Jan Plachý: Naše ambice a možnosti jsou větší, než jsme letos ukázali
Jak jste celou letošní sezonu prožíval a jaké pocity ve vás po jejím skončení převažují?
Od začátku jsem pociťoval velké naděje a velká očekávání. Přibližně od poloviny sezony pak už velký strach a obavy, aby z toho nebyl větší průšvih, než si dokážeme představit. Jsou nějaké dva týdny po konci ročníku a já jsem pořád ještě nesmírně zklamaný. Tohle jsem si nepředstavoval ani v tom nejhorším snu. Slovo „zklamaný“ je vlastně ještě docela mírné. Ty pocity jsou daleko horší.
Když jsme spolu mluvili před začátkem ročníku, bavili jsme se o tom, že věci se hodně změní, že bude třeba trpělivosti… Co byste dnes řekl na toto téma?
Už jsme se o tom párkrát bavili. Je těžké dělat před sezonou prohlášení o změnách, když je už za tři měsíce všechno jinak. Dá se říct, že jsem ze sebe v tomhle ohledu udělal pitomce. Ale ono sebelepší myšlenky, sebelepší plány se dají realizovat pouze tehdy, když se s tím všichni ztotožní a jdou si za tím. Což v tomhle týmu nebylo. Bylo to mužstvo, jak se tak říká, bez vůně a zápachu, schopné dát Brnu pět branek nebo vyhrát v neporažené Plzni a potom dostat šest gólů v Litvínově. Nikdo nikdy nevěděl, co se stane, jestli bude nálada bojovat nebo ne…
Ano, trpělivosti nebylo moc. Možná jsem mohl být trpělivější nebo některé věci udělat jinak, ale rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl a vrátit to nejde. Možná měl nejprve odejít sportovní manažer Bukač a měl jsem nechat ještě pracovat trenéra Augustu. Ale to už jsou jen taková kdyby… Je to pryč, stejně jako tahle špatná sezona.
Minulý týden v pátek jsme měli představenstvo klubu, udělali za tím vším definitivní tečku a přijali určitá rozhodnutí a opatření. Protože takhle se za Mladou Boleslav prostě hrát do budoucna nebude!
Kde hledat největší pochybení a kde pozitiva?
Těch pochybení je několik. Nový manažer Látal tvrdí, že mužstvo bylo špatně připraveno, a že bez běhání a jízdy na kole se dobrá letní příprava udělat nedá. Nedokážu říct, jestli to bylo právě tímhle. Osobně v tom hlavní problém nevidím. Hráči jsou profesionálové, trénovali dopoledne, a pokud měl někdo z nich dojem, že mu to nestačí, mohl trénovat i odpoledne. Pokud vím, spousta z nich to dělá i během sezony.
V čem já osobně vidím největší problém, bylo složení týmu. Spousta bezemočních typů bez vyloženého lídra v mužstvu. Velká obměna kádru, téměř celá nová obrana, totální neproduktivita… To jsou podle mě hlavní důvody toho, proč to bylo takové, jaké to bylo.
Bohužel nejhorší z toho byla ta neemočnost, to, že se kabina neuměla semknout, pořádně se takříkajíc nasrat. Když trochu teklo do bot, tak vyhrát pět nebo šest zápasů a dostat se z toho. Chyběli bojovníci, nosiči vody. Všichni si mysleli, že jsou hvězdy. Což si samozřejmě mysleli špatně. Hvězdy teď budou hrát finále, zatímco my už máme třetí týden dovolenou.
Pár pozitiv se ale samozřejmě najít dá. Jedním z nich je brankář Růžička, který si velmi hlasitě řekl o pozici jedničky pro příští sezonu. Dalším je střelec Orsava, který dal víc jak 20 branek a když na sobě bude dál pracovat, může jít rozhodně výš. Velký potenciál vidím v obránci Němečkovi. Když se ještě trochu vyhraje, bude z něj parádní bek. Pochvala patří ještě i Žejdlovi za ty jeho „last minute“ branky. Kdyby je nedal, šli jsme do play-out se stejným počtem bodů jako Jihlava.
Bruslaři měli relativně do posledních chvil šanci na postup do předkola. Na rozdíl od minulého ročníku se jim to ale nepovedlo. Vidíte coby nejzásadnější kolaps v zápase s Olomoucí?
