Petr Haken: Hokej v Mladé Boleslavi šel neuvěřitelně dopředu

Petře, do Mladé Boleslavi jste se vrátil po několikaleté pauze. Proč tento krok?

Mladou Boleslav beru jako domov. Návrat sem mám spojený s rodinou, žijí tu moji rodiče i rodiče mé manželky. Co se týče profesní stránky, nad nabídkou od Radima Vrbaty a Jana Plachého jsem chvíli přemýšlel. Dělal jsem trochu jinou práci, která mě hodně bavila, ale nakonec pro Boleslav rozhodlo, že mi chybělo trénování.

Tehdy jste tady dělal asistenta Miloslavu Hořavovi. Mluvili jste spolu teď někdy?

Ano, viděli jsme se po strašně dlouhé době a probrali pár věcí. Musím říct, že i on hrál v mém rozhodování určitou roli. Jsem moc rád, že jsme si opět mohli popovídat o hokeji i o životě, probrat situaci v Mladé Boleslavi z jeho pohledu. S ním je to vždy úžasná debata, je to skvělý člověk.

Vaši trenérskou kariéru jste začínal u A-týmu, poté jste se přesunul k mládeži. Proč?

Když jsem tu ještě hrál a zároveň chodil na vysokou školu, tak jsem v rámci praxe začínal u trénování malých dětí. Hrozně mě to bavilo! Začínal jsem opravdu u těch nejmenších, po dokončení školy tu vedl i žákovskou kategorii, poté coby asistent působil u dorostenců a nakonec přišla nabídku na práci u A-týmu. Tenkrát to pro mě byla trochu novinka. Můžu to přiznat, nebyl jsem ještě úplně připraven na to, abych dostal celé mužstvo na starost. Zároveň rád vzpomínám na spolupráci s tehdejšími trenéry, od každého z nich jsem si něco vzal a došlo mi, že trenér se může leccos naučit i od hráčů. Do budoucna mi to hodně pomohlo.

V Mladé Boleslavi jste si už něčím prošel. Dokázal byste své zkušenosti se zdejším prostředím z minulosti nějak srovnat se současností?

Prostředí pořád poznávám, přeci jen to není tak dlouhá doba. Poznávám i lidi a s těmi, které zatím tolik neznám, se určitě chci seznámit více. K té předchozí otázce mě ještě napadá jedna věc. Podle mě se jednalo o správný vývoj, protože u mládeže si může člověk spoustu věcí vyzkoušet, což mezi dospělými už tolik nejde. Pomohlo to i při angažmá v Liberci, kde jsem trénoval juniory. Práci s mladými kluky mezi sedmnácti a dvaceti roky beru jako ideální školu. Měl jsem i výhodu v tom, že na mě nikdo netlačil. Vždy je to snazší, když k sobě máte ty správné lidi, kterých jsem určitě už několik potkal. Pokud jde o Mladou Boleslav, vše tu šlo neuvěřitelně dopředu, což je vidět i na tom, že klub dostal status akademie. Na stadionu je k dispozici i spousta nových věcí, ať už pro děti nebo pro samotné hráče.

Mezi mládežnické trenéry v klubu patří i osobnosti boleslavského hokeje, jmenovitě třeba Václav Pletka nebo bratři Vrbatové, zároveň s nimi pracuje řada mladých a perspektivních koučů. Přijde vám to správně namíchané?

Ano, tohle složení se mi líbí. Museli jsme udělat pár změn, někdo se rozhodl dále nepokračovat, ale jednalo se jen o malé zásahy. Trenéři zůstali skoro všichni ve stejných kategoriích jako minulou sezonu. Jedinou změnou je má přítomnost u dorostu, navíc nám vzniklo ještě mužstvo deváté třídy, které by mělo sloužit jako mezistupeň. Jsem hrozně rád, že do toho ostatní trenéři šli a že tu i nadále chtějí pracovat. Jejich rozložení je správné. Každý zná svou kategorii, zná dané hráče, tím pádem mají všichni velkou výhodu a můžou kluky jen posouvat a připravit je pro další kariéru.

Jak důležitá bude nově vzniklá kategorie deváté třídy?

Jedná se o jakýsi přechod mezi žákovskými kategoriemi a dorostem. Jsem moc rád, že se tato kategorie vytvořila, sám jsem toho byl zastáncem. Na svazu jsem prosazoval, aby kluci mohli v žákovském hokeji zůstat ještě o rok déle, protože rozdíl mezi hráči, co čerstvě přišli do dorostu, a těmi staršími byl obrovský. Vyspělost těch hráčů byla diametrálně odlišná hlavně na začátku sezony, postupem času se to zlepšovalo. Moc kluků se v sestavě ani neudrželo, takže si myslím, že devátá třída jim dává možnost ještě trochu dozrát a lépe se připravit na přechod mezi dorostence. Doufám, že se ukáže, že někteří hráči z ročníku 2005 budou schopni do dorostu pravidelně naskakovat. Věřím, že na sobě kluci budou pracovat, nadále rozvíjet svůj potenciál a třeba navážou na třetí místo z mistrovství republiky.

