Přesně před šesti lety Bruslaři slavili postup do extraligy
Začneme stručným ohlédnutím za sezónami, jež tomu předcházely. Boleslav oslavila 100leté výročí v roce 2008 návratem do nejvyšší soutěže po 70 letech. V extralize setrvala čtyři roky, kdy se nedařilo vyhýbat se bojům o záchranu a nakonec Bruslaři v roce 2012 sestoupili.
Tato rána však klubu nakonec pomohla uvědomit si, že to nešlo dál dělat jako dosud. Byl angažován velezkušený trenér František Výborný a jako cíl byl vyhlášen okamžitý návrat. Důležitým činitelem byl i nový formát baráže, jenž nahradil dosavadní sérii na čtyři vítězná utkání za dvanáctikolovou minisoutěž čtyř týmů. A v té museli Bruslaři skousnout velmi hořkou pilulku v rozhodujícím zápase a setrvali v 1. lize.
Sezóna 2013/2014? Jednoduše snová
Fanoušci, hráči i vedení byli po předešlém nezdaru pochopitelně zklamaní, avšak směle vyhlásili cíl ve stylu „znovu a lépe“. Tým posílil například sparťanský veterán Michal Broš, jehož velice dobře znali jak kapitán týmu David Výborný, tak trenér František Výborný, jemuž pomáhal coby asistent Marian Jelínek (oba na snímku vpravo). Dále se z Třince vrátil Tomáš Klimenta. Jinak zůstal tým ve svém jádru víceméně pohromadě.
Je potřeba upozornit na tehdy nově zavedené pravidlo v profesionálních soutěžích o povinném nasazování hráčů juniorského a dorosteneckého věku, které vedlo k přesunu mnoha ostřílených extraligových hráčů do 1. ligy, a tak se soutěž celkově zkvalitnila. V kádru Bruslařů pak junioři dostávali příležitost se ukázat.
Už příprava napověděla, že byl sestaven skvěle seřízený stroj, což Bruslaři potvrdili i v ligovém ročníku. Přesto chvíli trvalo, než si vydobyli první příčku prvoligové tabulky, i vlivem nečekané konkurence ze stejného kraje, která se pro začátek soutěže zrodila v podobě medvědů z Berouna.
Od 10. kola však Boleslav 1. lize jasně dominovala, naprostou většinu zápasů vyhrála a občas zaznamenala jednozápasový výpadek. Stalo se pouze jedinkrát, že by dvakrát po sobě hráči odjeli z ledu s prázdnou, a to ve dvou venkovních utkáních v závěru základní části.
Ačkoliv mnohé výsledky vyznívaly pro Boleslav na první pohled jasně, kdy například Litoměřice, Beroun nebo Most přestříleli Bruslaři rozdílem šesti branek, trenéři i hráči často poukazovali na fakt, že role favorita soutěže je složitá. Slabší týmy se na ně chtěly vytáhnout, a tak se proti Boleslavi snažily hrát lépe než proti jiným soupeřům. I tak si Bruslaři v období od půlky prosince do téměř konce ledna užívali dvanáctizápasovou sérii bez porážky, než je přibrzdila marodka.
Trápit Bruslaře se snažili hlavně rivalové ze stejného kraje, a to na začátku sezóny už zmíněný Beroun a na jejím konci Benátky nad Jizerou, které tehdy koučoval ambiciózní trenér Filip Pešán a dařilo se mu pojetím hry, tvrdou hrou a také jeho mediálních výstupů na tiskových konferencích udělat z okresního derby třaskavou čtvrtfinálovou sérii. Pozor si hráči museli dát i na výrazně posílenou Olomouc, účastníka baráže předešlé sezóny. Olomouc a Benátky byly jedinými soupeři, kterým se povedlo porazit v základní části Boleslav dvakrát. Zajímavostí je, že výše zmíněná dvanáctizápasová série začala po porážce 4:3 po nájezdech na benáteckém ledě a skončila porážkou 1:3 v odvetě na boleslavském ledě.
Shrnutí základní části
Základní část tedy Bruslaři zakončili s 19bodovým náskokem na prvním místě (126 bodů za 39 výher, 3 po pr., 3 prohry po pr. a 7 proher).
Střelecky se nejlépe dařilo tehdy služebně nejstaršímu hráči Tomášovi Nouzovi, jenž v Boleslavi tehdy působil již desátou sezónu. Vstřelil 34 gólů a na 23 dalších asistoval. Zdatně mu sekundoval Tomáš Klimenta s 22 brankami a 36 asistencemi. Dalšími výraznými střelci byli Michal Broš s 19 góly a Milan Mikulík s Radanem Lencem shodně po 16 gólech.
