Vyměnil bych cokoliv za play-off. Ale díkybohu za tohle, říká Jan Růžička
Honzo, v Chomutově jste čelil 61 střelám. Kdy naposledy jste si takhle zachytal?
Vůbec si něco takového nevybavuju. Podle mě jsem ještě takový zápas nezažil.
Brankáře to ale svým způsobem musí bavit, ne?
To jo, bavilo mě to. Ale byl jsem hrozně vyčerpaný. Vyřízený.
Domácí své šance takříkajíc dávkovali. V každé třetině měli přibližně 20 střel. Pak už navíc dominovali třeba i v boleslavských přesilovkách… Kdy to pro vás bylo nejhorší?
Přetlačovali nás pak třeba i při té naší dlouhé přesilovce ve třetí třetině. Ale bylo to dané dost tím, že už bylo vlastně rozhodnuto. Jinak co pro mě bylo nejhorší… Asi druhá třetina. Tam nás domácí zatlačili nejvíc. Ale zaplaťpánbůh, že jsme odskočili na 4:1 a dohráli to.
Vychytal jste čtvrtou výhru v řadě. To je pro vás určitě velké pozitivum…
Upřímně… (odmlčí se) Vyměnil bych cokoliv za play-off. Ale je to, jak to je. Bohužel. Teď musíme být rádi za to, že jsme utekli té prokleté baráži. Ten strašák je pryč a pro nás je to velká úleva.
Berete mi mou další otázku. Je to určitě velká úleva a taky radost, že jste se na tom mohl podílet?
Určitě ano, jsem rád, že jsem mohl týmu pomoct, a že jsem jen neseděl na střídačce. Brandon má bohužel nějakou virózu, nic vážného. Nikdy to ale není jen o jednom člověku. Dokázali jsme to my všichni.
Jak vy osobně hodnotíte celou tuhle sezonu? Odchytal jste 22 utkání v extralize, vnímáte ji tedy tak trochu jako průlomovou?
Asi ano, dá se to tak říct. Přiznávám, že jsem vůbec nevěděl, co mě v téhle sezoně čeká. Kolik toho odchytám, jakou důvěru budu mít. Snažil jsem se dobře pracovat na trénincích, taky jsem jezdil chytat za Ústí. Sám za sebe to nakonec hodnotím dobře. Myslím, že 22 zápasů v mé první sezoně za chlapy je hodně dobré číslo. Přál bych si, aby to mělo trochu veselejší konec, ale člověk by měl být skromný. Mohlo to být o dost horší.
Děkujeme za rozhovor.