Nadcházející sezona bude nejistá. I tak do ní dáme všechno, říká majitel Jan Plachý

Pane Plachý, když jsme spolu mluvili naposledy, moc jste se k loňské sezoně vyjadřovat nechtěl. Říkal jste, že věci jsou takové, jaké zkrátka jsou. Neřeknete pár slov teď? Je ten konec něco, co ještě sem tam zamrzí, nebo jste to už definitivně pustil z hlavy?

Tehdy jsem to opravdu moc hodnotit nechtěl. Všechno bylo čerstvé a člověk tak nějak neměl ještě utříděné myšlenky. Nechtěl jsem nabubřele vyprávět, že jsme mohli dojít do finále. (smích) Ale dneska si už klidně zaspekulovat můžeme. Dozvěděli jsme se, že Plzni se tehdy zranil gólman Frodl, natáhl si vazy v kotníku, takže by proti nám nechytal. Myslím si, že to byla pro Plzeň obrovská ztráta, která by nám dávala velké šance. V semifinále bychom pak s největší pravděpodobností narazili na Liberec a tady jsem bytostně přesvědčen, že ten tým, který jsme loni měli, by do toho dal všechno a rozhodně by to nedopadlo úplným fiaskem. Ale to už mi myšlenky trochu létají… Myslím, že to říkám snad v každém rozhovoru – jsem člověk, který se v minulosti nehrabe, maximálně se z ní snaží poučit. Takže ať tak nebo onak, je to pryč a my se připravujeme na další sezonu.

Co od ní očekáváte?

Jako první mě napadá jediné slovo – nejistota. V podstatě nikdo neví, co bude. Je to nejistota pro funkcionáře, pro shánění financí, pro hráče ohledně plnění smluv, taky pro soutěž samotnou – jestli se bude hrát, jak se bude hrát, kdo bude moct hrát. Už když jsme se spolu bavili někdy v dubnu, jsem říkal, že ačkoliv s tím vnitřně a po sportovní stránce nesouhlasím, měla by se teď extraliga na rok nebo na dva zavřít. Ještě když prezident svazu Král ohlásil, že se extraliga skutečně zavírá, se to ve mně pralo, říkal jsem si, jestli to je nebo není správně. Když teď ale vidím, jak se všechno vyvíjí, myslím, že je to rozumné. Nikdy nepřestanu zastávat názor, že je vždycky nejlepší, když je o co hrát směrem nahoru i směrem dolů. Ale teď je prostě všechno vzhůru nohama. Každopádně abych řekl to nejdůležitější – možná bude nadcházející sezona nejistá, my jsme ale i tak připraveni dát do ní všechno.

Trochu jste to naťukl sám – myslíte si, že sportovní stránka v téhle sezoně hodně utrpí?

Nebudeme si nic nalhávat, ano, utrpí. Spousta klubů vykročila úspornější cestou, nemají top hráče, nemají peníze, se kterými počítali v rozpočtech. Myslím, že spousta klubů teď hraje spíš o přežití než o zářivé sportovní zítřky. Taková je teď realita. Vždyť se podívejte – celé sféra oborů, od živnostníků, restaurací, cestovních kanceláří až po nevýdělečný sport, ti všichni dostali kompenzace. Myslím, že jediný, kdo zatím nedostal vůbec nic, je profesionální sport. Pořád se říká, že jsme produkt za dvě miliardy korun, ale v tom není zahrnutý prodej piva, občerstvení, marketingové akce. Myslím si, že profesionální sport přispívá nemalou měrou do ekonomiky tohohle státu. A lidi prostě nemůžou chodit jen do práce, musí se taky bavit. A hokej je hodně dobrá zábava. Jen musí přežít.

Pokud se nepletu, tak APK aktuálně o kompenzacích jedná s Vládou, respektive s Národní sportovní agenturou.

Ano, nějaká jednání probíhají. Pevně věřím, že to pro nás dopadne dobře.

Máte obavy, že fanoušků na stadionu citelně ubude? Nařízení o limitu počtu osob jsou jedna věc, ale nemůže lidi stručně řečeno otrávit to všechno kolem? Roušky, omezení pohybu, problémy s občerstvením…

V tomhle směru jsem optimista. Věřím, že máme věrné fanoušky, ostatně ve všech těch horších letech, které máme za sebou, to už prokázali. Že si řeknou, že to v té roušce přežijí, a že jim nebude vadit, že si místo třech piv dají třeba jen jedno. Doufám, že si lidé cestu na zimák najdou, a že maximálně využijeme těch povolených počtů. Všem takovým fanouškům už předem děkuji.

