Online tréninky? Ohlasy jsou pozitivní, těší kondičního trenéra mládeže
Doba je taková, jaká je, a momentální epidemiologická situace je nepředvídatelná. Avšak žijeme v éře chytrých technologií, díky kterým je možné se distančně nejen vzdělávat. Online tréninky už dávno nejsou pohádkou budoucnosti a mladí Bruslaři o tom vědí své. Avšak tuto variantu zavedli až nyní, na jaře vše probíhalo jinak. „V první vlně jsme fungovali tak, že kluci dostávali plány, kde měli tréninky natočené přes speciální aplikaci a věděli, jak trénovat. Nyní jsme to vylepšili a jedeme online,“ popisuje na úvod Jaroslav Černý.
Ovšem i tato možnost oproti klasickému tréninku přináší jistá úskalí. Hráči nemají doma vybavení na to, aby mohli provádět cviky, které jsou zahrnuty v obvyklém cvičebním programu. „Jsme limitováni tím, že nemáme vybavení, které bychom potřebovali k tréninku na suchu. Každý doma nemá olympijskou osu či jednoruční činky, nebo další věci. V tom je to trochu složitější. Ale já tvrdím jedno. Člověk má všechno, co ke cvičení potřebuje, stále u sebe. Je to jeho tělo. Zaměřili jsme se hlavně na posilování s vlastní váhou,“ říká kondiční trenér a vtipkuje: „Připomíná to trénink vězňů, takhle totiž trénují v malé cele. V podstatě trénujeme jako vězni.“
A jak na online cvičení koukají hokejisté? „Byl jsem překvapený ze zpětné vazby od kluků. Spousta z nich se mi ozvala, že je to super a stokrát lepší, než kdybych jim posílal jenom tréninkové plány. Takhle mají aspoň pocit, že trénují s partou. Samozřejmě ten sociální kontakt tam není, nejsou v partě, ale kvitovali to dobře. Mají z toho radost, to si myslím, že je pozitivní.“
Aby cvičební plány nebyly stále jednotné a hráče bavily, musí procházet obměnou. Její provedení, ale není někdy tak lehké, jak se zdá. Jaroslav Černý komentuje program následovně: „Základ, který máme, jedeme víceméně celou sezónu. To znamená, že kluci musí ovládat základní cviky, které tam jsou. Pak už je to o tom, jestli ten cvik ztížíme, zjednodušíme, změníme opakování nebo si u něj hrajeme s časem zatížení. Nemůžeme jim do plánů psát cviky, které neznají. Rozhodli jsme se, že pojedeme to, co umíme, tak aby to fungovalo a mělo význam. Není čas na to, abych jim u každého cviku vysvětloval techniku provádění. Když cvičíte s vlastní váhou, tak to ani není potřeba. Jsou to všechno jednoduché cviky.“
Podle vládního opatření mohou neprofesionální sportovci, což zatím mládežníci stále jsou, trénovat pouze venku v maximálním počtu šesti osob. Toto nařízení přináší pro kluby další komplikace. „Tréninky máme připravené i v šestičlenných skupinách. Jsou samozřejmě rozdělené na dorost a juniory. Využijeme vybavení, které tady máme, to snad problém nebude a pojedeme. Holt se v tom musíme naučit pohybovat.“
„Jakékoliv přerušení je pro kluky spíše demotivující. Hlavní je, že chtějí trénovat, což je pro mě důležité. Někteří mi sami napsali, jestli bych jim nemohl přidat další zátěž,“ uzavírá s úsměvem kouč Černý.
