Michal Broš se vrací do Boleslavi coby trenér rozvoje a dovedností
„Vytvořili jsme novou funkci, která má v našich očích obrovský význam a důležitost, zvlášť v této době. Výchova vlastních hráčů musí být prioritou, a proto jsme rádi, že v tomto směru rozšiřujeme naše řady a k trenérovi bruslení a kondičním trenérům přidáváme další jméno,“ říká sportovní ředitel Bruslařů Václav Nedorost.
„Michal má bohaté úspěchy coby hráč a mnoho zkušeností. Rozvoji a dovednostem se věnuje už několik let na svazové úrovni, takže věříme, že společně s ostatními trenéry v klubu pomůže hráčům posunout se zas na něco vyšší úroveň,“ dodává Nedorost.
Michal Broš: Lidé už chápou, že to není jen o velikosti, hlasitosti a multifunkční aréně. Boleslav už má své jméno
Michale, do Mladé Boleslavi se vracíte po pěti letech, akorát v jiné pozici. Prozraďte fanouškům, co bude vaše práce obnášet?
Měl bych působit jako trenér individuálních dovedností u A týmu a mládeže. Budu se věnovat především juniorům a dorostencům, ale plánuji se zapojit i do tréninků mladších kategorií. Minulá sezona skončila nezvyklým způsobem a všichni jsme měli před sebou spoustu nevyužitého času. V přípravě na nadcházející ročník je důležité nezaspat a podchytit některé záležitosti s předstihem. Proto jsem rád, že jsem se už mohl zúčastnit několika trenérských porad. Těší mě, že mě do toho kluci od áčka a Petr Haken ihned zapojili. Mám díky tomu o prostředí klubu daleko větší přehled, než kdybych nastoupil až při přechodu na led.
S kým jste o návratu do Mladé Boleslavi mluvil?
Už delší dobu jsem komunikoval s Radimem Vrbatou, navíc jsem byl ve spojení i s Václavem Nedorostem. S oběma si výborně rozumíme a máme stejný pohled na český hokej. Radim je schopen své názory a vize převést do praxe, což celá řada lidí nedokáže nebo se o to ani nechce pokusit. Minulou sezonu jsem sice měl rozjeté nějaké vlastní záležitosti, které mě ohromně bavily a naplňovaly, ale když přišla nabídka z Boleslavi, neváhal jsem.
Jaký obrázek jste si o klubu zatím udělal?
Už když jsem za Boleslav nastupoval jako hráč, moc se mi tu líbilo. A tým i mládežnické výběry sleduji dlouhodobě. Poslední roky jsem se věnoval tréninkům s dětmi, Středočeský kraj mám procestovaný a znám zdejší trenéry. V uplynulých dvou sezonách jsem sem zavítal i na několik individuálních tréninků akademie, občas jsem se přijel podívat i na áčko. Líbí se mi, jak to tu funguje. Boleslav je malé město, klub dobře spolupracuje se školami a kluci drží pohromadě.
Myslíte si, že ve větších klubech tomu tak není?
Přijde mi, že to v posledních letech českému hokeji trochu chybí. Soustředili jsme se hlavně na výchovu rozdílových hráčů a trochu upozadili podstatu hokeje – dobrý kolektiv. Na ledě spolu hraje pět kluků, mužstvo tvoří dvacet hráčů. Je důležité vytvořit v kabině vazby a ideálně s tím začít už od dětství. Boleslav na mě vždy působila dojmem, že to tu funguje, pro mě jde o takový rodinný klub. Myslím si, že menší kluby mají z hlediska výchovy a produkce dobrých hokejistů větší potenciál. Schůzky se zdejšími trenéry mi to pouze potvrdily. Nastolil se tu nějaký řád a cesta, která se dodržuje a v posledních sezonách přináší i výsledky. Zároveň v Boleslavi vnímám zájem se neustále posouvat a jít stanoveným směrem, který považuji za jediné smysluplné řešení zastavení propadu českého hokeje.
Není problém i v tom, že dnešní děti jsou jiné, než byla třeba vaše generace?
Ano, generace je jiná, ale spíše si myslím, že je to chyba celé společnosti, ve které děti vyrůstají a která je vychovává. Děti dělají jen to, o čem vědí, že jim bude okolí tolerovat, a záleží na rodičích, trenérech nebo učitelích, co všechno jim dovolí. Všichni dbají hlavně na výsledky, ale nejdůležitější je v dětech zase probudit lásku k hokeji. Pravděpodobnost, že se někdo bude hokejem živit a udělá fantastickou kariéru, je malá. Když se ale budou děti na hokej těšit, vybudují si k němu vztah a budou vedeni někým, kdo jim věnuje svůj čas, může se to pak podepsat i na výsledcích.
Kritiků českého hokeje se v současnosti najdou spousty. Vy jste se ale rozhodl jít spíše cestou činů než nějakých prohlášení v novinách, že?
