Majitel Jan Plachý: Je to zvláštní a složitá doba, ale zvládneme to

Pane Plachý, přiznávám, že z vašeho loňského hodnocení sezony mi v hlavě utkvělo slovo „turbulentní“. Letos ho ovšem použít nemůžete, že? Jestli něco Bruslaře provázelo v sezoně 2019/2020, byla to naopak vyrovnanost. Vždycky říkáváte, že si přejete jediné – klid na práci, žádné velké zvraty. Byl jste tedy letos spokojený?

Klid si vždycky přeji proto, že naše minulost je bohatá na spoustu stresu a změn v průběhu sezón a to je něco, co prostě člověk zažívat nechce. Myslím, že z toho logicky vyplývá odpověď na další část vaší otázky: ano, jsem moc spokojený, přesně takhle jsem si to vždycky představoval – řešit jen kosmetické věci a to ještě navíc v klidu a bez časového presu. Snad mimo menší krize v podobě domácího zápasu s Litvínovem jsme neměli slabší období. Celkem v pohodě jsme si došli ke čtvrtému místu po základní části.

Bolí o to víc ukončení sezony z důvodu pandemie koronaviru? Ponesete si v sobě ten otazník „co by bylo, kdyby...“? Nebo už jste to hodil za hlavu?

Nejsem typ snílka, žiju v realitě a ta je taková, jaká je. Spekulovat o tom, kam jsme mohli dojít, kde jsme teď mohli být… Je zbytečné o tom přemýšlet. To se radši budu věnovat něčemu, co můžu ovlivnit.

Pojďme ještě na chvíli k té sezoně jako takové, začala bych u trenérů. Loni jsme se bavili, že budete rád, pokud dokážou navázat na práci, jakou tu rozjeli s kolegou Hořavou. Tahle očekávání asi vyšla beze zbytku, že?

Po trenéru Výborném, který byl v klubu dlouho a někam tým dovedl, máme po menší odmlce opět trenéry, kteří mají vize, mužstvo posouvají, pracují s ním, motivují ho a neustále zlepšují, což jsme přesně chtěli. Věděli jsme, že s Milošem Hořavou tohle všechno přijde a byť se rozhodl odejít, Radim Rulík a Pavel Patera v tom skvěle pokračují a řekl bych, že dokonce všechno ještě vylepšují. Já jsem s nimi a jejich realizačním týmem moc spokojen a doufám, že i oni vidí Mladou Boleslav jako štaci, kde by mohli pobýt delší čas a skutečně mužstvu vtisknout svou tvář. Což skvěle nastartovali už loni.

Jestli se letos o něčem hodně mluvilo, pak o vnitřní síle týmu. Týmu, který nikdy nic nevzdává, o čemž vypověděly i mnohé některé už rádoby ztracené zápasy. Byl jste s letošní stavbou týmu a jeho duchem spokojený?

Vnitřní síla týmu je určitě velká, je hodně cítit, jak dobrá a soudržná parta kluků to je. A k těm rádoby ztraceným zápasům… Já jsem v tomhle trochu při zemi. Ano, byly to dobré zápasy, z naší strany slušné obraty. Na druhou stranu jsme ale i ztratili rádoby vyhrané zápasy. První utkání v Liberci, první zápas na Spartě, doma prohraný zápas s Litvínovem… V konečném součtu je poměr otočených a zbytečně ztratných zápasů asi vyrovnaný. To jen takové malé rýpnutí. (úsměv) Jinak mužstvo bylo neskutečně vyrovnané, drželi jsme v podstatě 15 útočníků. Když nebyla zranění, byla tam obrovská konkurence, což všechny posouvalo dopředu. Nikdo nic nevypustil, všichni makali a chtěli být v sestavě.

Sportovní ředitel Radim Vrbata s tím sice začal už loni, letos se ale jeho práce projevila pravděpodobně ještě o něco víc. Pochvalujete si práci sportovního úseku?

