Cílem je postoupit do play off, říká trenér B týmu Jiří Zörkler
M l. B o l. – Mladoboleslavský B tým se sezónou 2019/2020 doznal značných změn. Došlo k několika hráčským změnám, ale zejména na výměnu na trenérských postech. Celek totiž převzal jako hlavní trenér Jiří Zörkler (na snímku). Mužstvo zaznamenalo velice úspěšný vstup do nové sezóny a až do druhé poloviny prosince vedlo tabulku své východní skupiny Krajské ligy mužů Středočeského kraje. Jaká je aktuálně nálada v týmu? Jak je náročné skloubit hokej s civilním zaměstnáním hráčů? A jaké vyhlídky dává Jiří Zörkler týmu do závěru sezóny? Nejen na tyto otázky přišla řeč v předvánočním rozhovoru.
Pane trenére, do sezóny jste vstoupili velice dobře a až prakticky do Vánoc jste vedli tabulku krajské ligy, nyní jste třetí. Tak dobré výsledky B tým v minulosti moc nepředváděl a vaše výsledky budily pozornost. Jak tedy vstup do této hokejové sezóny jako hlavní trenér hodnotíte?
Přišel jsem k tomu týmu nově a v podstatě jsem ani nevěděl, jak se ta soutěž vůbec hraje, co od toho můžu čekat a podobně. Proto jsem se na to docela důsledně připravoval. Důsledně jsme trénovali, měli jsme dobrou účast na tréninku, z čehož to vyplývalo. Myslím si, že hráči po těch předešlých sezónách věděli, že se pohybovali na dně tabulky a to nechtěli, takže byli pracovití. Především díky tomu, že byli hráči zodpovědní, jsme zápasy vyhrávali. Teď po sérii devíti výher na nás přišlo trochu uspokojení, mysleli jsme si, že to v těch zápasech půjde samo, urazili jsme hokejového boha a prohráli jsme teď dva tři zápasy, ve kterých jsme byli lepší, jen jsme nedali rozhodující gól. Pokud góly chceme dát a hrajeme hokej, tak uděláme individuální chyby a bohužel pro nás se to těm soupeřům vždy snad ze sta procent podařilo potrestat.
Jak je kádr stabilní? Sestava se často liší, tak jak ji „lepíte“?
Kádr není moc stabilní. To byl na začátku, bohužel někteří hráči kvůli pracovním záležitostem odešli, například Libor Bartoš, který skončil. K tomu se přidávají pracovní povinnosti všech hráčů, samozřejmě v tom hraje roli i zranění. Na začátku listopadu jsme začali usilovně shánět nové hráče na doplnění kádru. Teď máme dlouhodobě zraněného Petra Zvolenského, zraněný je také Protivný, Milan Ficek a Lukáš Christov hrají polozranění, Michal Ficek má školní povinnosti většího řádu, než bychom potřebovali…takže jsme se pokoušeli doplnit kádr. Přišel Dominik Ďuráč, který se vrátil z hostování v juniorce Benátek, do Poděbrad na hostování jezdil Tomáš Holoubek, tak jsme se domluvili s klukama, že než aby jezdil na hostování do stejné soutěže, tak zůstane tady u nás. A pokaždé mužstvo samozřejmě obohatí, když přijdou hrát junioři, protože ti kluci jsou dobře trénovaní, dobře bruslí, hru oživí. Bohužel ne vždy jsou k dispozici, ale když ano, je to pro nás velká posila.
Mluvil jste o tom, že je pro vás někdy těžké, aby se hráči sešli v dostatečném počtu, proto se zeptám, jak velká konkurence je pro vás nedaleký Jičín, kterému se výrazně v sousední Krajské lize mužů Libereckého kraje daří? Za Jičín hraje spousta bývalých hráčů, co dřív působili v boleslavské mládeži. Napadají mě třeba někdejší kapitáni Zdeněk Borovec nebo Jan Prokop, ale i další…
Já to moc neřeším. Je to kraj a myslím si, že je důležité, aby kluci hráli tam, kde se cítí dobře. S Honzou Prokopem jsem třeba mluvil a on studuje v Hradci Králové, pro něj je daleko příjemnější jezdit do Jičína. Nebo Zdeněk Borovec, ten je z Jičína, takže je pochopitelné, že hraje doma. Ti další kluci tam jsou většinou kamarádi, kteří spolu hráli celé mládí, takže je pochopitelné, že chtějí být spolu a je to dobře. V této úrovni soutěže je důležité, aby si hráči hokej užívali. Nevnímám to jako konkurenci.
