Nebude to snadné, ale dáme do toho všechno a už teď se těšíme, zní z boleslavské kabiny

31. 3. 2008

Autor: Jitka Čechová

C h o m u t o v - Na jedné straně nezměrná radost a štěstí, na druhé smutek a žal. Ale tak už to ve sportu chodí. Mladá Boleslav, slavící v této sezoně 100 let od založení klubu, si nadělila krásný dárek - prvenství ve druhé nejvyšší české hokejové soutěži. Činnost hráčů v zelenobílých dresech tím ale nekončí, před nimi je ještě baráž. To ale trošinku předbíháme, pojďme se nejdříve podívat, jaká atmosféra vládla v kabinách těsně po finále a jak mluvili jeho aktéři.

Trenér Chomutova Martin Pešout mnoho důvodů k veselí pochopitelně neměl. Jeho tým sice odvedl dobrou práci, nestačilo to ale na jedno finálové vítězství. "Myslím si, že to všechno pro nás skončilo až příliš brzy a také krutě," smutní. "Nicméně musím kluky pochválit. Všichni, kdo ty čtyři utkání viděli, musejí uznat, že jsme do finále patřili, a že jsme byli rovnocenným soupeřem," chválí své mužstvo.

Ale ve sportu rozhoduje také pořádná dávka štěstíčka, což uznaly obě strany. "Hokej je z velké části o umu, bez štěstí ale málokdy dojdete daleko," konstatuje kouč Chomutova hořce. "Ale zvládli jsme to sportovně, za to jsem rád. Mladé Boleslavi gratuluji k výhře," dodává závěrem.

Zástupce mladoboleslavského týmu, asistent trenéra Leo Gudas zářil spokojeností. "S finálovou sérií jsme absolutně spokojeni. Chomutov byl silný a obtížný soupeř, a lepší stav než 4:0 na zápasy si už pochopitelně nelze přát," pochvaluje si, okamžitě ale vážněji dodává: "Díky tomu, jak jsme zvládli finále, budeme mít teď mnohem více času na regeneraci a přípravu na baráž!" Je tedy znát, že vítězství v první lize Boleslavští nijak nepřeceňují a do další bojů půjdou na sto procent.

A co zaznívalo přímo z kabiny? Kapitán Richard Král mluvil podobně jako Leo Gudas. "Dvakrát jsme vyhráli na penalty a měli jsme tedy tak trochu i štěstíčka," usmívá se spokojeně. "Poté, co jsme vyhráli sobotní utkání a šli do vedení 3:0 na zápasy, spadl Chomutov psychicky hodně dolů," komentuje tak nepřímo čtvrté finálové utkání. "Ale je to za námi, pořád musíme jet naplno, baráž volá!"

Pětadvacetiletý boleslavský útočník Tomáš Nouza byl vyhlášen nejlepším hráčem finálové série, velký význam tomu ale nepřikládá. "Je úplně jedno, kdo tohle ocenění dostal," říká nekompromisním hlasem ale s úsměvem na tváři. "Nehrajeme na žádné osobní trofeje, jsme tým!" A co Nouza řekl o blížící se baráži? "Momentálně jsme všichni dost unavení, ale to rychle opadne. Bude to těžké, o tom tady nikdo nepochybuje, ale dáme do toho všechno, chceme postoupit."

Václav Eiselt hlasy z kabiny uzavírá, s ním jsme mluvili převážně o týmu Ústí nad Labem, kde Eiselt, stejně jako další boleslavští hráči Sýkora, Drábek či Mazanec, hrál. "Ústí je nepochybně favorit, hráli extraligu," přiznává. "Ale my nedáme nic zadarmo! Hráli jsme těžké zápasy s Havlíčkovým Brodem, o Brně či Chomutovu ani nemluvím. Tenhle mančaft," ukazuje rukou do boleslavské kabiny, "je na tom teď po psychické stránce velice dobře. Každý hráč hrozně moc vyrostl," říká pyšně. "Těšíme se na Ústí. Bude mít sice výhodu, ale těšíme se a půjdeme do toho naplno."