Jaká jsou teď jednání s partnery klubu? Předpokládám, že ani tam nejde o nic jednoduchého…

Není to jednoduché, ani trochu ne. A protože jsem jako podnikatel i na té druhé strany barikády, chápu to. I naše firma, AUFEER DESIGN, má starosti. Výrazně se nám snižuje obrat, dokonce jsme byli nuceni propustit nějaké zaměstnance. Běháme po zakázkách a máme opravdu plné ruce práce a hlavy starostí. Takže opravdu dokážu pochopit, když nám někdo řekne, že to teď nejde, nebo že máme počkat. Tohle je ale teď pro všechny kluby stejné. Všichni jsme na tom stejně, netýká se to jen nás.

Takže snížený rozpočet Bruslařů pro nadcházející sezonu je asi jistá věc…

Ano, je to naprosto jistá věc. Jsem rád, že náš sportovní úsek to akceptoval a pracuje podle toho. Venca Nedorost i Radim Vrbata se chovají, jako kdyby ten klub byl jejich, za což jsem nesmírně rád.

To jste mi trochu nahrál na další otázku týkající se Radima Vrbaty. I vaše slova naznačují, že se z působení v klubu skutečně úplně nestáhl, že?

Radim není typ člověka, který by si řekl, že už mu najednou na něčem nezáleží, když do teď mu na tom záleželo. Já už jsem několikrát říkal, že se chtěl trochu stáhnout do pozadí, chtěl se věnovat rodině, což plně chápu. Navíc jsou s Vencou Nedorostem velcí kamarádi, takže ano, stojí trochu vzadu, ale rozhodně není pryč. Všechna rozhodnutí spolu konzultují a myslím, že můžu říct, že všechna sportovní rozhodnutí jdou za nimi oběma.

Pojďme už přímo k týmu. Určitě nechci použít slovo „oslabil“, ale v loňské sezoně u Bruslařů skončila trojice starších, zkušených hráčů, a to Michal Vondrka, Jakub Klepiš a Lukáš Pabiška. V tuhle chvíli je v téhle roli pravděpodobně jen Martin Ševc. Je to podle vás dostatečné?

Nebudu zastírat, že za normálních okolností bychom pravděpodobně ještě nějaké cestičky hledali, jak tým doplnit. Něco ve stylu Vondrky s Klepišem, ale kolem třiceti let. Určitě bychom do toho investovali. Asi není tajemstvím, že jsme měli velký zájem o Rachůnka s Grígerem, kteří jsou teď nakonec v Liberci. Myslím, že jsme jim předložili srovnatelné nabídky, ale nakonec se rozhodli, jak se rozhodli. Pokukovali jsme, a samozřejmě ještě pořád pokukujeme, po takových hráčích, ale narovinu přiznávám, že za současné situace nemá smysl roztáčet nějaké finanční kolotoče. Počkáme si, jak budeme hrát, jak to rozjedeme a pak uvidíme. Každopádně současný tým má naši plnou důvěru.

Jak jste tedy, i vzhledem k té situaci, spokojený s letošními posilami?

Přiznávám, že právě s ohledem na tu situaci, jsem se letos na zimák zatím moc nedostal, viděl jsem jen náš domácí zápas s Libercem, kdy jsme vyhráli 8:2. Tehdy se mi hodně líbil Brandon Alderson, je to klasický střelec, takový doplněk mužstva, jaký jsme tu nikdy neměli. Připomíná mi Petera Muellera, umí střílet z nulových úhlů, trefit to nahoru. Přišlo mi, že mu malinko nešly nohy, ale to mu naši trenéři, jak je znám, rychle dostanou pod kůži. (úsměv) Na Jääskeläinenovi je znát, že je to chytrý hráč, který má přehled, Šidlík je typický a poctivý obránce.

Nejnovějšími, ale trochu specifickými, přírůstky v A týmu jsou Radim Zohorna a Michal Teplý – v průběhu podzimu by měli z Boleslavi odejít do NHL. Nezbude po nich v sestavě takříkajíc díra?

To navazuje na to, co jsem už říkal. Budeme prostě muset reagovat v čase. Pokud se nám nebude dařit, pokud někdo odejde, jakože u těchto dvou s tím musíme počítat, budeme to prostě muset řešit. Radim Zohorna je snad ještě lepší, než byl, podle mě se na něm neskutečně dobře podepsalo sebevědomí. Hodně si slibujeme i od Michala Teplého, do kterého jsme nyní investovali, a který by se nám do budoucna měl vyplatit nejen herně, ale právě i ekonomicky.

Napadá mě jedna trochu nepříjemná otázka – na jednu stranu říkáte, že klub snižuje rozpočet a škrtá, na druhou stranu jste ale právě řekl, že koupil hráče, a že pokud bude potřeba, přivede další. Fanoušek by mohl být trochu zmaten…

Hokej není výdělečný business, hokej je tak trochu černá díra. Každý, kdo do toho trochu vidí, to ví. Takže pak je to na majiteli, pokud peníze v rozpočtu chybí. Nebylo by to poprvé, co jsem něco takového udělal, a předpokládám, že to nebude ani naposledy. Pokud chcete výsledky, jako majitel pro to musíte něco udělat.