Nejlepším nahrávačem ročníku byl kapitán David Výborný, jenž nahrával na 42 branek. Při odehraných 40 utkáních to znamenalo průměrně každý zápas jednu. Druhým nejlepším byl Tomáš Klimenta, který díky svým 36 asistencím vyhrál kanadské bodování v klubu s 58 body. Avšak ty ke smůle nestačily na absolutního výherce bodování základní části Tomáše Čachotského z Dukly Jihlava, jenž jich získal o 7 více. Bruslaři však ve statistikách obsadili 2. až 5. místo.
Play-off: vyhecovaná série s Benátkami a hladká příprava na baráž s Třebíčí
Osud Boleslavi přisoudil do čtvrtfinále 1. ligy Benátky nad Jizerou. Bruslaře nečekalo vzhledem k problémům, jaké soupeř z jižní části okresu dělal už v základní části, nic lehkého. Hlavním faktorem byl nejspíš jejich trenér Pešán, který tým posílil o několik opor Liberce. Dle Lukáše Pabišky byli trenéři Benátek koncem základní části přítomni v boleslavském hledišti na zápasech. Filip Pešán zároveň působil u libereckých Bílých Tygrů jako asistent generálního manažera a tyto vazby mohly ještě více vyburcovat benátecké hráče, neboť se v průběhu další sezóny vracel jako hlavní trenér do Liberce. Pozornost tehdy vyvolala tabule postavená před benáteckou kabinou s třemi motivačními hesly o zodpovědnosti a disciplíně.
Boleslav se musela vypořádat se zraněním kapitána Výborného i s marodkou, kterou si přenesli do play-off už ze základní části. Za soupeře nastoupil do pěti zápasů velice namotivovaný brankář Marek Schwarz, takže série byla zápasem dvou boleslavských odchovanců, přičemž Roman Will byl také ve výborné formě. Bruslaři se dokázali na tvrdost Benátek adaptovat a ušetřen jí nebyl ani gólman Will, jenž dle svých slov byl z Ameriky na tvrdou hru do brankáře zvyklý. První tři zápasy Boleslavští vyhráli přesvědčivě 5:2, 3:1 doma a pak 5:2 venku, avšak dle komentáře Mariana Jelínka na konci třetího duelu to nebyl moc pohledný hokej a doslova připomínal spíše wrestling na ledě. Hodně se vylučovalo a hráči na obou stranách nasbírali mnoho trestních minut. Jak bylo tehdy vidět, soupeři si nic nedarovali a pro Boleslav rozhodly lépe sehrané přesilovky.
Tvrdá hra pokračovala i ve čtvrtém zápase, který už Boleslav nezvládla a padla 2:3, neboť Benátky přizpůsobily vývoji svou taktiku a více si dávaly pozor na boleslavské přesilovky. Leckdo si tehdy asi řekl, jedna prohra nevadí, doma to skončíme. Ale proti semknutému a nic nedarujícímu soupeři v tomto okresním derby to neplatilo. Boleslav podlehla 4:5 poté, kdy ji zradila koncovka, přičemž daleko více střílela. Série se vrátila za stavu 3:2 na zápasy do Benátek a panovaly obavy, zda to Bruslaři zvládnou. Přes vlažnější začátek vyhráli zápas nakonec 2:0 a celou sérii 4:2. Bruslaři tedy zvládli přejít přes asi nejtěžší překážku v prvoligové sezóně.
Semifinále s Třebíčí už ale podobné grády nemělo. Místo tvrdé hry přišel spíše takticky pojatý hokej s obrazem hry, který Boleslavi vyhovoval více. Horáckou Slavii přehrála 4:0 na zápasy. To byl velmi zřetelný rozdíl oproti předešlé sezóně, kdy se Třebíč proti Boleslavi shodou okolností rovněž v semifinále prezentovala daleko urputnějším hokejem a měla vyšší ambice než v tomto ročníku. Bruslaři se po tomto vítězství mohli těšit opět na baráž. Na přípravu měli k dispozici dlouhých 10 dnů.
Bruslaři opět extraligoví, společně s Olomoucí
Do dvanáctikolové baráže postoupili kromě Boleslavi i kohouti z Olomouce, kteří si tuto soutěž osahali už předešlou sezónu. Extraligovou příslušnost hájily celky Piráti Chomutov a Rytíři Kladno. Pro Bruslaře to byla již sedmá baráž v řadě.
