Jsem na klučičí hokej zvyklá, říká jediná žena v boleslavském dorostu Tereza Mazancová

16. 4. 2019

Autor: Lukáš Chuchválek

M l. B o l. - Bruslaři již mají delší čas po sezóně a došlo na její bilancování. Tentokrát přinášíme článek z oblasti, které se v Mladé Boleslavi dosud nedostávalo přílišné pozornosti, a to ženský hokej. Na boleslavském kluzišti se totiž prohání i mladá, talentovaná Bruslařka Tereza Mazancová (na snímku), jež v Boleslavi působí již jedenáct let a obléká i český reprezentační dres. S reprezentací U16 získala ve dvou předešlých sezónách dvakrát stříbro v Evropském poháru žen, který je neoficiálním mistrovstvím Evropy, a na mistrovství světa U18 v Japonsku s týmem skončila sedmá. V národním dresu dosud odehrála celkem 86 zápasů. V následujícím rozhovoru popsala právě skončenou sezónu, jež strávila v týmu boleslavského dorostu, v reprezentaci žen do osmnácti let i dospělých a v závěru sezóny hrála za ženský tým Příbrami, kterému pomohla k zisku mistrovského titulu.

Terezo, v končící sezóně jste působila v boleslavském dorostu, v ženském týmu Příbrami a v reprezentaci. Zhodnotila byste její začátek?

Před sezónou jsem trénovala s dorostem v Boleslavi. Pak v červenci přišla akce s ženskou reprezentační osmnáctkou (U18) a letěly jsme na sedmidenní vývojový kemp do finského sportovního střediska ve Vierumaki. Po návratu jsem stihla dovolenou u moře a pak se šlo v Boleslavi na led. Následovala reprezentační akce na Slovensku koncem srpna, kde startoval Turnaj čtyř zemí. Potom jsem ale nemohla na čas hrát.

Co se stalo?

Ze Slovenska jsem si přivezla nějaký bacil a doktoři nezjistili, co přesně to bylo. Projevovalo se to ale jako celkové oslabení organismu, a tak jsem musela trochu zvolnit a nestihla jsem začátek extraligy dorostu.

Naštěstí to netrvalo dlouho. Popsala byste váš odložený start do sezóny?

Když jsem se dala do kupy, stihla jsem za dorost dva nebo tři zápasy a na začátku října jsem odletěla s reprezentací U18 na pokračování Turnaje čtyř zemí ve finském Kuortane. Potom další měsíc jsme sehrály dva přáteláky s reprezentací U18 Japonska v Tachově.

Zažila jste na začátek pěkně bohatý reprezentační program. Co v nároďáku následovalo?

Z Tachova jsem byla povolána do reprezentačního týmu dospělých žen a odjela na závěrečnou část Turnaje čtyř zemí v Monthey ve Švýcarsku, někdy v polovině listopadu. Pak na začátku prosince jsme měly s U18 reprezentační kemp a další turnaj Čtyř zemí, který se konal v ruském Stupinu. Potom jsme měly ještě přípravný kemp na mistrovství světa osmnáctek. Hned po Vánocích, 26. prosince, jsem odjížděla znovu na kemp, měly jsme před mistrovstvím ještě jeden v Litoměřicích. Po jeho skončení jsme odletěly rovnou na mistrovství světa, které trvalo až do 13. ledna. Konalo se v Obihiru v Japonsku, na ostrově Hokkaidó.

Bylo to již vaše druhé mistrovství světa v kategorii do osmnácti let. Jak se vám v tomto roce dařilo?

Hned na začátku jsem měla smůlu. Během tréninku mě při blokování střely nastřelila spoluhráčka do palce na levé ruce, který dost natekl a hodně bolel. Proto ruka nefungovala, ale v půlce turnaje se to zlepšilo díky našemu doktorovi. Nakonec mi tam padly dvě branky.

Jaká jste byla parta a jak to tam fungovalo?

