Turnaj ve finském Turku byla obrovská zkušenost, říká Martin Škaloud

Martine, kde se vůbec vzala ta myšlenka vyrazit na turnaj ve Finsku?

Prvotní nápad byl můj a kolegy Ládi Lejska. Už na začátku sezóny jsme si říkali, že bychom nějakou takovou akci chtěli podstoupit. Perfektně se toho zhostil Jirka Kristek, což je rodič jednoho z našich hráčů a bývalý hráč A týmu, a někdy od září celou tu akci začal poptávat a zařizovat. Díky vlastně jemu jsme mohli odletět. A v neposlední řadě díky velké podpoře klubu a Města Mladá Boleslav.

Proč jste si vybrali právě Finsko? Měli jste tam nějaké kontakty?

To ne, pan Kristek poptával sever Evropy a v tomhle termínu, kdy bychom mohli letět, se naskytlo právě jen to Finsko.

To plánování asi probíhalo celou sezónu, že? Bylo třeba těžké přesvědčit i rodiče, aby se do toho zapojili?

Rodiče se přihlásili takřka okamžitě, ačkoli ten turnaj pro ně nebyl úplně levný. Ale do těch dětí to investovali. Musím říct, že o to byl opravdu velký zájem.

Můžete nám přiblížit, jak to vlastně celé probíhalo?

Sešli jsme se na letišti v Praze. Některé děti letěly vůbec poprvé, ale musím říct, že jsem to na nich vůbec nepoznal. Byly relativně v klidu. Po příletu do Helsinek na nás čekal autobus, kterým jsme vyrazili do Turku, což jsou asi dvě hodiny cesty. Hodili jsme si věci na hotel a přemístili jsme se rovnou na stadion. Ten byl na takovém zajímavém místě – obě ledové plochy byly v bývalém atomovém krytu, takže jsme přijeli na parkoviště a tam byla jen díra do země. Autobus nás svezl dolů a ještě ten první večer jsme odehráli přátelák. V něm jsme prohráli 0:7. Byli jsme hodně překvapení, jak jsou ty kluci šikovní, všichni byli poměrně obrovský. Náš největší kluk by byl u nich nejmenší. Tak jsme si říkali, že to asi na tom turnaji bude teda pěkný. Druhý den za námi přišel organizátor a omlouval se nám, že neměl nikoho jiného, kdo by proti nám hrál. Tak prý proti nám postavili o rok nebo dokonce o dva roky starší kluky, a že nám gratulují, že jsme to zvládli obstojně.

Druhý den už jsme vstoupili do turnaje proti týmu VG-62 Naantali, což je městečko asi 50 km od Turku. Vyhráli jsme nad nimi přesvědčivě 8:2. Byli asi nejslabší z těch, které jsme na turnaji potkali. Ještě ten den jsme hráli s EVU Vantaa Helsinki. Ten zápas jsme 2:5 prohráli a právě tohle mužstvo nakonec celý turnaj vyhrálo. Myslím si, že jsme byli lepším týmem, akorát jsme nebyli schopní dát góly. Následující den jsme hráli s domácím TuTo Turku a zvítězili jsme 4:1. Poté jsme hráli ještě s TPS Turku, které trénoval Saku Koivu, což je obrovská legenda finského hokeje a já bych ho přirovnal… No, je to takový finský Jágr. (úsměv) Jeho mužstvo bylo suverénně nejlepší z těch týmů, které jsme na turnaji potkali. Hrál tam i jeho syn, který byl z těch hráčů nejlepší. Nám se podařilo vyhrát 3:0. Na ten zápas koukali i ostatní trenéři všech těch týmů a myslím si, že to bylo takové finále toho turnaje.

Turnaj se hrál systémem dvě skupiny po pěti a vítězové šli rovnou do finále a druzí hráli o třetí místo atd., atd. Prohraný zápas s Vantou nás vlastně stál finále. Vantaa sice ve skupině také jednou prohrála, ale na vzájemný zápas skončila první. Takže na nás zbyl „jen“ boj o bronz. Porazili jsme tým Kura Musta 5:3. V utkání jsme vedli už 5:0 a v závěru jsme možná trošku nepochopitelně polevili. Zajímavé bylo, že každý tým z naší skupiny vyhrál svůj boj o celkové umístění na turnaji. Říkal nám to v průběhu organizátor, že ta skupina, ve které jsme hráli, byla nalosována jako silnější a tady v těch závěrečných zápasech se to jen potvrdilo.

Hned po zápase jsme dostali medaile, vyfotili jsme se a pokračovali na hotel. Ještě ten poslední den v pondělí před odletem jsme jeli na zimák zabalit si věci a odcestovali jsme do Helsinek, kde jsme si chtěli prohlédnout olympijský stadion, na kterém se odehrála letní olympiáda v roce 1952, v níž byl velice úspěšný pan Zátopek (pozn. red. pan Emil Zátopek zde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě). Ale bohužel stadion zrovna předělávají, dokonce to vypadá, že ho asi celý srovnají se zemí. Hned vedle byl stadion IFK Helsinki, bohužel zavřený, takže jsme se podívali jen zvenčí. Ale ještě vedle byl fotbalový stadion HJK Helsinki. Překvapilo nás, jak to všechno bylo na jednom místě a bez parkovacích ploch. Možná to bylo v podzemí, protože v okolí vůbec nic nebylo. Byli jsme trošku zklamaní, že jsme se nikam nedostali. Pak nás ještě řidič zavezl a ukázal nám Hartwall arénu, tam ale nikoho nepustí. Podívali jsme se, vyfotili a pak následovala cesta na letiště a cesta domů.

