Lukáš Pabiška: Nepřišli jsme si jen tak zabruslit

30. 7. 2016

Autor: Zdena Bobková

M l. B o l. – Bruslaři za sebou mají první přípravný zápas, kterému nescházelo prakticky nic – napětí, emoce i pořádné nasazení. „Nepřišli jsme si jen tak zabruslit a Kladno hrálo výborně,“ prohlásil ihned po utkání Lukáš Pabiška (na snímku), který navíc v zápase hrdě nosil kapitánské „céčko“. Jeho hodnocení přípravného zápasu, ale přípravy celkově, zrovna tak i jeho pohled na změny v týmu Bruslařů, ale také Kladna, si můžete přečíst v následujícím článku.

Lukáši, první zápas přípravy a vaše hodnocení?

Na začátku je to vždycky takový syrový. Přišla spousta nových kluků, takže ten systém se ještě pořád piluje. Lajny jsou nové, všichni si na sebe musí zvyknout, takže je to o herní praxi. Postupem času to už ale bude vypadat jinak. Vítězství samozřejmě vždycky potěší, i když teď to bylo s odřenýma ušima. Myslím si, že Kladno hrálo výborně. Přesně to, co budou hrát i některé extraligové týmy – rychlé napadání na beky. My zase musíme hrát taktiku jako dřív, tzn. rychlý puky a brejky.

Jak dlouho už vlastně trénujete na ledě?

Od června jsme na ledě. Tedy čtyři týdny před dovolenou už jsme trénovali, pak jsme měli 14 dní dovolenou a teď jsme od 18. července zase na ledě, navíc je to po 14ti dnech první přátelské utkání.

Záměrně zmiňuji ty tréninky na ledě, protože způsob přípravy a tréninkový režim se oproti minulým letům změnil. Vyhovuje vám to osobně?

Teď je ještě příliš brzy na to, abych to hodnotil. To spíš ukáže až sezona. Osobně to vnímám tak, že i když se hráč vrátí po nemoci, chvíli to trvá, než se do toho dostane. Ale i když tam byla ta 14denní pauza, tak si myslím, že určitý náskok by tam měl být. Zaměřovali jsme se na důraz do brány, aby byli rozdělení beci, útočníci, takže to určitě bylo ku prospěchu. A i ten letní dril se trochu rozmělnil na led a suchou přípravu. Myslím si, že příprava na ledě je pro nás důležitější, než někde běhat. Takže doufám, že se to takříkajíc „okotí“ a že se sezona povede.

Kladno patří ke špičce první ligy. Jak ho celkově vnímáte, jakožto soupeře?

Myslím si, že se jim vydařila loňská sezona, kdy suverénně vyhráli základní část. Jenže pak přišlo play-off, tedy to nejdůležitější, a s tím už se poprat nedokázali. Do vedení ale teď přišli noví lidi, jako Kabelka, Patýs (Pavel Patera, pozn. red.)… Evidentně se snaží do toho hodit trochu jiný trend, oproti minulým ročníkům. Hodně posílili, chtějí Kladno vrátit zpátky a chtějí být soudržní, hrát to hodně na tým. Dle mého názoru jim postup udělá jedině tým, ne jednotlivci. A takový trend teď budou razit.

Máte pravdu, do jejich kádru přibyla taková jména jako Burger, Pekr, Ton... Ti všichni už mají zkušenosti s play-off, a třeba i s baráží. Vnímáte to jako výhodu?

Myslím, že i to byla jedna z věcí, proč právě Kladno loni v play-off neuspělo. Proto nyní chtějí právě tu zkušenost, aby se z toho na začátku play-off hned… (větu nedokončil) Vrátili se tam kladenský kluci, jako třeba Bagr (Jiří Burger, pozn. red.), Toňák (Petr Ton, pozn. red.), a další. Budou to chtít hrát na odchovance a na zkušenost a věří, že tihle kluci budou chtít vytáhnout Kladno nahoru.

Boleslav má ale také spoustu nováčků v týmu – jak zapadli, jak se sehráváte?

Všechno jsou to kluci s dobrým charakterem, poslední roky se to tady taky hraje na tým, abychom byli soudržní. Ten tým nejvíc dokáže spolu, ne jednotlivci. Nebudu tady zmiňovat sezonu, kdy se spadlo a bylo tady spousta zvučných jmen. Tehdy si to hráči takříkajíc hráli na sebe a nehráli týmově. Myslím si, že trenéři razí teorii toho, aby byla kabina soudržná, jeden pracoval za druhýho. Aby když se na ledě udělá chyba, tak se to jeden za druhého snažíme zachránit.

Poslední posilou Bruslařů a dalo by se říct, že poslední tečkou za přestupy, je příchod finského gólmana Tuomase Tarkkiho – jak ten zapadl do týmu?

Je s námi necelý týden a jeho přípravu má na starosti především trenér gólmanů Radek Haas. Spíš chodí před našimi tréninky navíc. Myslím si, že to bude fajn kluk a co jsem tak slyšel, tak by se k nám měl hodit. (úsměv)

Zápas začínal vcelku netradičně, v 11:00 – berete to spíš jako zápas nebo jako zápasový trénink?

Já si myslím, že jsme profesionálové a ti musí být schopni hrát v kterýkoli čas. Nevidím v tom rozdíl, kdy hrajeme. Připravovali jsme se na něj jako na jakýkoli jiný zápas. Nepřišli jsme si jen tak zabruslit, chtěli jsme, aby to mělo určitou „štábní kulturu“ a všechny náležitosti od začátku. Ono se pak těžko přeskakuje na věci, které nejsou zautomatizovaný. A kde jinde si to vyzkoušet, než na přípravném utkání? Takže rozhodně to byl zápas, ne trénink.

Jaký význam přikládáte tomu výsledku?

Každý hráč chce vyhrávat a já jsem rád, že se vyhrálo. Ono to posiluje sebevědomí toho celého týmu. Jeden dá gól a chytne se. Navíc, i když se podaří takovej „šatnář“ (gól do šatny, pozn. red.). Na druhou stranu, minuta do konce zápasu a my bychom měli spíš hrát na to, že nedostaneme gól. Nemůžeme spoléhat na to, že dvě vteřiny před koncem dáme gól. Musíme i na ty přípravné zápasy chodit s tím, že hrajeme proti extraligovému soupeři, protože by nás potom v sezoně mohlo mrzet, že ztratíme tři body pár vteřin před koncem utkání. Za se na druhou stranu se ukázalo i to, že jsme schopni hrát to až do konce a urvat to i v samém závěru. Loni se nám podobný kousek povedl hned na začátku sezony proti Pardubicím, kde jsme taky těsně před koncem dali vítězný gól na 2:1. A o tom to je – být ti buldoci do konce zápasu a rozhodovat i třeba v poslední vteřině. Je super, že má tým takový charakter a chuť takové góly dávat a jít si za tím.

Poslední otázka – v zápase jste měl kapitánské céčko – jak jste spokojen vy se sebou a s týmem po odehraném zápase?

Jsem rád, že mě jako kapitána podrželi a že se vyhrálo. (smích) Ne, teď vážně. Určil mě pan Výborný, dostal jsem to příkazem. (smích) Doufám, že se mi dostalo důvěry, vzhledem k tomu, že tu nejsem první rok.

Děkujeme za rozhovor.