Myslím, že jsme přišli na to, že je obrovský rozdíl, když si najmete na pozici sporťáka někoho úplně mimo vazby na město, na klub, na zdejší lidi… Což jsme dlouhá léta praktikovali. Až Radim Vrbata a s ním Venca Nedorost tohle změnili, přinesli s sebou trochu jiný vítr. Záleží jim na provázanosti s mládeží, na odchovancích, na rozumných investicích, chovají se ekonomicky, prostě tak, jak by to mělo být. Tím, že to vlastně za těch 15 let, co jsem majitelem klubu, zažívám poprvé, je to citelná změna a moc si jich za tenhle přístup vážím.

Úspěch sportovního úseku možná tkví i v tom, že měl opravdu dobré oko na hráče, od kterých se toho možná až tolik nečekalo, a oni příjemně překvapili. Konkrétně mě napadá asi Adam Zbořil, od kterého bychom v květnu asi post prvního centra čekali jen těžko...

Jsem s Radimem i Vencou v denním kontaktu, takže chápu, že Adam mohl být jistým překvapením pro fanoušky, ale já o něm od začátku slyšel, že to bude top hráč, takže já asi až tak překvapený nebyl. Chvilku trvalo i trenérům, než mu přišli na chuť. (smích) Vzpomínám si, že po domácím zápase se Spartou, kdy nedobruslil v prodloužení soupeře, a padla rozhodující branka, ho dokonce vyndali ze sestavy. Pak ale nastal zlom. Adam začal nejen pravidelně bodovat, ale taky tvořit hru. Dokázal být se svojí podsaditou postavou i dostatečně tvrdý, je to pan hráč a myslím, že může být ještě lepší.

Jinak všichni hráči, které Radim a Venca přivedli, byli přínosem – Martin Ševc, Marek Hrbas, Mitch Fillman, Honza Stránský… V sezoně pak Žiga Jeglič, Mário Lunter, Maris Bičevskis, Lukáš Kašpar, Justin Peters. Myslím, že ani jednou se nedá říct, že bychom šlápli vedle. Škoda dlouhodobého zranění Davida Ciencialy. Ten bohužel neměl šanci ukázat, co v něm je. Tam se to prostě stalo, jak se to stalo, vždycky někdo zraněný bude.

Snad se dá říct, že překvapil i Pavol Skalický, který v letošní sezoně skutečně zabodoval a vysloužil si tím i zahraniční angažmá. Mrzí vás, že se takového hráče nepodařilo udržet?

Pavol měl skutečně skvělou sezonu, za kterou si vysloužil zahraniční nabídku. Za sebe říkám, že si nejsem jistý, jestli je lepší než ta naše… Smlouvy ve Finsku jsou stejné jako tady v tuzemsku. Jediný důvod tedy je, že se může zdát cesta do NHL jednodušší z Finska, to chápu. Česko pro NHL již delší dobu není v kurzu. Navíc do toho vstupují agenti a jejich zájmy… Abych to shrnul – za mě mohl zůstat u nás, na penězích bychom se domluvili určitě a pokud by opakoval sezonu, jakou předvedl, nějakou nabídku z NHL by určitě dostal taky. Pavol jde teď do nového prostředí, nevím, jestli s ním počítají do prvních dvou lajn… Bude to mít těžké, ale jeho rozhodnutí respektuji. My mu moc děkujeme za to, co předváděl v našem dresu a všichni mu přejeme, ať se do NHL dostane. Mým přáním je, aby se k nám jednou vrátil, dveře bude mít určitě otevřené.

Je ještě někdo (nebo třeba něco), kdo vás osobně letos příjemně překvapil?

