Jan Plachý: Začalo to sestupem, teď jsme semifinalisté. A nekončíme

Pane Plachý, ještě než se začneme bavit o uplynulé sezoně jako takové, zeptám se na to, co jí předcházelo – úspěch v podobě čtvrtfinále předchozího ročníku a tím pádem o dost výše nastavená laťka. Panovala v tomto ohledu nějaká nervozita, aby klub dokázal naplnit ta najednou o dost jiná očekávání?

Nebudu zapírat, nějaká nervozita tam určitě byla. Postupem do čtvrtfinále play-off jsme si sami na sebe tak trochu upletli bič. Člověk nikdy nechce jít dolů, chce držet minimálně to nejvyšší, čeho už jednou dosáhl. Krom toho nemá cenu před tím zavírat oči – tady v Boleslavi je ta nervozita určitě o to větší, že máme pořád v zádech všechny ty baráže a vzpomínky na ně. Chtěli jsme znovu minimálně předkolo, takže ta nervozita z toho, že se to nepovede, tu určitě byla.

Ty horší scénáře se nakonec nenaplnily, vlastně se jim Bruslaři prakticky od začátku velkým obloukem vyhýbali a postarali se o vůbec největší úspěch v celé historii klubu – zaklepali na brány samotného finále. Jak jste celý ročník 2015/2016 a jeho výsledek prožíval vy osobně?

Prožívám to spíš vnitřně. Určitě nejsem ten typ, co by se chodil někam exhibovat a chlubit se tím, že jsme skončili čtvrtí nebo že jde o nějaký historický úspěch. Ani nechodím moc do kabiny, za celou sezonu se tam ukážu jen párkrát. Snažím se být spíš na nějakém takovém vnějším okruhu. Protože vím, jak je tohle všechno pomíjivé. Ta sláva trvá chvíli a pak už je tu zas jen další obrovské množství práce. Krom toho dost často po úspěchu přichází neúspěch a my už jsme si jich prožili tolik, že snad i z nějaké pověrčivosti nechci nijak slavit a dávat prohlášení, jak jsme strašně dobří.

Radost a úspěch. Předseda představenstva Plachý ale nic nepřeceňuje, štěstěna je vrtkavá. Je potřeba dál makat!

U mladoboleslavského hokejového klubu jste už 11 let, tedy víc než dekádu. Z toho bohužel ne všechny ty roky byly úplně veselé. Jsou pro vás ty poslední dvě sezony tedy jakýmsi niterním zadostiučiněním?

Asi ani takhle to neberu. Já to nedělám proto, abych něco někomu dokazoval. Dělám to pro hokej, protože ho mám rád, pro město, pro automobilku, prostě pro lidi. To je pro mě nejdůležitější. Takové ty osobní sny – ty už si dávno neplním. Prostě už to vidím úplně jinak.

Znamená pro vás výsledek této sezony vrchol? Nebo je tam touha jít ještě výš?

Člověk si v životě dává ty nejvyšší možné mety, kterých bych chtěl dosáhnout. Takže ano, určitě, myslím, že jsme na dobré cestě, a že je šance ještě se zlepšit. Já ji tam prostě vidím a chci za ní stejně jako všichni ostatní v klubu jít.

V čem podle vás tkví ten letošní úspěch?

Je to spojená nádoba. Trenéři, skvělá parta hráčů, servis kolem nich, lidé v kancelářích. V neposlední řadě štěstí. Prostě si to všechno sedlo. Na druhou stranu je v tom i hromada takové té dlouhodobé práce, poučení se z vlastních chyb. Dneska říkám, že nám paradoxně pomohl sestup z extraligy. Vzpomínám si, že už dva dny potom jsme se s generálním manažerem Honzou Tůmou a náměstkem Danem Markem sešli u mě doma a plánovali, co dál. Nepoložili jsme se, neřekli jsme si, že to balíme, naopak jsme si takříkajíc uklidili stůl a začali znovu. Třetí den jsme jeli k Frantovi Výbornému a položili tomu všemu první základ. Tehdy bylo zásadní, že jsme se z toho jako majitelé nepodělali, a začali znovu tvořit. A zatím to funguje.

Barážový klub je tedy definitivně minulostí? Je to jiné, když mluvíte s agenty, hráči a dalšími…?

Určitě. Určitě je to jiné než před pár roky. Myslím, že nás teď všichni berou jako dobrou hokejovou adresu, nikdo se nám nevysmívá. Ta období, kdy se někteří nejmenovaní funkcionáři snažili, aby Boleslav v extralize vůbec nebyla, už jsou minulostí.