Po 14 letech, co jsem u boleslavského hokeje, už mám na věci celkem nos a relativně brzy poznám, jak na tom mužstvo bude. Už v začátku sezony, kdy jsme prohráli asi sedm zápasů o gól (ačkoliv jsme jinak hráli dobře), jsem měl tušení, že se blíží problémy. Posledním signálem pro mě byl říjnový zápas na Spartě, kdy jsme byli jasně lepší, v první třetině jsme jeli asi pětkrát sami na branku, ale prohráli 2:3. Pak už to šlo z kopce. Vámi dotazovaný zápas s Olomoucí už nerozhodoval nic. Předtím jsme měli čtyři výhry v řadě, pak domácí prohru s Libercem, hned na to výhra v Plzni. Zbývalo šest zápasů, z toho čtyři jsme hráli doma. Jenže jsme prohráli dobře rozehrané utkání s Hradcem, Vítkovicemi, Olomoucí v prodloužení. V zápase s Třincem šlo už o body do play-out. Byla spousta šancí se z toho dostat. Jenže tohle mužstvo prostě nemělo na to, aby se jich chopilo.
Naopak play-out zvládli rychle a jasně, hrozba baráže nad Boleslaví nevisela dlouho. Ukázal tady tým sílu?
Tým ukázal sílu v zápase s Jihlavou, kterou doma přejel. Tím bylo rozhodnuto. Pak už se jen dohrávalo. Nelze z toho dělat další závěry.
Připouštěl jste si, že by baráž mohla přijít?
To jsem si připouštěl velice silně. Víte, já to říkám každou sezonu – že baráži se chci za každou cenu vyhnout. Je to ve mně silně zakořeněné. Pokud hrajete osm baráží za sebou, neustále nahoru a dolů… Už z toho máte určitý blok. Nevím, jestli bych to zvládl...
Jak vnímáte letošní podporu fanoušků?
Nevím, co bychom měli fanouškům vyčítat. Jsme malé město se 40 tisíci obyvateli. Na naše zápasy chodí pravidelně 3,5 až 4 tisíce lidí, to je 10 % veškeré populace ve městě. Ukažte mi klub, kde můžou říct to samé. Když jen trochu hrajeme, fandí se a je skvělá atmosféra. A že se lidé už nemohli dívat na naše přešlechtělé květiny, které pěstujeme ve skleníku? No, já se na ně už taky nemohl dívat. A to jim mám ještě každý měsíc dávat výplatu. Chápu jejich protesty. Na druhou stranu – v zápase s Třincem, kdy jsme nutně potřebovali povzbudit a uhrát si nějaký náskok před play-out, to nebyl úplně šťastný protest. Jarda Látal měl můj obdiv, že šel ten transparent sundat.
V klubu se letos oproti minulým letům protočilo víc lidí, než tomu bylo v nedávných sezonách. Budete se to snažit zase nějak „ustálit“?
Věděli jsme, že po pěti letech trénování Franty Výborného se vydáváme na jinou cestu. Taky jsme věděli, že to nebude jednoduché. Vznikl nový tým, byla to velká změna. Byl to velice mladý tým a neměl tolik zkušeností a sehranosti. Vhodně ho doplníme o pár jmen a budeme věřit, že to tentokrát bude fungovat. Letos v létě žádné velké zemětřesení nebude. Zase chceme trpělivě pracovat a budovat.
Jak hodnotíte oslavy 110 let? Není škoda, že neměly lepší hokejovou kulisu?
Oslavy 110 na ledě moc nevyšly, ve výročním zápase s Olomoucí nás postihl fatální kolaps, o tom už jsme ostatně mluvili. Na druhou stranu ta večerní oslava, moderovaná Liborem Boučkem ve ŠKODA AUTO Muzeu, byla vynikající. Bylo skvělé vidět hráče posledního desetiletí Tomáše Nouzu, Richarda Krále, Davida Výborného a další. Opravdu to byl podařený večer a já moc děkuji za jeho organizaci.
S jakým hodnocením zavřete letošní sezonu do pomyslného šuplíku?
Co se týká nějakého finálního hodnocení této sezony, je to moje druhá nejhorší sezona za těch 14 let, co jsem v klubu. Vnímám to tak. Obrovské množství nenaplněných očekávání – ať výsledkových nebo osobních ambicí jednotlivých hráčů. Nechci a nebudu psát jednotlivá jména a kritizovat je tu, vyhráváme i prohráváme jako jeden tým a to včetně mě. Nezbývá než se z toho poučit, vrátit se k bojovnosti a srdci, které jsme měli v první play-off sezoně a v té následné semifinálové. Pevně věřím, že nejsme na sestupové dráze. Loni desáté místo, letos jedenácté. Tohle nikdo nechce. Naše ambice a možnosti jsou větší. Přijdou noví hráči, myslím, že více než dobří. Budeme mít silné mužstvo, jsem o tom přesvědčen. Vrátíme se do play-off.
A s čím byste rád otevřel šuplík se sezonou 2018/2019?
S jednou výraznou změnou – přitvrdím směrem k týmu a to výrazně. Už nebudu ten dobrák, co všechno přejde. Pokud hráči nebudou plnit to, co mají, nebudou pracovat, bojovat za klub, nebudou v Boleslavi hrát. Nebudu brát ohledy – ani na hráče, ani na funkcionáře.
Děkujeme za rozhovor.