledě. Jak se před prvním zápasem s Finy cítíte?

Samozřejmě jsme trochu unavení, potřebovali jsme to vybruslit. Myslím, že jsme na Finy dobře připravení, jde o další důležitý dvojzápas. Výsledkově ho chceme zvládnout lépe než utkání ve Švýcarsku. Doufám, že se nám to povede.

Vsadil byste si před sezonou, že budete v reprezentačním dresu bojovat o nominaci na mistrovství světa spolu s dalšími třemi (teď už tedy vlastně dvěma, Marek Trončinský již z přípravy vypadl) spoluhráči z klubu?

Popravdě, vůbec bych to nečekal, že se tu sejdeme vlastně hned čtyři. Jsme za to strašně rádi, na druhou stranu je to odraz naší sezónní práce. Hráli jsme kompaktně celou sezonu a jsme rádi, že se nám podařila. Makali jsme, já osobně jsem chtěl hrát dobře v klubu – že jsem v reprezentaci, to je výborný bonus.

Jak velká vzpruha před zápasem je, že tu máte takhle veselou a početnou partu známých spoluhráčů z Mladé Boleslavi?

Určitě je to tak lepší. S ostatníma klukama se ale známe už z dřívějška, takže v tom problém nevidím. Určitě je ale příjemnější, když je nás více z klubu.

V poslední době jste měl potíže s kolenem, které vás vyřadilo na čas ze hry. Jste stále částečně limitován, nebo už hrajete bez jakéhokoliv náznaku omezení?

Ve Švýcarsku jsem odehrál oba dva zápasy. Byla to otázka dvou třech dní léčení. Bohužel jsem nestihl čtvrtý zápas semifinále extraligového play-off, kterým nám Liberec ukončil sezonu. Potom jsem byl ale od dalšího týdne připravený.

V reprezentaci se průběžně prostřídá řada hráčů, vy dostáváte příležitost v posledních přípravných zápasech před mistrovstvím světa. Tušíte, jak vysoké šance na nominaci máte?

Určitě vím, že někteří hráči neprošli zdravotními prohlídkami v Americe. Na to se ale soustředit nechci. Chci hrát svou hru a když se budu hodit trenérům do týmu, bude to jedině dobře.

Panuje mezi obránci velká konkurence pro konečnou nominaci?

Je to reprezentace, schází se tu hráči ze všech možných týmů, kteří mohou ČR reprezentovat. Konkurence je velká, víme ale, že hodně hráčů laboruje s různými šrámy nebo je zraněných. Uvidíme, jak se trenéři nakonec rozhodnou.

Víte, do kterých přípravných zápasů zasáhnete?

První duel v Oulu nehraju, doufám ale, že v sobotu do druhého utkání nastoupím. Jestli budu nominován i do dvou zápasů se Švédskem (27. a 29. dubna ve Znojmě, pozn. red.), o tom musí rozhodnout až trenéři. Tady se musí hrát každý zápas nadoraz, abyste si zasloužil nominaci na další reprezentační sraz.

Na co se musí národní tým soustředit především, pokud chce Finy na jejich půdě porazit?

Víme, že mají dobrý pohyb. Hrají kompaktně, navíc výborně ve středním pásmu. Když jsme s nimi hráli v Praze v O2 aréně v prosinci, tak jsme přes ně jen těžko procházeli. Finové rádi chodí do protiútoků, musíme se tedy vyvarovat chyb, které těmto akcím předchází. Chce to jednoduchou hru, hodně tlačit puky do branky – jedině tak můžeme být úspěšní.

Děkujeme za rozhovor.