Splněný cíl je trochu něco jiného než úspěch, hlásí Vondrka

Michale, nejdříve k té situaci, která rozhodla. Co říkáte na ten gól? Byl to takový ten se štěstím...?

Já jsem to tam nějak viděl, když jsme hráli to oslabení a já dojížděl do obranného pásma. S kluky jsme se bavili, že náš obránce to chtěl nějak vyhodit, ale jak to bylo rychlé, náš gólman snad do toho píchnul, a jak já jsem dobrzďoval, tak mi ten puk píchnul do brusle a ono se to odrazilo někomu, který to měl vlastně do prázdné brány. Už nevím, kdo dával ten gól, ale je to nešťastný, prostě to k tomu patří. To je úplně jedno, jaký je to gól.

Jaký moment mrzí nejvíc celkově z celé série?

Nejvíce mě mrzí první dva zápasy, protože jsme tady nastoupili jako banda nějakých študáků a hobíků. Oni nás tady vycvičili, vůbec jsme na to nebyli připravení. Vůbec to nechápu, vůbec jsem to nepochopil, a to nejvíce mrzí. Samozřejmě si můžeme říkat, že jsme ten zápas předevčírem doma mohli vyhrát, prohráli jsme si ho sami na konci taky takovým zbytečným třetím gólem, ale to jsou takové kdyby. Tyhle maličkosti prostě v play-off rozhodují a Liberec se stal zaslouženě vítězem.

Co jste po těch zmíněných dvou zápasech změnili?

Snažili jsme se hlídat předbrankový prostor a vůbec ten prostor, z kterého se dávají nejvíce góly a ono nám to vycházelo. Srovnali jsme s nimi krok. Chyběly prostě takové ty detaily, měli jsme nějaké šance, nedali jsme je, oni dali a to prostě rozhodlo.

Když jsme u těch detailů nebo herních situací, tak na přesilovky to je 5:1 pro Liberec. Vzhledem k tomu, že nepadalo moc gólů, byl tohle jeden ze zásadních prvků, že?

No samozřejmě, hlavně v tom posledním zápase. Přesilovky byly z naší strany tragédie. Prostě hrozné. Táta mi říkal před zápasem, že když pískne rozhodčí faul, tak ať za ním radši přijedu, že to vypadá, že to vůbec nechceme hrát. Je to samozřejmě s nadsázkou, ale my to prostě musíme nějak vypilovat, protože to rozhoduje zápasy v sezóně normální a už vůbec v play-off. Takže to je další aspekt, na který vyhráli Liberečtí.

Napadá mě, v porovnání se základní částí, jestli nechyběl Lukáš Žejdl, protože ten chodil na přesilovky...?

To je další věc, ty zápasy se hrají ve vyšším tempu, asi větším nasazení, ve větším sledu za sebou. Těch zápasů je hodně a my jsme byli celkově pobouchaní. Spousta hráčů nehrála, protože jsme měli nekompletní kádr, tím to já vůbec nijak neomlouvám. Absence Žejdlíka je samozřejmě znát.

Jak hodnotíte sezonu jako celek?

Já už jsem to říkal nesčetněkrát, začalo to prostě naprd. I když jsme v tom létě vyhrávali, tak jsme většinou vyhrávali proti týmům, které byly plné juniorů, až třeba na ten turnaj v Německu, kde se nám to docela povedlo. Pak začala liga a bylo to špatné. To se otočilo potom, co přišli noví trenéři. Já jsem to říkal klukům v kabině, když jsem jim děkoval za tu sezónu. Říkal jsem jim, že si myslím, že i to nás stmelilo, že jsme chtěli i po té výměně trenérů dokázat, že tým máme dobrý. Všichni makali, nikdo to nevzdal. Všichni se snažili plnit to, co noví trenéři přinesli.

Proti Zlínu vás držel Jan Růžička, v tomto zápase Gašper Krošelj. Připsal si 41 zákroků. To je možná také důvod, proč jste došli do play-off a v tom play-off docela dlouho vydrželi.

Samozřejmě, já musím říct, že gólmani nás drželi celou sezónu a díky nim jsme tady. Díky nim jsme postoupili proti tomu Zlínu, Růža chytal neskutečně. Teď se tam vyměnili a chytal zase Gašper. To je prostě týmová práce.

Michale, nebyla znát už únava na vás, přece jenom desátý zápas v sedmnácti dnech?

Já bych ani neřekl. Mně se vůbec nelíbilo, jak jsem v tomto zápase hrál. Nemohl jsem se do toho nějak dostat a moc jsem nebyl na puku, ale nepřisuzoval bych to únavě, protože se znám a myslím si, že to bylo kvůli něčemu jinému.

Myslela jsem celý tým...

Já bych řekl, že jsme na tom byli fyzicky docela dobře, i když oni nás asi přestříleli, měli asi víc střel než my a opticky měli asi víc ze hry, ale my jsme mohli pohrozit přesilovkami, ale my jsme je prostě nevyužili, tak je to taková tragédie. Myslím že fyzicky, co jsem koukal na kluky a ptal jsem se jich, tak to nebylo špatné.

Zase jste v Liberci třikrát prohráli. Už je to dvacet proher v řadě, skoro 9 let. Čím to je?

Já vůbec nevím. Tyhle statistiky samozřejmě kolem mě prošly, myslím, že v půlce sezóny. Je to škoda, tentokrát jsme k tomu měli blízko. Samozřejmě je to tím, že jsme nedali víc gólů než oni.

Čtvrtfinále berete jako úspěch nebo spíše jako splněný cíl?

Splněný cíl je trochu něco jiného než úspěch. Já jsem tam klukům říkal celou dobu, že i když jsme měli nějaký vytyčený cíl, tak když se dostaneme přes něj, tak nás to přece nemůže uchlácholit, a že chceme dál. My jsme chtěli postoupit, chtěli jsme vyhrávat. Je to pro nás zklamání.

Děkujeme za rozhovor.