Tréninková morálka je dobrá, doba je ale divná, říká kapitán Martin Ševc

Po zápase se Spartou musel jít tým do karantény. Nakolik vás napříč kabinou zasáhla ta nákaza?

Podle toho, co jsme se tak bavili, jsou v celém týmu snad jen tři hráči, kteří si tím neprošli. Dá se říct, že jsme v tomhle docela promoření.

Jak jste Vy osobně trávil karanténu?

Ze začátku jsem byl pozitivní taky, takže první asi čtyři dny mi nebylo úplně nejlíp. Pátý den už mi bylo dobře. Přenesl jsem to doma na všechny, nakonec jsme byli celá rodina doma. Už to potom bylo takové dlouhé. Dětem nic moc nebylo, jeden kluk měl jen jeden den horečku, mladšímu nebylo vůbec nic. My se ženou jsme to měli po čtyřech dnech.

Čím jste si tedy doma krátili čas?

Jelikož jsou děti školou povinné, tak to během dopolední dost bylo o škole. Dostali jsme úkoly na doma, dá se říct, že jsme najeli na distanční výuku o čtrnáct dní dřív. Letos mi připadá, že jsem spíš učitel než sportovec. Sportovat nás zatím moc nenechali.

Potom jste najížděli na tréninky, ale brzy jste museli jít z ledu. Dají se ty tréninky bez ledu srovnat s letní suchou přípravou?

Dá se to nějakým způsobem srovnat. Problém ale je v tom, že sezona byla rozjetá, takže se spíš mají dělat doplňovací cvičení, aby se udržela síla a tak. Je to trochu nezvyk, ten led se nedá nahradit.

Jak dlouho jste vlastně byli bez ledu, než se vám naskytla možnost dojíždět do Dobříše?

Myslím, že jsme byli čtrnáct dní bez ledu, potom dva dny na ledě, pak zase asi deset, možná čtrnáct dnů bez toho. Teď zaplať pánbůh je aspoň ta Dobříš, umožnili nám tam jezdit. Jsme ale zase závislí na počasí. Zatím nám přeje, akorát dneska (ve čtvrtek, pozn. red.) jsme měli dopoledne mít trénink, ale pršelo, tak jsme se obraceli domů a posunulo se to na odpoledne. Aspoň že tedy odpoledne bylo hezky, i když ještě půl hodiny před tréninkem byla průtrž.

Předpokládám, že ty tréninky v Dobříši si teď užíváte víc než cvičení na suchu…

Samozřejmě, to vám řekne asi každý hokejista. Ten led se prostě nedá nahradit ničím. Teoreticky se dá jít na kolečkové brusle, ale když prší, tak to taky pořádně nejde. Navíc je to stejně trochu jiný pohyb. Ten led je stěžejní, navíc v této době, když by pomalu vrcholila sezona. Teď je tedy reprezentační pauza, ale před ní i po ní se to rozjede, potom kolem Vánoc je zápasů nejvíc. Ta doba je celá taková divná.

Jak náročné je prakticky denně dojíždět sto kilometrů?

Úplně komfortní to není. Myslím, že jsme ale všichni rádi, že můžeme na led. Určitě si na to dojíždění nestěžujeme.

Jaký je vůbec ten venkovní led? Dá se tam ‚normálně‘ hrát?

Kvalita není jako v halách, navíc v tomhle období, kdy zima ještě není. Ta plocha v Dobříši je ale po rekonstrukci. Na podmínky, které jsou, je ta ledová plocha super. Není to hladké zrcadlo jako na zimákách, ale s tím se musí počítat.

Máte k těm dobříšským tréninkům ještě nějaké další tréninkové plány?

Máme hodinové tréninky na ledě plus nám na to navazuje ještě suchá příprava a posilovna. Ten led je ale hlavní náplň. Je hodně těžké, že nevíme, k čemu směřovat. Nemáme signály, kdy by se mohlo zase hrát. Před sezonou víme termíny, víme, jak se připravit. V této době nevíme, jestli budeme hrát za týden, za měsíc, za tři měsíce. To nikdo neví.

Jaká je aktuálně nálada v týmu?

Nějakou nejistotu v hlavách máme, to je tou dobou. Řekl bych ale, že tréninková morálka v týmu je dobrá, ta situace se na tom nijak nepodepisuje. Nálada asi není ideální, stejně jako v celé společnosti. Nevíme, na co se máme připravovat, není žádný jasný cíl. Je to všechno takové chaotické. To ale asi platí pro celou společnost, nejen pro sportovce.

Děkujeme za rozhovor.