Letos překvapovali pozitivně skoro všichni, nechci někoho vyloženě vyzdvihovat, protože vždycky bude nejdůležitější tým jako celek. Já vím, že je to taková fráze, která se říká, ale je to pravda. Možná bych na tomhle místě vytáhl dva hráče, kteří již v klubu nejsou. Prvním z nich je Pavel Musil, kterému bych chtěl poděkovat za všechno, co v Mladé Boleslavi odvedl, i za to, jak vzal přesun do Olomouce a jak popsal svůj vztah k Bruslařskému klubu. Gratuluji mu k výkonům, které v Olomouci předváděl, moc jim pomohl nastartovat se po špatném začátku, ukázal všem jaký je nejen hráč, ale taky člověk.

Druhým je Michal Vondrka, hráč, kterého jsem do Mladé Boleslavi osobně skautoval. Ještě než k nám vůbec přišel, během všech těch úvodních schůzek, jsem si k němu vytvořil poměrně osobní vztah, takže bylo nesmírně těžké pustit ho do Pardubic. Jsem rád, že to nakonec dopadlo tak, že jsme byli spokojení všichni. U nás by Michal větší ice time nedostal, s tak luxusní čtvrtou lajnou, jakou jsme měli, mu ho prostě víc dát nešlo. Pardubice se zachránily, Michal hrál dobře a Boleslav z toho profitovala ekonomicky. Michalovi patří díky za to, co pro nás odvedl, a za to, jak k situaci přistoupil. Bez jeho souhlasu by se nic z toho neuskutečnilo.

A existuje naopak i nějaké mínus? Něco, co vás mrzí?

Mínusy jsou minimální, špatná logistika a pozdní příjezd do Zlína, z autobusu rovnou na led a následná prohra, potom nesmyslně ztracený domácí zápas s Litvínovem… Když nad tím tak přemýšlím, nic moc dalšího mě nenapadá. Opravdu jsem byl z 97 % spokojený – jak tým, tak klub fungovaly skvěle, za to patří díky i všem ve vedení – od generálního manažera až po asistentky. Snad ještě za určitý mínus – za který ale nikdo nemůže – lze považovat i zranění Honzy Růžičky. Dovolím si tvrdit, že kdyby byl zdravý, byli bychom ještě lepší. Ve dvojici s Gašperem Krošeljem bychom asi měli nejlepší brankářskou dvojici v lize. Doufám, že se z toho dostane a naplno se od příští sezony zapojí.

V letošní sezoně proběhla taky jedna ligová premiéra – přímý postup a sestup. Co na ně říkáte?

Už během sezony se rozhořela debata o uzavření ligy. Dole se namočily tradiční kluby a všechny chtěly zůstat. Já jsem zastáncem toho názoru, že pravidla se během hry nemění… Jistým paradoxem přitom bylo, že i ti, kteří před sezonou aktivně vystupovali proti přímému postupu a sestupu, najednou otočili. (odmlčí se) To, co se dělo během letošní sezony, bylo extrémní… Když nám dva dny před koncem přestupních termínů jeden z namočených klubů nabízel dva miliony za Jakuba Klepiše, přišlo mi to už zvrácené… Nemyslím si, že to byl šťastný ročník, co se týká systému a organizace soutěže.

Ještě před vypuknutím pandemie koronaviru bych byl pro to, aby se systém soutěže vrátil k play-out a následné baráži o dvou týmech z extraligy a dvou týmech z první ligy. Bohužel, v této nejisté době, která panuje, bych se přikláněl k uzavření extraligy na rok nebo na dva. Čekají nás extrémní tlaky na náklady, rozpočty půjdou hodně dolů a uzavření by mohlo situaci pomoct uklidnit. 30. dubna by měla proběhnout schůzka majitelů klubů. Na rovinu přiznávám, že pokud na uzavření přijde debata, budu to v současnosti podporovat. A myslím, že nebudu jediný.

Radim Vrbata v nedávném rozhovoru prohlásil, že kádr pro příští sezonu je víceméně hotový. Současná epidemie koronaviru a její ekonomické dopady by tedy neměly mít na klub vliv?