Jaké si dáváte cíle do zbytku té sezóny? Zatím jste v tabulce vysoko, proto se nabízí, že byste mohli mířit vysoko…
Náš cíl je postoupit do play off a hrát play off. Jak jsem zmínil, tak abychom uspěli v play off, je potřeba se pravidelně scházet na trénincích. Zpočátku jsme měli tři tréninky týdně, což si myslím, že bylo dobře, protože jsme byli dobře připravení. Účast se ale rozmělňovala, kluci mají práci, rodiny nebo podnikají a není to vůbec jednoduché přijít trénovat třikrát týdně. Takže jsme to stáhli ze třech tréninků na dva, abychom měli vyšší účast. Ve chvíli, kdy jsme to udělali, tak jsme začali mít zraněné a nemocné hráče, takže účast se tolik nezvedla. Pokud ale kluci můžou, tak vždycky přijdou. Jsou poctiví a jsem překvapený z toho, jak pracují.
Jaký je ten přechod od dorostu, který jste dříve trénoval, k mužstvu, jež působí v Krajské lize mužů? Jiné to je určitě v tom, že netrénujete tak často a nemáte ty hráče pořád k dispozici tady, například na ubytovně mládeže…
V dorostu nebo v žácích je to v uvozovkách profesionální hokej. Ti hráči jsou ve škole a z ní přijdou na trénink, jiné starosti a povinnosti v podstatě nemají. Pokud v těchto kategoriích kluci nejsou nemocní nebo zranění, tak jsou na trénincích vždycky, což tady u B týmu máme zranění, ta jsou navíc ještě častější než u těch mladých hráčů, k tomu se pak přidávají pracovní povinnosti, takže to je větší rozdíl. No a samozřejmě ty dospělé hráče víceméně jenom rovnáte. Srovnáš je do nějakého systému, který chceš na ledě hrát, aby měl nějakou tvář, kterou se mužstvo prezentovalo. Kdežto v dorostu a podobných kategoriích se hráči ještě rozvíjejí, hlavně individuálně. Je tedy potřeba je rozvíjet, tady už opravdu vše směřuje k tomu hrát zápas.
Je to tedy tak, že je režim u B týmu uvolněnější, víc na pohodu a jde spíš o to užít si ten hokej a neřešit za každou cenu to, jestli máte dost bodů a podobně?
To bych neřekl. Já jsem třeba překvapený kvalitou soutěže. Čekal jsem, že soutěž bude mít horší kvalitu. Souvisí to taky s odebráním kategorie, protože dřív byl mladší dorost, starší dorost a juniorka, zatímco dnes jsou už jen dvě kategorie. Snížila se věková hranice u juniorů, takže spousta hráčů vypadla. A co si budeme povídat – my hrajeme s mužstvy jako jsou například Popovice, což je jejich áčko. Dále hrajeme třeba s Čáslaví nebo Černošice a podobně a u těchto všech mužstev jsou to jejich A týmy. Na to se tedy zaměřuje chod celého toho klubu, kdežto my jsme tady B tým, kluci, kteří si jdou zahrát opravdu jen pro radost. Ale ta situace je taková, že kdyby si šli zahrát jen pro radost a měla by to být jen legrace, tak jsme na chvostu tabulky a body nesbíráme. Takže až takový rozdíl to není a co se týče mého přístupu, tak já si myslím, že není o moc jiný. Kluky tlačím dopředu a snažím se na ně být samozřejmě přísný. Ti hráči to berou perfektně a kluci v tomto věku chápou, že máme stejný cíl. Ti mladí si zase někdy myslí, že jim chce někdo ublížit, když jim něco řeknete, ale tady u B týmu hráči vědí, že nikdo nikomu nevytýká chybu proto, že by mu chtěl ublížit, ale proto, že je to v zájmu celého mužstva.
Děkujeme za rozhovor.