Zmínili jsme útok, lehce obranné řady, tak ještě zbývají gólmani. Ti by obzvlášť letos měli mít velkou sílu, že?

Jsem rád, že se zvládl vrátit do hry Honza Růžička. Vypadá zase hodně dobře. Gašper (Krošelj, pozn. red.) je také naprosto vynikající. Když jim pohlídá záda ještě Schwarz, budeme za vodou. Pokud jim vydrží zdraví, tak v tomhle směru opravdu nemám obavy.

I tohle už jsme maličko naťukli – posezónní odchod Jakuba Klepiše a Lukáše Pabišky. U obou se později v médiích objevily nějaké negativní reakce z jejich strany. Zamrzelo vás to?

Co se týče Klépy (Jakuba Klepiše, pozn. red.), který u nás byl pět let, tak s ním jsme si vzájemně hodně dali. Přišel k nám hráč, který hrál za nároďák, na mistrovství světa, v NHL… Prošel velkými kluby, hodně nás naučil a dost jsme se navzájem poznali. Takže vůbec neberu, co se objevilo někde v médiích. Z vlastní zkušenosti vím, že novináři mívají tendenci dělat z věcí senzace, trochu vytrhávat věci z kontextu. S Klépou jsem ještě potom osobně mluvil, vysvětlil mi to. Navzájem si přejeme jen to nejlepší, doufám, že se v Brně uchytí, a ještě zažije nějakou dobrou sezonu. To, že od nás odešel, je spíš věcí nějaké naší filosofie. Není to vůbec nic osobního a Klépa to tak i pochopil.
Co se týče Lukáše Pabišky, tak jsem samozřejmě rozhovor s ním na hokej.cz četl. Cítil jsem z něj maličko pachuť z toho konce u nás. Trochu mě to mrzí, ale chápu to. V tom rozhovoru je dost pravdy, třeba o všech těch barážových letech, za která mu dlužíme opravdu strašně moc, protože pravdou je, že ta velká jména je pak odehrála v plínách, zatímco hráči typu Pabišky nebo třeba Nouzy všechno zachraňovali. Na druhou stranu Pába už ke konci věděl, že na 52 extraligových zápasů už prostě úplně nemá… Je to ale skvělý kluk, opravdový srdcař, jakých je dneska už strašně, strašně málo. Moc si ho vážím. Za sebe mu přeju všechno nejlepší. Ještě se rozhodl prodloužit si kariéru, takže směle do toho. Až přijde nějaký správný čas, určitě zvedneme telefon a pozveme ho na nějakou důstojnou rozlučku s naším klubem. Ten trochu horší konec u nás způsobil covid, určitě ne skutečnost, že bychom ho neměli v srdcích. Protože to máme všichni.

Dá se za dané situace vůbec hovořit o cílech do nadcházející sezony?

Jako už každoročně se budu opakovat, naše cíle jsou pořád stejné. Chci, abychom hráli dobrý hokej, bruslivý hokej, který bude pro soupeře nepříjemný. Jsem přesvědčený, že tohle všechno bude. Co je pro mě trochu otazník – jestli budeme taky dostatečně hokejoví. Nechceme jenom bruslit a bojovat, musíme mít i tu hokejovou nadstavbu. Ale věřím, že máme dostatek dobrých hokejistů, a že i tohle zvládneme. Myslím, že do osmého místa budeme stoprocentně. Jsem o tom přesvědčený. Krom toho si myslím, že se zvedá i prestiž klubu jako takového. Generální manažer Tůma je čerstvý člen představenstva APK. To je něco, o čem jsme ještě před pár lety ani nesnili. Je to podle mě něco, co potvrzuje naši profesionální práci i sportovní výsledky.

Na samý závěr bych se zeptala na plánovanou rekonstrukci zimního stadionu. Je to něco, co ve světle současných okolností trochu zapadlo?

Asi trochu zapadlo, ale pořád je to na stole. Udělali jsme studii, která je odsouhlasená vedením města i panem primátorem. Teď by měl přijít krok B, prováděcí projekt už s veškerými výměrami a tak dále. Takže všechny ty fotky, které jsme už zveřejňovali, to všechno platí. Samozřejmě teď bude potřeba dát dohromady peníze. Bohužel se nám to netrefilo do zrovna šťastné doby, škrtají se rozpočty městům. Na druhou stranu to nepůjde jen z rozpočtu města, přislíbenou máme také pomoc z Národní sportovní agentury, tak snad na nás nezapomenou. (úsměv) Přiznávám, že kompletně zrekonstruovaný zimák je teď můj obrovský sen. Byl by to pro mě obrovský profesní, ale i osobní úspěch.

Děkujeme za rozhovor.