Jak to celý ten turnaj děti vnímaly? Předpokládám, že si to užily, ale program musel být určitě velmi náročný…

I pro nás to bylo náročné, to cestování a všechno kolem. Hotel byl 25 minut cesty autobusem, takže jsme buď museli strávit celý den na zimáku, nebo jezdit autobusem tam a pak zpátky. Úplně jednoduchý to opravdu nebylo, ale myslím, že se s tím ty děti popraly velice statečně, a i když na nich bylo vidět, že jsou unavené, tak jeden den na hotelu vydržely až do půl jedenácté řádit. Ale děti jsou takové samodobíjecí, takže to bylo docela fajn. (úsměv)

Jako trenér určitě můžete hodnotit. Máte pocit, že to těm dětem dalo hodně? A co vám trenérům?

Stoprocentně. Už jenom ta konfrontace s finským hokejem! Musím říct, že všech pět zápasů, pokud budeme počítat přátelák, tak vlastně šest. Všechny byly nadstandardní. Málo s kým takový zápas v domácí soutěži sehrajeme. Rozhodně to ukázalo na to, že Finové všichni do jednoho perfektně bruslí. Tam nebylo dítěte, které by špatně bruslilo. Jsou taky neuvěřitelně šikovní na hokejce a měli i herní myšlení. Než se člověk dostal k ledovým plochám, tak se přišlo do takové rozcvičovny, a tam jsme viděli děcka pořád s hokejkou a s malým pukem, jak si tam hrála, dělala žabičky, stahovačky. Na ledě to pak bylo vidět.

A dalo se tam něco „odkoukat“?

Tam se jenom hrálo, netrénovalo se. Víceméně jsme se ani s jinými trenéry nepotkávali, jen na té střídačce. Inspirativní bylo, jak jsou ti trenéři v klidu. Trošku pomáhali dětem ze střídačky, ale nemyslím si, že by jim něco vytýkali, spíš jim tím křikem na led chtěli poradit. Ale jinak bohužel jsme se tam my trenéři víc inspirovat nemohli. Spíš vymyslet to, abychom se jim v tom bruslení vyrovnali. Ale kdyby to už někdo v Čechách věděl, tak už se na tom dávno pracuje. (úsměv) Na druhou stranu ta jejich základna… Turku má cca 300 tisíc obyvatel a každé to mužstvo mělo svoje A, B i C mužstvo. Turnaj jsme hráli v AAA Elite, což je ta nejvyšší možná úroveň, ale ve stejném ročníku se tam hrálo AA a A, což jsou nižší turnaje. A domácí mužstvo TuTo Turku měli jeden tým s námi, dva týmy v tom nižším turnaji a jeden ještě v tom nižším. Každý ten klub má v každém tom ročníku cca 50 dětí, což je neuvěřitelné číslo. Přiznám se, že jsem moc nesledoval ty nižší soutěže, ale je jasné, že když je tam tolik dětí ve stejném ročníku, tak třeba z těch 200 se jich minimálně 10 naučí skvěle bruslit. Ale je dost možné, že tady tím počtem mohu trochu zkreslovat.

Máte v plánu podobnou zkušenost i pro jiné malé Bruslaře?

Zatím si nejsem moc jistý, ale musím říct, že to byla určitě dobrá zkouška a myslím si, že každá třída by o to určitě stála. Ale jak jsem už říkal, tak Jirka Kristek na tom od září denně pracoval a připravoval se na to, staral se. Za to mu patří obrovský dík, protože bez něj bychom tam určitě nebyli. Druhá věc je, že tady u té třídy byla veliká poptávka od rodičů, byli ochotní to zaplatit. Je otázka, jestli by to tak bylo také u ostatních tříd. A poslední věc je, že ročník 2006, se kterým jsme tam jeli, máme vážně dobrý. Myslím si, že v republice patří ke špičce. V dalších ročnících o tom bohužel nejsem tolik přesvědčený. Možná i díky tomu byla v rodičích vidina toho, že by se tam dal udělat úspěch.

Děkujeme za rozhovor.

Kompletní výsledky Bruslařů na turnaji

BK Mladá Boleslav – VG-62 Naantali 8:2 (Steklý 3x, Šindelář 2x, Lisler, Průšek, Biško)
BK Mladá Boleselav – EVU Vantaa Helsinki 2:5 (Steklý 2x)

BK Mladá Boleslav – TuTo Turku 4:1 (Zbudil 3x, Steklý)
BK Mladá Boleslav – TPS Turku 3:0 (Steklý 2x, Král)

Zápas o 3. místo
BK Mladá Boleslav – Kurra Musta 5:3 (Lisler 2x, Kraus, Průšek, Steklý)