Jako kolektiv jsme začaly dobře a myslím, že jsme byly dobrý kolektiv v kabině i herně na ledě. Chtěly jsme dosáhnout na medaili, což se nám bohužel nepovedlo. Všechny důležité zápasy jsme prohrály o gól. Nakonec jsme skončily na sedmém místě. Po skončení šampionátu jsme cítily, že to byla promarněná příležitost a hodně nás to všechny mrzelo.

Jaké dojmy jste měla z Japonska? Užívala jste si to tam?

Bylo to super, jak mistrovství světa v Japonsku, tak prostředí. Celkově Japonci byli příjemní, hodní a ptali se, jestli něco nepotřebujeme. Jídlo bylo také vynikající, byly na výběr japonská i evropská jídla. Ze začátku tam byla nervozita, ale pak to z nás spadlo. Obihiro je moderní město, které není tolik odlišné od evropských. Jen tam jsou jiné památky a druhy stromů.

Po mistrovství vás znovu povolali do reprezentace dospělých žen. O co se jednalo?

Přišla pozvánka na Turnaj šesti zemí, hraný v první polovině února, opět v Rusku. Tentokrát to bylo v Dmitrovu a skončily jsme na čtvrtém místě.

Jaké to pro Vás vůbec bylo, když jste byla pozvána do reprezentace ženského A týmu poprvé?

Poprvé jsem s A týmem byla na akci na konci předešlé sezóny. Bylo to pro mě něco úplně nového. Byla jsem z toho fakt nervózní. Holky, co v té reprezentaci hrají, jsou převážně studentky, co hrají v zahraničí. Skoro nikoho jsem tam neznala a byla jsem nejmladší ze všech. Bylo to pro mě v porovnání s reprezentací U18 či s dorostem za kluky něco nového, i co se týče herních stránek.

Když jste tedy byla nejmladší, jak vás ostatní holky přijaly?

Pár starších holek jsem tam znala z Příbrami. Některé holky, co hrají za Příbram, byly v reprezentacích, takže mě seznámily s ostatními. Ty, co mě neznaly, mě přijaly dobře. Bavily se se mnou a já byla z toho, jak mě braly, příjemně překvapená. Daly mi dokonce i pár rad do budoucna.

Nyní v závěru sezóny, když se konalo čtvrtfinále play-off mužů, jste byla s osmnáctkovou reprezentací v Liberci. Sehrály jste přípravné zápasy s reprezentací Austrálie. Jaké byly?

Hrály jsme proti týmu dospělých Australanek, který hraje v druhé divizi mistrovství světa žen. Právě se připravovaly na mistrovství své divize a sehrály dva přípravné zápasy s námi, aby se trochu sehrály. Z mého pohledu to byly dobré zápasy. Sice jsme oproti nim měly trochu navrch a vyhrály jsme 11:2 a 5:1, ale byla to pro nás také dobrá zkušenost, protože za nás do zápasů nastoupily spíše mladší hráčky. Příští sezónu totiž bude hrát za U18 můj ročník spolu s novými hráčkami z mladší kategorie.

Nyní se vraťme k vašemu působení u boleslavského dorostu. Jaké to pro holku je, nastupovat do zápasů a tréninků se samými kluky?

Hokej s kluky hraju v Boleslavi už jedenáct let, takže jsem na klučičí hokej zvyklá. V žácích to bylo v pohodě a do tak sedmé, osmé třídy nebyl mezi holkou a klukem rozdíl. Pak se ale hra začala přiostřovat a z ledu jsem odcházela potlučená a s modřinami. U kluků a holek se v tu dobu projeví rozdíly ve fyzické síle a rychlosti. Nejtěžší je pro mě hra do těla, to v klučičím hokeji omezuje hodně.

V první půlce sezóny jste si přitom v dorostu vedla při zápasech výborně…

Kluci se za ten půlrok hodně zlepšili. Mezi repre akcemi jsem s nimi stále trénovala a občas mě trenéři postavili i na extraligový zápas, ale většinou jsem už pak chodila hrát zápasy za dorost B.