Zatímco proti Pirátům a proti Olomoucí to byly vyrovnané a většinou těsné zápasy, s Kladnem převažovaly výrazné výhry. Hned v prvním kole roznesli Bruslaři Kladno 6:1. Avšak s Olomoucí a Chomutovem přišly problémy a po dvou prohrách klesli na nepostupové pozice. Vše si vynahradili v pěti následujících duelech, kdy zabrali a získali 13 bodů z 15, byť ani tyto zápasy nebyly jednoduché a pouze ten s Kladnem měl hladký průběh. Rozlosování nebylo úplně příznivé, neboť na Boleslav vyšel formát obsahující dvakrát tři utkání venku po sobě, jednou v 3. až 5. kole a pak v 9. až 11. kole.
Výhra nad Olomoucí 4:1 dala Bruslařům naději na jistotu postupu už po 9. kole, na které zamířili do Chomutova. Piráti se hrozícímu sestupu bránili zuby nehty a na svém ledě Boleslav, na kterou dolehla tíha učinění toho posledního kroku, přetlačili. Nicméně tato prohra přinesla pozitivní vzpruhu a hráči Boleslavi další zápas na ledě Kladna zvládli.
Avšak díky předešlé prohře s Chomutovem už tyto tři body nestačily, a tak rozhodnutí přišlo v duelu na olomouckém ledě, kde se střetly týmy na první a druhé pozici. Jednalo se o zápas, v němž se radovaly z postupu do extraligy oba týmy, dopadl 5:4 po prodloužení. Byla tak k vidění nevídaná euforie před zraky vyprodané stařičké olomoucké plecharény u obou celků. Poté se ještě odehrál jeden zápas proti Chomutovu, který nemohl již nic změnit.
Brankář Roman Will, jenž odchytal celé play-off a v baráži na většinu zápasů přepustil místo zkušenějšímu Michalu Valentovi, tehdejší úspěch bezprostředně po zápase s Olomoucí okomentoval slovy: „Prožíval jsem neskutečnou euforii a obrovskou radost ze splnění našeho snu. Vedla k tomu hrozně těžká cesta, ale ten cíl stál za to.“ Není divu.
Pozoruhodná byla tato chvíle pro obránce Ctirada Ovčačíka, který v dané sezóně nastupoval za oba týmy, a tak se vlastně mohl radovat dvakrát. Vzpomínal: „Na začátku sezony jsem byl krátce v Olomouci a absolvoval jsem tu nějaké rozhovory, ve kterých se mě novináři ptali, jestli mají Olomoučtí na extraligu. Já sám jsem tu tehdy tu kvalitu cítil a věděl jsem, že to budou hodně nepříjemní soupeři.“
V kádru tehdy působili i hráči, kteří brali postup jako závazek k odčinění nezdaru, jehož byli o dva roky dříve součástí. Mezi ně patřil i Boris Žabka: „Postupem jsem si splnil osobní cíl, protože jsem tady s týmem před dvěma lety spadl z extraligy. Jsem moc rád, že se to povedlo, že jsem u toho mohl být a tu šanci jsem dostal.“
Tehdejší trenér František Výborný splněný cíl popsal jako obrovskou odměnu, a že ta dřina, nadneseně krev, slzy a pot za to stály. Měl radost, ale také cítil vyčerpání: „Abych byl upřímný, tak ta únava je dost velká. Byla to dlouhá sezona, mnohdy opravdu hodně náročná. Fyzicky to prostě hodně stálo a co si budeme povídat, hrábli jsme si na dno i psychicky.“ Oslavovat rozhodně bylo co, nejen postup. Díky koncepci, která se tady za působení Františka Výborného nastolila, byla tato baráž pro Bruslaře do dnešních dnů poslední.
Fotografie z oslav si můžete připomenout zde:
Oslava postupu v Olomouci
Oslava postupu v Mladé Boleslavi
Kádr Bruslařů
Zde je seznam hráčů, kteří zasáhli do alespoň jednoho zápasu sezóny 2013/2014, včetně vyzkoušených mládežníků.
Brankáři: Roman Will, Michal Valent, Jan Růžička.
Obránci: Milan Toman, Roman Němeček, Ctirad Ovčačík, Tomáš Protivný, David Pojkar, Eric Meland, Josef Jindra, Lukáš Bohunický, Jiří Kurka, Boris Žabka, David Kulich, Dax van de Velden, Jaroslav Souček, David Bernad.
Útočníci: Tomáš Klimenta, Michal Broš, Tomáš Nouza, David Výborný, Milan Mikulík, Radan Lenc, David Vrbata, Lukáš Pabiška, Pavel Musil, Jan Starý, Tomáš Jiránek, Marek Loskot, Richard Jarůšek, Tomáš Demel, Martin Látal, Martin Koudelka, Zdeněk Kubica, Jiří Rys, Ladislav Marek, Lukáš Volf, Patrik Podsedníček, Petr Kuchta, Ivan Ďurač, Jakub Frolík, Jakub Kotala.
