František Výborný bude v klubu konzultantem, David Výborný končí

Zkušený lodivod František Výborný přišel do kabiny a na střídačku Bruslařů bezprostředně po sestupu z extraligy na jaře 2012 a na pozici hlavního trenéra působil až do jara 2017. Za pět let práce dokázal za spolupráce svých kolegů pozvednout A tým BK Mladá Boleslav na úroveň, na jaké se Středočeši doposud nikdy ve své dlouhodobé historii nepohybovali. Nejenže je dovedl zpět do nejvyšší soutěže, ale také s nimi vybojoval vůbec největší úspěchy klubu – v sezoně 2014/2015 to bylo nejprve čtvrtfinále play-off a o ročník později pak dokonce semifinále. S ním ruku v ruce přišla i první účast na mezinárodním poli v podobě Ligy mistrů.

Františku Výbornému patří obrovské poděkování za všechnu práci, kterou pro BK Mladá Boleslav odvedl, a energii, kterou do něj vložil. Už navždy zůstane v klubové kronice zapsán zlatým písmem coby trenér, pod kterým si Bruslařský klub poprvé zahrál play-off nejvyšší české hokejové soutěže, a za jehož éry Středočeši dokázali, že mohou být dobrou hokejovou adresou.

Velké poděkování patří i Davidu Výbornému. Coby kapitán BK Mladá Boleslav v letech 2011 až 2016 odvedl pro klub rovněž obrovské množství práce a v kabině po sobě zanechal díru, kterou – jak se ostatně Boleslavští přesvědčili – není snadné zacelit.

František Výborný: Neodcházím, jen se budeme vídat jinak

„Zvažoval jsem, že bych ještě jednu sezonu coby trenér dal, i když letos mě to zdravotně celkem semlelo a psychicky to taky nebylo nic moc. Ale tady v Boleslavi jsem rád, v životě mě takhle oslovily jen dva kluby – Sparta a Boleslav. Skutečně jsem sem chodil rád, cítím se tu jako doma, je to moje rodina. Proto jsem moc rád a vážím si toho, že tu můžu dál zůstat. Nejsem si jistý, jak se tu moji novou pozici rozhodli pojmenovat, ale na tom nezáleží. Stručně řečeno budu kdykoliv k dispozici trenérům a realizačnímu týmu nějakou radou nebo skautingem. Troufám si říct, že za těch pět let, co jsem tu působil, jsem klub dostatečně poznal, a že k tomu všemu budu mít pořád co říct. Na závěr tohohle svého proslovu bych chtěl poděkovat fanouškům. Většinou fandí hráčům, ale já vím, že stáli i za mnou a to pro trenéry nebývá úplná samozřejmost. Když vyvolávali moje jméno, je to samozřejmě příjemné, ale taky zavazující. Nechtěl jsem zklamat. A věřím, že to tak vidí i oni. Určitě se nevidíme naposledy, jen se budeme vídat trochu jinak.“