V předchozích letech jste působil v Liberci, v Brně či na svazu. Dá se říci, že jste si za tu dobu udělal v mládežnickém hokeji jméno? Cítíte na sobě tlak nebo očekávání ostatních?

Jestli jsem si udělal jméno, musí posoudit někdo jiný. Ale určitě jsem si něčím prošel a těší mě, že jsem všechny ty možnosti dostal. Kdybych zůstal na jednom místě, asi bych těch zkušeností a zážitků neměl tolik. Cítím to tak, že každá zkušenost vás nějak posune, ať už dobrá či špatná. Kdybych se měl zmínit třeba o Liberci, tak podmínky tam mají úžasné. Navíc spolupracují s farmou v Benátkách nad Jizerou, kde si hráči mohou vyzkoušet dospělý hokej. Ale není to jen o podmínkách, hodně záleží i na tom, jací jsou v klubu lidé, jak s hráči pracují. I v menším klubu, který nemá takové zázemí, je možné s dobrým trenérem a správným přístupem hráčů dosáhnout úspěchu. Tím nemyslím Mladou Boleslav. Ta dle mého názoru patří mezi větší a kvalitnější kluby v republice. Nakonec je vlastně jedno, jestli máte větší halu nebo lepší podmínky. Naopak by to pro mladé kluky měla být motivace k tomu, aby se do takového prostředí díky svým výkonům dostali. V rámci práce na svazu jsem objížděl jednotlivé kluby a viděl, že záleží jen na přístupu dětí, rodičů a trenérů.

Máte už třeba nějaké ohlasy od rodičů?

Zatím jsme měli jen schůzku naši kategorie dorostenců, kde jsem poznal rodiče od kluků. Rádi bychom udělali nějaký meeting se všemi rodiči, kde bychom se jim my, nově příchozí, představili a nastínili jim naši vizi pro nejbližší budoucnost. Podporu rodičů určitě potřebujeme. Z vlastní zkušenosti vím, že rodiče musí fungovat jako trenérovi partneři a zároveň věřit tomu, že dávají své děti do správných rukou s tím, že se z nich stanou nejen dobří hokejisté, ale i kvalitní lidé.

Zároveň jste přebral funkci Martina Vejvody, tedy pozici sportovního manažera mládeže. Co bude náplní této práce? Jak to vše plánujete stíhat?

Mám výhodu, že s lidmi, co se mnou jsou u dorostu, tedy s Davidem Vrbatou a Václavem Pletkou, se známe už od dětství. Díky tomu víme, co od sebe čekat, a jsem si jistý, že mě kluci zastoupí, když budu mít jiné povinnosti. Rozhodně to nehodlám šidit, to určitě ne. Trénování mi opravdu chybělo, moc se těším na dennodenní kontakt s týmem a práci s mladými hráči. S Martinem Vejvodou se známe už delší dobu, nedávno jsme spolu řešili i nějaké záležitosti v rámci mé práce na svazu. Post sportovního manažera u mládeže jsem si vyzkoušel už v Brně. Je potřeba hodně komunikovat s trenéry a snažit se řešit věci okolo všech kategorií tak, aby byly propojené. Samozřejmě k tomu patří sledování hráčů z jiných týmů či doplňování kádrů. Jsem rád, že zdejší trenéři to vzali jako vzájemnou spolupráci a neberou mě jako svého nadřízeného.

Radim Vrbata dal už častokrát najevo, že na mládeži mu hodně záleží. Dá se očekávat její větší provázanost s A-týmem?

S Radimem jsme se o tom bavili ještě předtím, než jsem sem nastoupil. Musím říct, že i to hrálo roli v mém rozhodování, protože zájem o propojení tam z jeho strany určitě je. K tomu, aby klub komplexně fungoval a vychovával si vlastní hráče, tu máme velice dobrý základ. Jedním z našich cílů je i to, abychom v budoucnu nemuseli draze nakupovat. Spíše chceme, aby se A-mužstvo mohlo opírat o naše odchovance. Už nyní máme meetingy s trenéry áčka. Řešíme to, jak bude vypadat jejich příprava či herní styl, to samé i u juniorů či dorostenců. Myslím si, že nastolená cesta je správná.

Děkujeme za rozhovor.