Vlivem reprezentačních akcí jste byla dost zaneprázdněná a od prosince jste extraligu dorostu už nehrála. Měla jste alespoň čas sledovat spoluhráče v bojích o play-off? Chodila jste je podpořit?

Na dálku jsem sledovala každý jejich zápas přes onlajny a naživo jsem stihla přijít podívat se jen ve dvou domácích zápasech. Akorát mě moc mrzí, že jim to play-off uniklo o ten jediný bod. Chtěla jsem se jít podívat, jak budou v tom play-off hrát, moc jsem jim to přála. Třeba bych se také ještě dostala na led.

V sezóně jste nastupovala ještě za extraligový ženský tým Příbrami. Jak jste se k nim dostala?

Už minulou sezónu jsem hrála za tým pražské Slavie - ženy, který je vlastně dnešní Příbram. Tým totiž přešel pod město Příbram a přejmenoval se. Takže jsem tam pro tuto sezónu hrála na hostování ve dnech, kdy nebyly zápasy za dorost Boleslavi. Zápasů jsem za ně moc nestihla, jen pět během základní části a oba dva finálové v březnových bojích o titul.

Popsala byste, jak v Příbrami sezóna proběhla a jak dopadla?

Naše extraliga žen se skládá pouze ze čtyř týmů. Příbram s Karvinou se přetahují o první příčku a Litvínov s Kladnem zase o tu třetí. Tato skupina se za poslední roky nezměnila. Po základní části (šestkrát každý s každým – pozn. redakce) se hraje finále prvních dvou týmů, třetí tým se udrží a čtvrtý tým hraje s prvními celky obou skupin 1. ligy žen tříčlennou baráž. V této sezóně extraligy žen Příbram vyhrála první místo a pohár.

Jak dlouho už hrajete ženský ligový hokej?

Začala jsem ve dvanácti letech za Berounské Lvice, kam mě pozval asistent reprezentačního trenéra tehdejší kategorie U15. Stihla jsem sice jen sedm zápasů, ale poznala jsem, že dospělý ženský hokej v 1. i ve 2. lize pro mě nebude problém. U žen se nehraje kontaktní hokej jako u kluků, je to víc o bruslení a šikovnosti. Poslední dva roky hraju ženskou extraligu za Příbram a dřívější Slavii Praha - ženy, kam mám z Boleslavi hostování do ženské ligy. Obě sezóny jsme završily mistrovským titulem.

Na jaké pozici hrajete, jakou máte roli v týmu?

V Příbrami hraji stejně jako v Boleslavi i v reprezentaci na postu křídelního útočníka. V reprezentaci se to střídá s pozicí centra. Ve všech týmech hraji roli té, která má dávat společně s ostatními z lajny góly. Za reprezentaci U16 jsem byla v první lajně a v U18 v první nebo druhé, jak kdy. Chodíme tam hodně na přesilovky i oslabení. V Příbrami hraju křídlo se zkušenějšími holkami z první lajny. Holky jdou hodně do brány, a tak jsem měla v sezóně víc asistencí než branek. V Boleslavi za dorost B ode mě také čekali góly. V dorostu A jsem nastupovala ve čtvrté lajně, kde jsme měli zabrat na maximum, abychom mohli v dalších zápasech do třetí.

Jak bude pro vás vypadat následující sezóna? Budeme vás i nadále vídat v bruslařském dresu u dorostu?

Určitě bych chtěla dál tady v Boleslavi trénovat a hrát s kluky v dorostu. V reprezentaci budu příští sezónu spadat nadále pod osmnáctku, budu tam nejstarší.

Máte nějaké ambice v ženském hokeji? Čeho byste chtěla dosáhnout?

Plánuji nejdříve dostudovat střední školu tady v Boleslavi a pak uvidíme. Jednou z možností je univerzita v Americe a hrát univerzitní ligu NCAA. Ráda bych získala medaili na některém příštím mistrovství světa a zúčastnila se Olympijských her.

Děkujeme za rozhovor.