Čtvrté místo je velký úspěch, hodnotí sezónu Adam Zbořil

Jak po týmové stránce hodnotíte uplynulou sezónu?

Pozitivně, protože se nám celou sezónu dařilo. Myslím si, že jsme neměli žádné výkyvy, což vedlo k tomu, že jsme skončili čtvrtí. To je velký úspěch.

Bohužel ale po základní části. Play-off nebylo. Jak vás to zasáhlo? Tedy to, že sezóna skončila vlivem něčeho, co nemůžeme nijak ovlivnit?

Nikdo z nás nemohl ovlivnit to, co se stalo ve světě. To nikdo nezměníme. Nějaké zklamání nebo naštvání musí jít bokem. Teď je důležité, abychom všichni byli zdraví a od září mohla pokračovat další sezóna.

Zůstaňme ještě u předchozí sezóny. Byl jste druhým nejproduktivnějším hráčem v klubových statistikách hned po Pavlu Skalickém. Jak jste spokojený po osobní stránce s tím, jak základní část proběhla?

S mými výkony jsem spokojený. Na druhou stranu se člověk nesmí uspokojit a měl by furt chtít víc. Je to pro mě motivace, abych předváděl jen to nejlepší.

Jaký pro vás byl přechod ze Slovenska do české extraligy?

Řekl bych, že to nebylo nic dramatického. Hokej je ve světě docela vyrovnaný, ať už je to Česko, Slovensko nebo Finsko či Švédsko. Tam rozdíly nejsou tak velké. Myslím si, že jsem se s tím popral dobře. Teď bude jen na mně, abych to dokázal znovu.

Z hlediska kanadského bodování to pro vás v seniorském hokeji byl zatím nejúspěšnější ročník právě po tom předchozím v Nových Zámcích. Čemu přičítáte to, že vám to v Boleslavi tak sedlo?

Myslím si, že je to tím herním stylem a také tím, že jsem tady dostal důvěru. Taky k tomu vedla zranění několika mých spoluhráčů, díky kterým jsem ten prostor dostal. Řekl bych, že jsem ho dokázal zužitkovat, ale na druhou stranu, kdybych u sebe neměl hráče jako byl v tu dobu Michal Vondrka, právě Pavol Skalický nebo Kuba Klepiš, tak si myslím, že by to bylo obtížné ty body dělat. S takovými hráči se totiž ty body dělají jednoduše nebo daleko lépe, než kdybych hrál ve čtvrté lajně. To je ale logické.

Naznačil jste, že vám mimo jiné pomohl hodně Michal Vondrka. Jak vás zasáhlo to, že se nakonec rozhodl odejít do Pardubic?

Bylo to jeho rozhodnutí. Měl jsem ho svým způsobem jako mentora. Vždycky se mnou mluvil o situacích na ledě, jak by to šlo lépe udělat nebo, co jsem měl udělat. Myslím si, že jako tým nás jeho odchod nijak nezastihl, že se tu držel nějaký ten standard, který se tu nastavil. Řekl bych, že jsme to udrželi.

Server isport.blesk.cz vás označil v přehledu nejpodceňovanějších hráčů Tipsport extraligy za nejpodceňovanějšího hráče z boleslavského týmu. Označil byste i vy sám sebe za podceněného s ohledem na to, co se od vás možná čekalo a co jste nakonec předváděl?

Já se na takové věci nedívám. Na druhou stranu jsem sem přišel překvapit. Nikdo ode mě neočekával žádné velké věci. Myslím si, že jsem byl v době příchodu do české extraligy taková velká neznámá. Pro mě to bylo super.

Jaké je pro někoho jako jste vy, který máte 171 cm, hrát proti velkým hráčům z Tipsport extraligy, kde se hraje poměrně důrazně? Co třeba musíte dělat jinak než hráči, kteří mají o 10 cm víc?

Jsem takový typ hráče, který je spíš silový nebo agresivní. Do situací, kde se můžu jednoduše zranit s hráčem, který má o 10 nebo 15 kg víc a o 20 cm víc, tam se člověk nemůže hnát a musí to hráč spíš hlavou, chytře. Když se podíváte na hokej, dnes to už není jenom o srážení, je to o té chytrosti a hlavně o bruslení. Takže dnes ti velcí hráči mají s bruslením problém a metr od rozhodčích na pískání faulů je úplně jiný, než byl třeba před 10 lety. Takže si myslím, že pro malé hráče je to daleko výhodnější, protože když hráč bruslí a soupeř používá hokejku, tak se to dneska už všechno píská jako fauly.

Řekl byste tedy, že dobrou zbraní vás nebo třeba Oscara Flynna je právě rychlost a šikovnost?

Ano, protože hlavní je krytí kotouče a neustálé bruslení. Potom už z toho plynou situace na ledě, kdy člověk musí být i chytrý. Myslím si, že právě bruslení a šikovnost je dnes to, co se na hokeji cení. Takový je trend hokeje.

Působil jste docela dlouho ve Finsku, popište prosím, jaké jsou rozdíly mezi finským a českým nebo třeba slovenským hokejem.

Ve Finsku se hodně bruslí, je to o nich známé. Na druhou stranu oni tím, jak chtějí dělat všechno na plno a hodně rychle bruslit, tak nevyužívají své šikovnosti a chytrosti, kterou mají, protože každý sprint, jaký jedou s pukem, chtějí na 150 %. A pak v té hře vzniká mnoho chyb, protože oni nedokáží využít tu jejich šikovnost. Na Slovensku bych řekl, že je tam hokej svým způsobem tvrdší než třeba tady v Česku. Tam jsou hráči šikovní, ale chtějí hrát takový ten agresivní styl hokeje, každý souboj dohrát, seknout... A v Česku jsme chytrý národ, hokej se tu hraje chytřeji, my furt budeme hledat nějakou nahrávku, prosekávačku, žabičku nebo nějakou stahovačku. Prostě něco, jak svým způsobem soupeře očůrat. Myslím si, že každý herní styl má nějaké své specifikum.

V čem byla podle vás letos největší síla Bruslařů?

To už se tady řeklo několikrát. Bylo to to nasazení a herní styl, kdy jsme furt v pohybu a chceme napadat, bruslit. Jsme strašně nepříjemní pro každého soupeři. Každému z nich se proti nám hraje těžce, protože jsme de facto nestáli. Jediný zápas jsme nestáli ve středním pásmu, že bychom čekali na chybu soupeře. My jsme prostě soupeře nutili dělat chyby naším pohybem a to nás zdobilo celý rok.

Překvapilo vás to, jakým způsobem byla extraliga vyrovnaná a do poslední chvíle neměl nikdo nic jisté, nebo jste to tak trochu čekal?

Nečekal jsem to. Když se podíváte na předchozí ročníky extraligy, tak většinou prvních pět nebo čtyři týmy byly odskočené a zbytek tam byl někde od pátého do desátého místa. Nečekal jsem, že to bude tak vyrovnané.

Pojďme ještě k posezónnímu dění. Skončili jste dřív a teď máte poměrně dost volného času. Jak jej trávíte, když vezmeme v potaz to, co se aktuálně kolem šíření koronaviru odehrává?

Volný čas trávím teď tady v Boleslavi. Volný pohyb osob je teď nějak omezený, takže se nehrnu nikam, kde by bylo hodně lidí. Zdraví máme totiž jenom jedno a nikdo nechce, aby ho postihlo to, co se teď děje. Radši trávím čas doma, kde si třeba zacvičím nebo zahraji nějakou videohru. Teď je to takové těžké, moc se toho dělat nedá.

Děkujeme za rozhovor.