I já jsem se prostřednictvím médií k něčemu párkrát vyjádřil. Pro mě funguje kritika jako upozornění na nějaký problém, snaha o pomoc ostatním a zároveň nabídka řešení. Za některé názory jsem to od veřejnosti schytal. V poslední době jsem byl konfrontován tím, že jsem vyměkl a už na nic neupozorňuju. Jde ale o to, že věci, které mi vadily před pěti lety, pořád nefungují, takže nemá cenu se neustále opakovat. Dalším problémem je, že spousta lidí, co český hokej kritizuje, pro něj nic nedělá. Snažím se dělat pravý opak a doufám, že svým přístupem a myšlenkami nakazím co nejvíce lidí.
Hráčskou kariéru, která byla velice úspěšná, jste uzavřel v roce 2015. Kam dál směřovala vaše cesta?
Pracovní život po hráčské kariéře pro mě začal pár dní po porážce ve čtvrtfinále s Třincem v play-off sezony 2014/2015. Dva roky jsem se věnoval tréninku dětí a poté pracoval jako generální manažer v Kralupech nad Vltavou. Vyzkoušel jsem si i pozici asistenta u reprezentační šestnáctky, dva roky jsem strávil také u A týmu na Spartě. Loni jsem se opět vrátil ke svým soukromým komerčním aktivitám a k provozování hokejové školy. Zároveň jsem vedl mužstva starších žáků v Neratovicích a Univerzity Karlovy v nově vytvořené ULLH (Univerzitní liga ledního hokeje, pozn. red.) a zapojil se i do svazového projektu skills coachů.
Za ty roky jste musel o českém hokeji získat velký přehled…
Určitě. Měl jsem možnost poznat zdejší hokejové prostředí z celé řady úhlů pohledu. Myslím si, že málokdo dovede posoudit nebo se vyjádřit k různým oblastem či problémům českého hokeje tak jako já. Vím, jak funguje práce s dospělými, dospívajícími i těmi nejmenšími hráči. Zároveň si uvědomuji, že moje cesta ještě nekončí, oči mám pořád otevřené. I proto jsem se rozhodl pro návrat do Boleslavi. Práce tady mi dává smysl, postoje a vize lidí, kteří se pohybují okolo zdejšího hokeje, mi přijde správná. Jsem moc rád, že mi byla dána příležitost, a doufám, že se stanu součástí něčeho velkého.
Mluvil jste o nějakých svých aktivitách, do toho teď přichází práce v Bruslařském klubu. Máte v plánu to nějak kloubit dohromady?
Co se týče těch skills tréninků, tak ano, myslím si, že to do sebe zapadá. Už loni jsem hodně jezdil po menších klubech, spíš na požádání tamějších trenérů, ze známosti. Většinou to probíhalo formou nějakého vzorového tréninku nebo přednášky. V tom bych rád pokračoval. Podle mě, kdo má co říct, kdo má co nabídnout, neměl by sedět na zadku a být zavřený na jednom místě. Hodně dneska převládá názor „nekecej nám do toho, to je naše věc“. Osobně si myslím, že je to škoda. Pokud jeden jediný trénink, který vypadá trochu jinak než normálně, osvítí a zaujme byť jen jedno dítě, je to úspěch. Sto procent energie padne na Mladou Boleslav, ale věřím, že mi sem tam něco zbude i nad tu stovku.
Ještě pořád se mluví o tom, že postavení Mladé Boleslavi na mapě je tak trochu nevýhodné. Do Liberce kousek, do Prahy kousek… Pracujete i na tomhle?
Myslím, že se tady na tom pracuje už hodně dlouho a osobně bych řekl, že je to znát. Boleslav už má své jméno, rodiče o ní vědí a vím o několika případech, kdy se rozhodli právě pro Boleslav než pro, řekněme, věhlasnější klub. Osobně bych řekl, že to bude jenom lepší. Spousta lidí, rodičů i hráčů, už chápe, že to není jen o té velikosti, hlasitosti a taky vymazlené multifunkční aréně, ale o každodenní práci a snaze být lepší. Je jen málo klubů, kde jsem viděl, že to funguje odshora až dolů, jako v Boleslavi. Ještě pár let a mohli bychom být opravdický příklad toho, jak by se to mělo dělat.
Pojďme ještě stručně k té skutečně praktické stránce věci. Jak budou vaše tréninky v Mladé Boleslavi probíhat?
Co se žáků týče, měl bych být k dispozici všem. Jak už jsem říkal, nejsem zastáncem nějakého věnování se dvěma nebo třem individualitám, které jsou v dané chvíli nejlepší, nejrychlejší, největší… Co se akademie týče, tak tam už samozřejmě nějaká přiměřená selekce probíhá, tam už by se ti nejlepší profilovat měli, i tam se ale budu snažit fungovat se všemi.
Co A tým?
V téhle zemi tak nějak panuje názor a přesvědčení, že jakmile kluk vyleze z juniorky, ví o hokeji všechno. Což samozřejmě není pravda. Člověk, ať už dělá cokoliv, tedy i hokej, by na sobě měl pořád pracovat. Pořád může zlepšovat techniku bruslení, střelbu, orientaci na ledě, buly… Prostě všechno. Takže i A týmu budu na nějakých dovednostních trénincích k dispozici. Všechno ale samozřejmě budou zaštiťovat hlavní trenéři, v tomhle případě budu k dispozici po domluvě a tak nějak na zavolání. (úsměv)
Děkujeme za rozhovor.