Že i samotní hráči se už na Boleslav dívají jinak, potvrdil i letošní první květen, kdy byla na webu zveřejněna slušná řádka nově příchozích včetně Vampoly, Hanzlíka nebo třeba Orsavy…

Makali jsme na tom už víc jak dva měsíce a myslím, že můžeme být spokojení. Prakticky nebylo dne, abych někam nejel, ať už to byl Liberec nebo Praha. Byl jsem asi na třech zápasech finálové série, kde jsem měl nějaké schůzky. Jeden hráč by měl ještě přijít na zkoušku, útočník, a pak řešíme jedno větší jméno, které by určitě taky potěšilo nejednoho fanouška. Asi můžu prozradit, že jde rovněž o útočníka, který je schopen dát 20 a více gólů za sezonu. Usilovně s ním jednáme a já věřím, že se to podaří dotáhnout.

Vampola, Hanzlík… Oba to dost možná nebudou mít u fanoušků hned tak jednoduché. První v dresu Liberce ukončil Boleslavi sezonu a v extralize má tak trochu „svou pověst“, druhý je tu dlouhodobě vnímán tak trochu kontroverzně...

Myslím si, že je to dobře. Dlouhodobě jsme takové to „hodné mužstvo“, prostě bruslaři. Osobně zastávám názor, že trocha kontroverze neuškodí. Petr Vampola má můj obdiv, i když už jsme spolu jednali, s Libercem proti nám šel naplno. Dal nám gól, na další dva přihrál. Samozřejmě člověk na jednu stranu je prvotně chvilku naštvaný, ale pak si uvědomí, že je to opravdu charakter a je rád, že je takové, jako té je. Jan Hanzlík se vlastně vrací domů a já věřím, že to tak budou brát i fanoušci. Samozřejmě trenéři z toho asi budou trochu nešťastní, protože tohle všechno ukočírovat bude o něco těžší. (úsměv) Oba to jsou každopádně velcí hráči a já věřím, že budou stačit jeden nebo dva zápasy a lidé je budou milovat.

Roli "zlého muže" na sebe mnohdy podle Jana Plachého museli brát i "nebitkaři". Třeba Jakub Klepiš. To by se teď mělo změnit.

Co říct ke směru opačnému? Hodně diskusí vyvolal odchod Richarda Jarůška…

Tohle téma by si asi zasloužilo vysvětlení. Ríša přišel před třemi lety ze Znojma a dokázal se vypracovat prakticky až z nějaké páté lajny. Je to určitě prototyp moderního hráče, super útočník. A my jsme moc stáli o to, aby tady byl. A je nám líto, že se to nepovedlo. Ale vzhledem k jeho věku a penězům, které po nás chtěl jeho agent, jsme prostě došli k závěru, že to není možné. Zkrátka jsme mu takové peníze nechtěli dát. Já osobně si myslím, že ještě takovou cenu nemá. Samozřejmě pokud je dostal jinde, přeju mu je. Přeju mu, ať se mu v Hradci daří, ať se udrží v národním mužstvu a moc mu děkuji za vše, co tu odvedl. Ale taková je pravda. Jinak k odchodům bych asi mohl dodat ještě to, že byť jim ještě trvají smlouvy, jednáme o ukončení spolupráce s Mitjou Robarem a Ctiradem Ovčačíkem. A nejsem si jistý, jestli to někde padlo, ale nadále pokračují Jiří Kučný, Lukáš Pabiška a Martin Látal.

David Výborný, téma samo o sobě. Jak moc bude podle vás chybět na ledě?

Bude to obrovská ztráta. David je osobnost, tvůrce hry. Takže ta ztráta nejspíš bude hodně bolet. Na druhou stranu něco ztrácíme, abychom mohli něco jiného získat. David v klubu zůstává na pozici sportovního manažera, dál může působit na hráče. Věřím, že jim přinese i takové to moderní jednání ve stylu zámoří – máš na to, nemáš na to, žádné zákulisní hry. To je přesně David.

Co říkáte na ten „nešťastný“ konec jeho kariéry?

Myslím si, že ten zákrok byl jednoznačně likvidační. Netvrdím, že to tak bylo vyloženě proto, že to byl právě David Výborný, ale to, co Bedřich Köhler udělal, bylo prostě zbytečné. Ale to všechno tak trochu souvisí s tím – a pronásledovalo nás to celou sezonu – že jsme v tom mužstvu neměli žádného policajta. Už jsem o tom tak trochu mluvil. Z toho důvodu přišel David Štich, myslím, že přesně v takových případech bude důležité, že ho máme v sestavě. Snad už jenom proto, že ho na té soupisce budeme mít, si soupeři takové věci raději odpustí. Každopádně to, co se stalo Davidu Výbornému, mě nesmírně pobouřilo a bylo mi to líto, protože on si něco takového rozhodně nezasloužil. Je to legenda českého hokeje a tohle by si prostě neměl nikdo dovolit.