Kádr máme v současnosti opravdu hotový, za rozumné peníze, čekáme jen na první květen, kdy můžeme vše oficiálně zveřejnit. Co přinesou další měsíce, je momentálně jen hádání z křišťálové koule. Je to všechno nejistota nejen pro nás majitele a sportovní a obchodní manažery, ale samozřejmě taky pro trenéry a hráče… Nikdo v podstatě neví, co bude. Přiznávám, že signály od sponzorů, a to ani od těch největších, nejsou zrovna příznivé. Všichni škrtají a bohužel první, co se škrtá, jsou peníze na sport. Všichni, kdo děláme v klubu na ekonomických záležitostech, máme zamotané hlavy, denně si voláme a počítáme… Snažíme se šetřit, sporťáci se snažili a snaží šetřit, škrtáme všechno, co v současnosti škrtnout jde. Na druhou stranu to ale je a bude pro všechny stejné, hokej se hrát bude, jen prostě za méně peněz.

Klub se rozhodl hráčům, realizačnímu týmu a manažerům snížit mzdy o polovinu. Chápu to tedy správně, že je to v rámci nějakého reálného ohrožení?

Ano, chápete to správně. Každý klub, i ten náš, je reálně ohrožen a bude pro něj složité dávat dohromady rozpočet. Moc si vážím solidarity hráčů a managementu klubu a moc za to všem děkuji. Je vidět, že jsme skutečná parta. Možná můžu fanouškům prozradit, že jsme rozhodli pouze o snížení hráčských a trenérských odměn, o managementu jsem s generálním manažerem Tůmou vůbec nemluvil. Asi po 14 dnech jsme se k tomu vrátili a on mi sdělil, že sami od sebe přišli se snížením svých výplat i manažeři. Klobouk dolů, děkuji.

Jak tedy teď probíhají jednání s partnery?

Snažíme se, ale v podstatě všichni vám teď do telefonu řeknou, že nemají prostor řešit sponzoring hokeje. Všichni teď dělají opatření a zachraňují především své vlastní podniky, takže jsme teď ve strašně složité situaci. Ale nechci být negativní, snažím se zůstat optimistou. Hrát určitě budeme, rozpočet dáme dohromady. Věřím tomu.

Jak vy osobně trávíte současný karanténní stav a jak vnímáte to všechno, co se nyní děje?

Trávím čas v práci, každý den se zaobírám firmou a hokejem. AUFEER DESIGN výrazně pocítil propad v zakázkách, i my samozřejmě řešíme různá opatření, abychom firmu udrželi v provozu bez větších zásahů a ztrát. Do toho si volám s generálním manažerem Honzou Tůmou, s obchodním i sportovním úsekem… Je to zvláštní a složitá doba, ale jak říkám, zvládneme to.

Moje poslední otázka v našich společných rozhovorech vždycky směřuje do budoucna – tenhle pohled je ale nyní asi o dost jiný, než o jakém se obvykle bavíme. Co byste si aktuálně přál nejvíc?

Přiznávám se, že jsem letos s jistou krizí počítal, ovšem s krizí úplně jiného druhu – spojenou s nástupem elektromobility. Čekal jsem propad prodejů aut a výraznější šetření nákladů v souvislosti s tímto děním. To, co se děje teď, jsem nečekal, jako ostatně nikdo z nás. Takže v prvé řadě si přeji hlavně to, abychom všichni byli a zůstali zdraví. Tahle doba nám ukazuje, jak je všechno ostatní pomíjivé a relativní. Honit se za finančními obraty ve firmách nebo za body v tabulce… Když přijde celosvětová pandemie, když jsou lidé nemocní – je to nic a my všichni jsme takhle malí (naznačí palcem a ukazováčkem dva centimetry). Všichni. Takže momentálně si přeju – kromě zmíněného zdraví – ať všichni zůstáváme pozitivní a usměvaví, ať si vážíme maličkostí a radostí, které nám jindy přišly automatické a běžné. Přeju si, ať zase všichni můžeme chodit na hokej a radovat se z úspěchů. Pevně věřím, že to všechno zase brzy přijde.

Děkujeme za rozhovor.