Semifinálový úspěch posunul BK Mladá Boleslav až vlastně na evropskou úroveň, chystá se hrát Ligu mistrů. Máte radost?

Je to obrovská reklama pro město, pro Škodovku. Zviditelníme se i mimo Českou republiku. Takže radost určitě mám. Trenéři už asi o něco menší. (úsměv) V minulosti se stávalo, že klubům, které tuhle ligu hráli, třeba Litvínov, se v sezoně pak moc nedařilo. My v tomhle ohledu určitě počítáme s tím, že budeme muset mít pět pětek, a trochu tu zátěž rozmělnit. Buď jak buď to určitě chceme hrát a jsme na to hrdí.

Nemáte obavu, že to může nabourat rozpočet klubu?

Stejně jako zkvalitňujeme hráčský kádr, což mají na starosti sporťáci, musíme zamakat i na rozpočtu, což je zase práce pro nás majitele a obchodní manažery. Tak to prostě je. Když chcete úspěch, musíte počítat s tím, že to bude něco stát, mezi tím je přímá úměra. A my s tím počítáme a jdeme do toho.

Dalším velkým otazníkem se v nadcházející sezoně mohou stát trenéři – Františku Výbornému i Marianu Jelínkovi končí smlouvy. Předpokládám správně, že už teď je v plánu snaha v Boleslavi je udržet?

Určitě. Franta Výborný v Boleslavi končil hráčskou kariéru a začínal trénovat, nějakou dobu tu s rodinou i bydlel. Jeho i Davida považuji tak trochu za Boleslaváky. S Marianem se výborně doplňují, troufám si říct, že máme jednu z nejlepších trenérských dvojic. Jsem přesvědčený o tom, že za sebou vidí všechnu tu práci, kterou už tu vykonali, a že v ní budou chtít pokračovat. Že právě i společně s Davidem vytvoří takový mini-tým, který to bude chtít teprve pořádně rozjet. Pevně v to věřím.

Fanoušci. Alfa a omega všeho, bez nich by nic nemělo smysl. A Mladá Boleslav má solidní a stabilní základnu příznivců!

Vím, že takové otázky přichází většinou až na podzim, ale přesto se zeptám i teď – už víte, co byste rád od příštího extraligového ročníku?

Už nechci říkat, že se chceme zachránit. To už je za námi. Já to vnímám tak, že je potřeba udělat play-off. Dostat se do play-off a pak už se může stát cokoliv. Nechceme žádné problémové vody, ale od začátku hrát poctivý hokej a sbírat body.

Zimní stadion. Boleslav bude nucena znovu žádat o výjimku. A snad právě letošní play-off víc než cokoliv jiného potvrdilo, že ten současný prostě nestačí. Máte v tomhle ohledu nějaké vize?

Já můžu mít vizí, kolik chci, ale ten stadion je města. Takže ta prvotní myšlenka musí prostě vzejít odtamtud. Jestli jsme vůbec schopní sehnat nějakou dotaci, jestli to dovoluje městský rozpočet, jestli ho máme vůbec kde postavit. Je to spousta neznámých. V tuhle chvíli probíhají nějaká prvotní jednání o tom, jestli je něco takového vůbec reálné. Dobře si uvědomujeme, že je to záležitost stovek milionů korun, a chraň pánbůh, abychom něco někde nesmyslně zadlužili. To prostě musí mít hlavu a patu do nejmenších detailů. Na druhou stranu faktem zůstává, že jsme snad jediný klub, jehož majitel si nemůže sednout do své vlastní kanceláře. Ale to samozřejmě není to nejdůležitější. Jde o zázemí pro hráče, partnery, fanoušky. Pořád se snažíme zlepšovat, co se dá, ale faktem je, že už to vlastně víc nejde.

Nějaké poděkování na závěr? Předpokládám, že pár lidí určitě najdete…

Najdu jich několik tisícovek. Začnu od toho nejužšího kruhu – generální manažer Honza Tůma, Cyrda Suk, Tonda Miškovský, Martin Vejvoda. Poděkování patří i Jardovi Látalovi, který sice odchází, ale pořád bude platit, že byl u dvou zatím nejúspěšnějších sezon. Plus všem, co tam sedí a všechno jim to servisují. Děkuji také kustodům, masérům, doktorům, všem, kdo se starají o hráče. Asi vůbec největší poděkování patří fanouškům, protože i když nejsme velké město, chodí na každý zápas čtyři tisíce fanoušků, což je nějakých deset procent obyvatel. To považuji za naprosto úžasné! A v neposlední řadě patří velký dík partnerům. Těm menším, i těm velkým. To, jak nás podporuje firma ŠKODA AUTO, Město Mladá Boleslav, Odbory – to je prostě famózní. A tohle všechno je i jejich úspěch.

Děkujeme za rozhovor.